7. Usus modernus pandectarum
– směr recepce římského práva v Německu (od 15. století) – jde o dobovou a místně podmíněnou modifikaci pandekt, vytvoř. vlivem domácího práva pandekta = hl. části Justiniánovy kodifikace – právní věda vybudovaná na základě recipovaného římského práva (i na domácí právo) – 1495 vydán soudní řád pro Říšský komorní soud – soudí dle římského práva a teprve poté přihlíží k právu jednotlivých teritorií -označuje určitou epochu právní vědy, která byla uzavřena až velkými kodifikacemi v 18.st. Ø Samuel Stryk (1640-1710), „Usus modernus pandectarum“ – propůjčilo jméno celé této epoše německé právní vědy Ø Johannes Schilter (1632-1705) „O praxi římského práva u německých soudů“ – teoretickému vyjasnění pojmu „pramene práva“ vymezení „právního obyčeje“ jako pramene práva v místním oblastním měřítku – i právní obyčej výrazem zákonodárcovy vůle ð jen mlčky v podobě panovníkova mlčenlivého souhlasu – v právu osob antická inspirace selhala – nová společenská realita (nebyly otroci, atd) – vlastnictví chápáno jako samostatný svébytný institut – ožívají nauky o děleném vlastnictví, držbě, věcných právech k věci cizí, zástavním právu nebo právech obligačních – usus modernus od druhé poloviny 18.století konkuroval s rozvojem přirozenoprávního myšlení (ideologie nastupující buržoazie – měla již protifeudální ráz) – význam právní vědy usu modernu byl i v tom, že v ní vyústilo právně institucionální myšlení
