Právo veřejné a soukromé
d) rozdíl mezi VS – zákonodárstvím – soudnictvím – vládou
Ústava každou z uvedených mocí – moc zákonodárnou, soudní, výkonnou a VS spojuje s určitými institucemi:
Veřejná správa vykonává – provádí zákony, resp. Veřejnou správu vykonávají správní orgány a nikdo jiný,
Soudy vykonávají soudnictví,
Parlament je tvůrcem zákonů (tedy alespoň ve formálním smyslu).
Uvedené dělení však není bez výjimek.
Parlament vykonává zákonodárnou činnost, ovšem vedle toho provádí i funkce kontrolní – kontrolními komisemi (stálými i ad hoc). Při kontrole státního rozpočtu a schvalování státního závěrečného účtu pak vykonává činnosti, které mají povahu veskrze správní.
Typické orgány moci výkonné – ministerstva – pak mohou v zákonem stanovených případech vydávat obecně závazné právní vyhlášky a také to velmi často dělají. Což je zase činnost typicky legislativní.
Dále existuje z Ústavy celá řada dalších orgánů, jejichž druhy činností se velmi různí.
Ústavní soud zákony sice nepřijímá ale může rušit jejich části nebo zákony celé. Nesporně tak dotváří platnou legislativu. Je tedy orgánem soudním – jak je deklarováno podle názvu, nebo spíše legislativním?
Vidíme tedy, že rozhodujícím hlediskem je hledisko formální. Zákonodárství je v demokratickém právním státě správě nadřazeno a vytváří pro ni formou zákonů právní rámec. Soudnictví provádí zákony o to osobami, které jsou nezávislé (jsou vázané výhradně pouze zákony), veřejná správa sice také provádí zákony a jiné právní předpisy, ovšem osobami, které nezávislé nejsou. Soudní akty bývají zpravidla deklaratorní, naopak správní akty bývají většinou konstitutivní – samozřejmě že na obou stranách najdeme i případy opačné. Správa jedná obvykle ve vlastní věci – i z vlastní iniciativy, oproti tomu soudce právo nalézá ve sporu a jeho vztah k tomuto sporu je neutrální.
