Projednání zákona.

– 3 kroky: první čtení – Parlament posoudí, zda se návrhem bude zabývat (zda splňuje formální předpoklady a zda nastal čas se tímto problémem zabývat) tzv. organizační výbor – dodává návrh komise ústavní, která se zabývá posouzením otázky, zda návrh je či není v souladu s ústavou finanční komise věcný výbor druhé čtení – Parlament posuzuje návrh ve všeobecné rozpravě a jednotlivé práv. instituty na základě doporučení jedn. komisí a výborů – pak by mělo být „jasno“ třetí čtení – mělo by být věnován organizačně-technickým, gramatickým, podstatu neměnícím záležitostem, často se však i tady diskutuje k různým klíčovým otázkám (dochází k taktizování, politikaření) přijetí – schválení návrhu – v ústavách požadována urč. většina (v případě úst. zákona kvalifikovaná) – i když byl přijat, je to stále návrh – až okamžikem promulgace se z přijatého návrhu stává zákon – u dvoukomorových Parlamentů by se k návrhu měla vyjádřit horní komora (buď souhlasí, nebo nesouhlasí, nebo souhlasí s pozměňujícími návrhy – význ. roli hraje hlava státu – disponuje suspenzivním (pozastavovacím) vetem (pozůstatek absolutního veta) – pozitivní zákonodárství – urč. pramen práva osahuje práv. normu, která vytváří, upravuje nebo ruší spol. vztah – negativní zákonodárství – spojeno s působením ústavního soudnictví nebo instituce jí na roveň postavené (může práv. normu jen zrušit, ne přijmout) – institut delegovaného zákonodárství – urč. činnost státu, kdy příprava, projednání a přijetí práv. normy … je svěřena vládě – tento institut není pravidlem (výjimkou Francie V. republiky, Velká Británie, SRN) – tato pravomoc vlády musí být zakotvena v ústavě – vládě je zakázáno, aby se takové prameny práva dotýkaly ústavy, ústav. zákonů, formy vlády a volebního zákonodárství – důvody pro – např. když hrozí nebezpečí z prodlení (nemůže se sejít Parlament) – zpravidla obsažena v ústavě