ČESKÉ PRÁVO - STUDIUM

České právo - obsah

2011-03-03T06:16:00.000-08:00

78. Mezinárodní trestní soud

2010-11-29T01:46:00.000-08:00

poslední zatím institucionalizovaný nástroj vynucování respektu kogentní ochrany LP
1998 – Statut Mezinárodního trestního soudu (ICC) – vypracován Komisí pro MP
zřízení stálého soudního dvora se sídlem v Haagu
první skutečně univerzální MTS
samostatný subjekt MP – není orgánem OSN
obligatorní jurisdikce založena ratifikací Statutu
zločiny, které spadají do jurisdikce soudu jsou nepromlčitelné
trestní odpovědnost osoby – pouze naplnění objektivní stránky úmyslně a vědomě, musí být starší 18 let, na základě rozkazu – pouze polehčující okolnost
princip komplementarity vůči jurisdikci vnitrostátních soudů:
- ke vzniku příslušnosti potřeba ratifikace Statutu (nebo alespoň ad hoc uznání) státem, na jehož území byl zločin spáchán, nebo jehož občanem je domnělý pachatel
- stíhání před ICC je přípustné pouze, pokud je stát s jurisdikcí neochoten nebo neschopen skutečně vést vyšetřování nebo stíhání (přednost národní trestní jurisdikce)
věcná jurisdikce – zločin genocidy, zločin proti lidskosti, válečné zločiny
k ustavení došlo až 1. 7. 2002 – Římský statut dosáhl 60 ratifikací potřebných pro platnost, důležité z hlediska časové působnosti
možnost souzení na základě územní i personální výsosti státu – tedy i příslušníka státu, který neratifikoval Statut (př. USA, ČR)
podmět k zahájení stíhán – strana smlouvy, RB, prokurátor soudu
orgány soudu:
- předsednictví
- odvolací úsek
- soudní úsek
- vyšetřovací úsek
- prokuratura
- kancelář
má mít 18 nezávislých soudců
tresty – odnětí svobody až na doživotí, peněžitý trest a propadnutí majetku nabytého trestnou činností
práva obžalovaného – presumpce neviny, důkazní břemeno na straně prokurátora, veřejné líčení a spravedlivé a nestranné řízení při zachování úplné rovnosti

77. Mezinárodní trestní tribunály ad hoc

2010-11-29T01:45:00.000-08:00

M stanovená povinnost trestního postihu pachatelů zločinů podle MP
1993 - ustavení M trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) se sídlem v Haagu, příslušný potrestat tyto pachatele
zřízen jednomyslně přijatým usnesením RB OSN
kvalifikace válečných zločinů jako hrozbu M míru a bezpečnosti – opravňuje RB učinit opatření podle kapitoly VII Charty OSN – zřízení pomocného orgánu, který nadala samostatnými pravomocemi
Tribunál příslušný ke stíhání vážných porušení Ženevských úmluv (1949), jiných porušení zákonů a obyčejů války, zločinů genocidy a zločinů proti lidskosti
vztah k národní jurisdikci – nikoliv vyloučení, ale podřízení jurisdikci M trestního tribunálu – zejména případy kvalifikace soudem jako běžný kriminální čin (Slobodan Miloševič)
uplatňovaná zásada ne bis in idem – pokud byl souzen MT, nemůže být již souzen národními soudy, ale neplatí obráceně (v případě nedostatků)
organizace:
- 2 soudní komory po 3 soudcích
- odvolací komora – 5 soudců
- prokurátor – zahajuje vyšetřování ex-officio na základě informací z jakéhokoliv zdroje – připraví obžalobu (obsahuje stanovisko o faktech a údajných zločinech) - - na základě zatykače MT osoba vzata do vazby, bezprostředně seznámena s obviněními a předána MT, může se i dobrovolně vydat, následuje líčení (práva obviněného) – po projednání rozsudek a uložení trestu (odnětí svobody, navrácení výnosů z trestné činnosti) – možnost podání odvolání k odvolací komoře (může rozsudek potvrdit, vrátit nebo změnit)

1994 – MTT pro Rwandu (rezolucí RB)
reakce na krutosti během občanské války na území Rwandy, ale i sousedních zemích
poprvé postiženo porušování humanitárního práva ve vnitřním konfliktu
inspirace ICTY – složení soudu
časová působnost – pouze rok 1994
stíhá genocidu a zločiny proti lidskosti, DP II. a čl. 3 společný Ženevským úmluvám - - protože to byl konflikt vnitřní povahy

