Vydržení

Vydržení je institutem, při němž se nabývá prává, jestliže držitel věci vykonává oprávněnou držbu a vedle toho uplyne zákonem předepsaná doba. Z vydržení jsou vyloučeny věci, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob.

46. VLASTNICKÉ PRÁVO – POJEM, OBSAH, OMEZENÍ, DRŽBA A DETENCE, VZNIK A ZÁNIK VLASTNICKÉHO PRÁVA

Soustava věcných práv: jejich znaky
Věcná práva se vyznačují tím, že nemají relativní povahu, nýbrž povahu absolutní. Jejich objektem mohou být pouze věci hmotné.
Oprávněné osobě přísluší tzv. právní panství nad věcí s vyloučením působení třetích osob na věc.
Soustava věcných práv:
– právo vlastnické, k němuž se řadí i držba a detence,
– věcná práva k cizí věci (právo zástavní, práva odpovídající věcným břemenům, právo zadržovací a právo předkupní).
Vlastnické právo
Vlastnické právo je zabezpečeno přímo v Ústavě včetně Listiny, od níž se odvíjí jeho ochrana OZ.
OZ podržel definování vlastnického práva jako souhrnu řady dílčích práv tak, že vlastník je oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat jím, to vše omezením „v mezích zákona.“ Není při tom časově ohraničeno. Vlastnické právo lze vymezit jako právo ovládat věc vlastní mocí nezávislou na současné existenci moci jiného subjektu k téže věci. Vlastník zůstává ve svém postavení i tehdy, kdyby dočasně, pro existenci práv jiných osob měl k věci jen tzv. holé vlastnictví.