Evropská centrální banka

Předchůdcem ECB byl Evropský měnový institut. ECB začala fungovat od ledna 1999. Jejím sídlem je Frankfurt nad Mohanem.
ECB je součástí Evropského systému centrálních bank (ECB + národní CB členských států). Národní centrální banky členských států, které se neúčastní Eurozóny mají pozorovatelskou funkci.

Eurosystém = ECB + CB zemí, které přijaly euro.

Úkoly ESCB: sledování cíle udržování cenové stability.
K tomu slouží 4 pravomoci:
– definování a uskutečňování měnové politiky ES
– pravomoc provádět devizové operace
– pravomoc spravovat oficiální rezervy cizích měn členských států
– podpora hladkého chodu platebního systému
ESCB je nezávislým systémem – při výkonu úkolů nesmí přijímat pokyny od organizací stojících mimo ESCB.

Vnitřní struktura ECB (na poslední přednášce, je třeba na státnice)

Evropská centrální banka má právní subjektivitu. Je tedy oprávněna nabývat a zcizovat movitý a nemovitý majetek a vystupovat před soudy členských států.
Má i legislativní působnost – vydává nařízení, rozhodnutí, doporučení. Její činnost podléhá kontrole Evropským soudním dvorem (lze uplatnit žalobu o neplatnosti právního aktu).
Základní kapitál ECB:
Jedinými upisovateli a držiteli jsou národní centrální banky. Upsání se děje dle podílu na celkovém HDP a celkovém počtu obyvatel. Výše základního kapitálu je 5 miliard euro (nebyl doposud splacen v plné výši, pouze 4 mld. eur)

Na rozdíl od Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, kde dochází k vážení hlasů dle ekonomické síly, se usnášení v ECB vyznačuje rovností hlasů jednotlivých členů.

Národní CB neztrácejí vstupem do ESCB svou formální samostatnost.