Zvláštní soud pro Sierru Leone
právní základem dvoustranná dohoda mezi vládou S. L. a OSN
pravomoc stíhat osoby nejvíce odpovědné za vážná porušení humanitárního práva stejně jako za zločiny podle národního práva S.L. - činy na území S.L. od 30.11.1996:
- zločiny proti lidskosti
- vážná porušení čl. 3 ŽÚ + DP II.
- další vážná porušení humanitárního MP
- zločiny za porušení VP S.L. - sexuální a majetkové, odlišnost od ostatních soudů
- ne genocida (neexistují důkazy o jejím spáchání na území S.L.)

možnost stíhat i mladistvé (nelze uložit odnětí svobody)
jiné státy nemají povinnost spolupracovat (protože zřízen dvoustrannou dohodou)
bude sídlit na území S.L.
první smíšený neboli zmezinárodněný tribunál (soudci M i místní, MP i VP) – další např. Zvláštní panely pro Východní Timur, soud v Kosovu a Irácký zvláštní soud

76. Stíhání a trestání válečných zločinů, mezinárodní trestní tribunály

2010-11-29T01:44:00.001-08:00

na vývoj v právní regulaci ozbrojeného konfliktu a další pravidla humanitárního charakteru k ochraně základních lidských práv, zejména života, tělesné integrity a lidské důstojnosti (zákaz genocidia, nelidských činů vůči civilistům) – navázala i regulace stíhání nejzávažnějších porušení – zločinů podle MP
porušením především kogentních norem vyvolává nejen M odpovědnost státu, ale i trestní odpovědnost osob, které se v postavení orgánu státu takového chování dopustili
trestní stíhání – princip univerzality – stát může jednotlivě uplatnit svou jurisdikci, nebo státy koordinovaně prostřednictvím M trestních soudů
1. pokus o zřízení M tribunálu – Versailleská mírová smlouva (1919) – potrestání německých válečných zločinců: Německo mělo vydat bývalého císaře Viléma II., další osoby měly být vydány poškozeným státům a souzeni jejich vojenskými tribunály, osoby které se dopustily zločinů proti občanům – také vojenské tribunály
k soudu nad Vilémem II. nedošlo (azyl v Nizozemí), ostatní potrestáni nedůsledně
potrestání zločinů proti míru, zákonům a obyčejům války a proti genocidě nabylo na důležitosti za 2. světové války
Deklarace o ukrutnostech z r. 1943 (SSSR, USA, UK) – nacističtí zločinci měli být souzeni na území státu, kde se zločinů dopustili, kteří nejsou spojeni s určitým místem – podle společného rozhodnutí spojeneckých vlád
1945 – Dohoda o stíhání a potrestání hlavních válečných zločinců evropských zemí Osy, přiložen Statut M vojenského tribunálu – oprávněn soudit a potrestat osoby, které spáchaly (v zájmu Osy) jako jednotlivci nebo jako členové organizací zločiny:
- zločin proti míru – osnování, přípravy, podněcování nebo podniknutí útočné války porušující M smlouvy, dohody a záruky
- válečný zločin – porušení zákonů války nebo válečných obyčejů – vražda a zlé zacházení s válečnými zajatci a civilním obyvatelstvem, otrocké práce, deportace, plenění veřejného nebo soukromého majetku...
- zločin proti lidskosti – vraždy, vyhlazování, zotročování, deportace aj. ukrutnosti páchané proti civilistům nebo pronásledování z politických, rasových nebo náboženských důvodů – spáchané v souvislosti se zločinem proti míru nebo válečným zločinem
trestu podléhali jak přímí pachatelé tak i organizátoři, podněcovatelé a spoluviníci
M tribunál – v Norimberku, právní zásady jeho Statutu r.1946 potvrzeny VS OSN jako všeobecně závazné zásady MP
na podobných zásadách byl založen MT v Tokiu – ustaven Mezispojeneckou komisí pro Dálný Východ
1968 - Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti

