11. Francká říše

rozdělena na hrabství. Hrabě zastupuje panovníka – patří mu soudní pravomoc. Je leníkem panovníka na svém beneficiu. Existuje imunita (vynětí) ze soudní pravomoce. Církev soudí kleriky – privilegium furi. – sjednotitelem franků se stává Chlodvík (482-511) z rodu Merovejců – původně sálský král – ovládl Galii, východní (ribvárské) Franky, území Almanů (na jihu) – jeho nástupci připojují Durynsko, Burgundsko, Bavorsko – jádrem říše se stávají oblasti na západ od Rýna – v 6.století vznikají stabilní územní celky: království Neustrie, kr. Burgundska a kr. Austrasie – od ½ 7.st. roste moc majordomů (=ministři částí říše) – roku 687 se majordomáty soustředí v rokou arnulfovců (karlovců) – v roce 751 na ně přechází královská hodnost (pomoc papeže) Karel Veliký (768-814) vytvořil centralizovaný stát. Do té doby nebylo hlavních měst a nebyla státní správa. Panovník do té doby vládl ze sedla. K.V – odstranil kmenová vévodství. Prosadil instituci „královských poslů“ – nositelé centralizační myšlenky – vzdálených oblastech reprezentovali královu vůli. Cáchy – hlavní město – rozšířil Franckou říši o Sasko, Langobardii, severovýchod Španělska (tzv. Španělská marka) – roku 800 korunován císařem – za jeho vlády vzniká několik zákoníků Úpadek říše – Verdunská smlouva – roku 843 – rozdělení na Východní a Západní část + Lotarův pás – záhy zanikl. – po smrti Ludvíka I. zbožného rozdělena říše mezi jeho tři syny