Právo veřejné-soukromé
Dělení práva na veřejné a soukromé má nejen pedagogický ale i praktický význam.
Příklady:
1) Z.č. 403/1990 Sb. o zmírnění některých majetkových křivd stanovil, že oprávněnými osobami jsou také soukromé právnické osoby. A hned bylo důležité, kdo je touto soukromou právnickou osobou – církve definované ve Slovníku veřejného práva československého jako právnické veřejnoprávní osoby tak nemohly být podle zmíněného zákona restituovány.
2) Privatizace státního majetku – z.č. 92/1991 Sb. – stát rozhodoval prostřednictvím svých orgánů o tom, který svůj majetek zprivatizuje. Rozhodování bylo napadáno neúspěšnými zájemci kteří se domnívali, že jde o rozhodování státních orgánů jako nositelů veřejné moci (tedy veřejné právo) – ovšem Nejvyšší soud v Brně judikoval, že stát rozhoduje podle uvedeného zákona jako rozhodování vlastníka o svém majetku – tedy soukromé právo, z tohoto důvodu také nebyla privatizace soudně ani jinak napadnutelná.
Dělí se přitom jednotlivé normy – nikoliv celé předpisy – příklad ObchZ – soukromoprávní předpis s veřejnoprávními normami (obchodní rejstřík).
Obecně jsou veřejným právem zejména právo ústavní, správní, finanční a trestní