75. Příměří, ukončení válečného stavu

2010-11-29T01:42:00.000-08:00

zastavení válečných akcí
dočasné zastavení nepřátelství (většinou na základě dohody)
neruší válečných stav mezi válčícími stranami, ani právní postavení neutrálních států
- přerušení boje (zastavení palby) – na krátkou dobu s ohledem na místní situaci nebo okamžité vojenské potřeby, dohoda velitelů daného úseku fronty
cílem: sebrání raněných a padlých, vyjednávání o evakuaci hájeného místa, vyžádání si instrukcí od vyššího velitele pro eventuální příměří, sjednávají parlamentáři
- místní příměří – v určité územní oblasti, pro některý druh ozbrojených sil (pozemních, námořních), sjednávají nejvyšší velitelé oblasti nebo druhu zbraně
- obecné příměří – na poměrně dlouhou nebo i neurčitou dobu, v celém rozsahu fronty a pro všechny ozbrojené síly – zpravidla předchází ukončení válečného stavu, dohoda někdy obsahuje kromě vojenských i politická ujednání, sjednávají nejvyšší velitelé nebo zvláštní zmocněnci vlád, kromě zastavení palby stanovena i konkrétní práva a povinnosti stran (stažení za určité pásmo, výměna zajatců...)
- kapitulace – vzdáním se ozbrojených si nebo opevněné oblasti, dohoda ústně nebo písemně, obsahuje konkrétní podmínky zastavení boje a složení zbraní, zpravidla nemá politická ustanovení – ryze vojenská povaha
příslušníci ozbrojených sil, které kapitulovaly - váleční zajatci, vojenský materiál – - kořist, příslušníci ozbrojených sil, které pokračují v palbě - pozbývají ochrany MP, může být podmínečná nebo bezpodmínečná

ukončení válečného stavu
přestávají se uplatňovat normy válečného práva a účinnost nabývají pravidla mírového práva
- ukončení mlčky – nepřátelství se fakticky zastaví, vzápětí se obnoví mírové vztahy, vyvolává nejistotu - válečný stav vyvolává potřebu řešení řady otázek – území (řešilo se většinou stavem po válce), postavení neutrálních států
př. válka mezi Francii a Mexikem ukončena mlčky roku 1867
- ukončení jednostranným prohlášením – obvykle druhou (poraženou) stranou mlčky přijato, uváděny podmínky pro nové navázání diplomatických styků – ostatní otázky se měly řešit v rámci mírových vztahů – např. po 2. sv. válce – protože mírová smlouva s Německem nebyla možná
- ukončení mírovou smlouvou – sjednána mezi ústavními činiteli obou stran (hlavy států) a požaduje ratifikaci, ukončení – okamžikem, kdy smlouva vstoupí v platnost (strany mohou ve smlouvě stanovit i jiný okamžik), oživení všech základních práv a povinností dle MP
pokud smlouva nestanoví jinak – definitivní stav, který existoval v době ukončení války (kořist, území), také upravuje případné válečné reparace
■ všeobecné (generální ) - mezi všemi účastníky války)
■ separátní (některými) – spojenci ve válce se většinou dohodnou, že neuzavřou s nepřátelskou stranou separátní mírovou smlouvu
odlišný charakter světových válek - mnohá nová ustanovení (Versailleská smlouva – - demilitarizace Německa a potrestání císaře Viléma II. jako iniciátora, po 2.sv. válce s Itálii, Rumunskem, Bulharskem, Maďarskem a Finskem: politická a ekonomická nezávislost, likvidace fašismu, demokratizace, potrestání válečných zločinců)

74. Neutralita

2010-11-29T01:26:00.000-08:00

v historii - poskytovat oběma válčícím stranám stejné možnosti - několik druhů neutrality: blahovolná neutralita – mohl jedné straně poskytovat určité výhody, kvalifikovaná neutralita – mohl poskytovat určité výhody pouze jedné straně (na základě předcházející dohody)
až počátek 20. stol. – klasické pojetí neutrality jako plné neúčasti neutrálního státu ve válce

