ZÁSADA PRESUMPCE NEVINY

ZÁSADA PRESUMPCE NEVINY
– dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen – § 2 odst. 2
– v Listině je vymezena v čl. 40 odst. 2
– platí pravidlo, že nedokázaná vina má tentýž význam jako dokázaná nevina
– vyjadřuje princip, že jen soud rozhoduje o vině a trestu za TČ (provinění), a to rozsudkem
– z této zásady vyplývají tři významná procesní pravidla:
– pravidlo in dubio pro reo – týká se jen skutkových otázek, nikoli právních (v těch musí orgány činné v trestním řízení zaujmout vždy jednoznačné stanovisko)
– k odsouzení je třeba, aby byla dokázána vina obžalovaného – obviněný není povinen nic dokazovat
– během trestního řízení mohou být obviněnému a obžalovanému ukládána jen taková omezení, která jsou zcela nezbytná, aby bylo dosaženo účelu trestního řízení

– ZÁSADA VOLNÉHO HODNOCENÍ DŮKAZŮ
– § 2 odst. 6 – orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle vnitřního přesvěd-čení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu
– § 125 – v odůvodnění rozsudku musí být vyloženo, které skutečnosti vzal soud za proká-zané; o které důkazy svá skutková zjištění opřel; jakými úvahami se řídil;…
– postup při hodnocení důkazů je přezkoumatelný
– hodnocení důkazů jedním orgánem činným v trestním řízení není závazné pro jiný orgán činný v trestním řízení
– X protikladem této zásady je zákonná teorie průvodní (legální teorie důkazní):
– pozitivní forma – soud musel určitou skutečnost pokládat za dokázanou, byla-li tu určitá míra důkazů předepsaná v zákoně
– negativní forma – soud bez určité míry důkazů nesměl určitou skutečnost poklá-dat za dokázanou

– ZÁSADA MATERIÁLNÍ PRAVDY
– cílem je nalézt pravdu o skutku, který je předmětem řízení a v němž je spatřován TČ, z hlediska skutečností podstatných pro rozhodnutí; je obsažena v § 2 odst. 5
– soud se nemůže spokojit s tím, co strany třeba souhlasně uznávají za skutečnost (formální pravda)
– je nazývána zásadou zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti
– je zdůrazněna v ustanoveních § 164 odst. 3; dále v § 92 odst. 1 a odst. 3, § 89 odst. 3