Pojem trestného činu a jeho skutková podstata
V první části této zákonné definice je vyjádřen tzv. materiální znak trestného činu. Aby konkrétní čin mohl být posuzován jako trestný čin, musí být stupeň jeho společenské nebezpečnosti vyšší než nepatrný (u mladistvých pachatelů vyšší než malý).
Druhá část definice obsahuje tzv. formální znak trestného činu, mezi které patří znaky jeho skutkové podstaty.
Znamená to, že pokud některé činy pro společnost nebezpečné jsou, ale nemají formální znaky v trestním zákoně popsané, nemůže se u nich jednat o trestné činy a naopak není trestným činem také čin, který sice formální znaky konkrétního trestného činu, popsaného v trestním zákoně vykazuje, avšak není nebezpečný pro společnost vůbec, nebo je pro ni nebezpečný jen nepatrně (případně málo – u mladistvých pachatelů).
Nutno však dodat, že se trestným činem rozumí také příprav zvlášť závažného trestného činu, pokus trestného činu nebo i účastnictví na něm ve formě organizátorství, návodu a pomoc.
Souhrn typových znaků trestného činu určitého druhu tvoří skutkovou podstatu trestného činu. Jednotlivé skutkové podstaty trestných činů jsou charakterizovány čtyřmi skupinami znaků, a to objektem, objektivní stránkou, subjektem a subjektivní stránkou. Není-li skutková podstata trestného činu naplněna ve všech těchto čtyřech jeho zákonných znacích, nemůže se jednat o trestný čin.