prostá válečná neutralita
kodifikováno 1907 v Haagských úmluvách, Úmluvě o právech a povinnostech neutrálních osob a států v pozemní válce
neutrální stát má na základě povinnosti neúčastnit se válečných akcí a chovat se ke všem stranám stejně (poskytuje stejné výhody)
právo: nedotknutelnost území, nesmí mu být bráněno ve vztazích s ostatními státy (právo obchodního styku – i s válečnými stranami)
byla-li porušena nedotknutelnost – má nejen právo ale i povinnost odporovat i ozbrojenou silou
k nestrannému chování – povinný stát, ne jeho jednotliví občané (není porušením neutrality pokud jednotlivci jako dobrovolníci pomáhají válčící straně)
jen za M konfliktu, za občanské války – jen pokud konflikt nebude znaků ozbrojeného povstání – postavení neutrálního státu tím, že uzná povstalce za válčící stranu
neutralita začíná současně s vypuknutím války – obvykle zvláštní prohlášení o neutralitě (stát k tomu ale není povinen)
poruší-li neutralitu válčící strana – neutrální stát musí podniknout opatření k nápravě
poruší-li neutralitu neutrální stát – záleží na válčících stranách, jaké z toho vyvodí důsledky (přejdou to, nebo i vyhlášení války)
zánik neutrality – konec konfliktu nebo vstupem neutrálního státu do války
po 1. sv. válce - útočná válka zakázána MP – je třeba rozlišovat mezi válčícími stranami – - určení útočníka a oběti – není jednoduché
neutrální státy – humanitární úkoly a území válčících stran, dohled nad dodržováním válečného práva, zprostředkovatelé
neutralita brání nekontrolovatelnému rozšíření válečného konfliktu

trvalá neutralita
stát, který se na základě vícestranné M smlouvy nebo podobného aktu zřekl práva účasti na jakémkoliv budoucím M ozbrojeném konfliktu (válce) – zajištěna trvalá nedotknutelnost státního území, politická nezávislost, má právo a povinnost odrazit případný útok na sebe
předpokládá výslovné uznání dalšími státy (pouhé prohlášení, které by ostatní státy neuznaly by nemělo právní účinky), stejně i její zrušení
- uznaná neutralita – státy uznaly, ale nejsou povinny ji bránit v případě napadení
- garantovaná neutralita – státy jsou povinny aktivně zasáhnout na její obranu
neutrální stát – má právo uzavírat garanční smlouvu ve svůj prospěch, ale ne ve prospěch jiných států – povinnost jednat ve své zahraniční politice tak, aby nebyl zapleten do válečného konfliktu
Švýcarsko od Vídeňského kongresu (1815) od 1831 Belgie, 1867 Lucembursko – porušena Německem za 1.sv. války, později zrušena, od 1955 Rakousko (uznaná, ne garantovaná), od 1962 – Laos

73. Ochrana obětí války (humanitární právo)

2010-11-29T01:23:00.000-08:00

oběti: ranění a nemocní příslušníci ozbrojených sil, trosečníci, válečníci, váleční zajatci a civilisté
chráněné osoby (4 ženevské úmluvy 1949, Dodatkové protokoly k nim 1977)
vztahuje se na všechny konflikty, které mají M charakter, při ozbrojených konfliktech uvnitř státu, které nemají M povahu občanské války – platí v modifikované podobě

zásady:
- dodržovány za všech okolností, smluvní strany stanoví tresty za porušení (stát má právo potrestat bez ohledu na příslušnost pachatele)
- smluvní strany aplikují i vůči třetím stranám
- chráněné osoby se nemohou platně vzdát svých práv
- pravidla se vztahují i na partyzány, členy organizovaného odporu a na příslušníky národně osvobozeneckých sil
- zakazují diskriminaci
- zakázaná odvetná opatření vůči chráněným osobám
- provádění těchto pravidel – pod dozor neutrálních států, případně humanitárních organizací (MVČK)
- spor o výklad – dobré služby MO nebo neutrálního státu
- nelze vypovědět za války

ranění, nemocní, trosečníci
Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných v polních armádách (1864)
na příslušníky ozbrojených sil všech kategorií (partyzáni...)
musí být za všech okolností respektovány a chráněny – lidské zacházení a péče bez diskriminace
ochrana též zdravotnického personálu, pokud je zadržen – postavení válečného zajatce, mají být vráceni co nejdříve
rozeznávací znak sanitní služby červený kříž v bílém poli (příp. půlměsíc, lev a slunce, Davidova hvězda) – zneužití – válečný zločin

