Listina základních práv a svobod jako právní akt. Veřejná moc a fyzická osoba, pojetí vztahu, historická podmíněnost vztahu.
45. Listina základních práv a svobod jako právní akt. Veřejná moc a fyzická osoba, pojetí vztahu, historická podmíněnost vztahu.
Listina se stalo součástí ústavního pořádku ČR , ale i pramen jejího ústavního a právního systému. Platný zákon o Ústavním soudu definuje Listinu a mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách , jimž je ČR vázána , jako hmotněprávní zdroj ústavnosti závazný pro vnitřní právo ČR.
V Listině lze vidět jak principy všeobecné , jež se vtahují k celé koncepci Listiny a právního řádu , tak konkrétnější , jež se vztahují pouze k určité části Listiny. V prvém případě lze jako příklad užití čl. 2 odst.2 o tom , že státní moc lze uplatňovat jen v mezích stanovených zákonem , a to způsobem , který zákonem stanoví. Pro druhý případ je možné ukázat na čl.35 odst.1 o tom , že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.
Listina obsahuje řadu norem. Zvláštní význam mají tzv. blanketní normy. Předně předpokládají konkretizaci běžným zákonem. Listina však umožňuje i omezení základních práv a svobod běžnými zákony. To je typický prvek ústavních norem potvrzující , že základní právo nemusí být neomezené , abstraktní ( např. možnost vyvlastnění nebo nuceného omezení vlastnického práva ve veřejném zájmu , na základě zákona a za náhradu ).
Listina definuje meze základních práv a svobod. Znamená to především , že k eventuálnímu omezení základních práv a svobod vyžaduje , aby podmínky zájmu , na základě omezení byly stanoveny přímo Listinou.