váleční zajatci
Haagská úmluva (1899, 1907) („Řád pozemní války“), Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci (po 1. sv. válce)
právo zajmout válečné zajatce má každá strana – váleční zajatci - jen určité kategorie osob:
- příslušníci ozbrojených sil
- příslušníci jiných dobrovolných sborů včetně partyzánů
- příslušníci pravidelných ozbrojených sil vlády nebo moci, které druhá strana neuznává
- osoby, které doprovázejí ozbrojené síly, aniž by byly jejich součástí – byly zmocněny a vybaveny průkazem totožnosti
- příslušníci národního osvobozujícího boje pod koloniální vládou
- členové posádek obchodních lodí a civilních letadel, nemají-li nárok na výhodnější postavení
- hlava státu a členové vlády (dle obyčejového práva)
- osoby, které neutrální stát přijal na své území a dle MP má povinnost je internovat
počíná okamžikem, kdy se ocitl v moci nepřátelské strany do propuštění a návratu (repatriace)
účelem zabránit znovu se účastnit nepřátelských akcí, nesmí sloužit jinému účelu
za zacházení s nimi odpovídá stát zajetí, ale možná i osobní odpovědnost
zajatec se nemůže vzdát platně práv ze zajateckého režimu – musí s nimi být zacházeno lidsky, šetřena jejich osobnost a čest
při výslechu není povinen uvést více než své jméno, příjmení, datum narození, hodnost a matriční číslo – zakázáno mučení za účelem získání informací
zajatecké tábory – umístěny mimo oblast válečných operací, nelze použít vězení, ženy musí být ubytovány zvlášť
konec – smrtí, zdařilým útěkem, repatriací

civilní obyvatelstvo
Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války (1949) – doporučuje, aby na počátku nepřátelství zřídily vzájemnou dohodou nemocniční a bezpečnostní pásma
válka má být vedena proti ozbrojeným silám, ne proti civilním cílům
Úmluva a dodatkový protokol I – chrání osoby za ozbrojeného konfliktu nebo okupace, které jsou v moci strany konfliktu nebo okupační moci a nejsou jejími příslušníky
nepřátelští příslušníci – právo na ochranu své osobnosti a cti, rodinných práv, náboženství, zvyků, zacházet lidsky, nesmí být vykonáván nátlak, fyzické utrpení
cizinci – v zásadě cizinecký režim platný v době míru, právo na odchod

základní zásady:
- základní LP i za ozbrojeného konfliktu
- rozlišování mezi aktivními účastníky konfliktu a civilním obyvatelstvem
- ušetření válečného pustošení
- civilní objekty a obyvatelstvo – ne cílem vojenských akcí
- civilní obyvatelstvo – ne předmětem represálií, přesídlení
- poskytování M pomoci civilnímu obyvatelstvu – v souladu s humanitárními zásadami Charty OSN, Všeobecné deklarace LP a jiných M smluv na poli LP

občanský konflikt
Dodatkový protokol II
na území jednoho státu – ozbrojený konflikt mezi vládními ozbrojenými silami a disidentskými silami, které vykonávají kontrolu nad částí území – nemá M charakter
za ozbrojené konflikty se nepovažují: vzpoury, izolované a sporadické násilné činy a jiné činy podobné povahy – na ty se protokol nevztahuje
osoby které byly pro účast na ozbrojeném konfliktu zadrženy:
- potraviny a voda jako civilnímu obyvatelstvu
- záruky týkající se zdraví
- přijímání individuální nebo kolektivní podpory
- výkon náboženských obřadů
- slušné pracovní podmínky
- ženy ubytovány odděleně od mužů (mimo rodin)
- odesílání a přijímání dopisů
- ne v blízkosti válečných akcí
- právo na lékařské prohlídky
- ne ohrožení tělesné a duševní integrity

osoby, které se ozbrojeného konfliktu neúčastní – zakázáno:
- ohrožování života, zdraví, kruté zacházení
- kolektivní tresty
- braní rukojmí
- vydání rozkazu, že nikdo nezůstane naživu
- teroristické činy
- ponižující a urážející zacházení
- otroctví
- plenění
- hrozba výkonu výše uvedeného

civilní osoby – obecná ochrana, nesmí být předmětem útoku, nesmí být přemísťování, zákaz požití hladovění jako prostředku vedení války, ochrana kostelů, nemocnic a kulturních památek, pokud nadměrná nouze – možnost humanitárních opatření

zvláštní péče dětem:
- vzdělání
- sjednocení rodin
- do 15 let zákaz vstupu do ozbrojených sil
- možnost dočasného přemístění do bezpečí

zdravotní a duchovní personál musí být respektován a chráněn, nesmí být předmětem útoku
osoby, které se dopustí trestného činu v souvislosti s ozbrojeným konfliktem - mohou být potrestány, musí být souzeny nezávislým soudem
po skončení nepřátelských akcí – vládnoucí orgány válčících stran – snaha o co nejširší amnestii

72. Zakázané prostředky a způsoby vedení války (rozsudek MSD z r.1949 ve věci Korfského průlivu a rozsudek MSD Nicaragua vs. USA z r.1986)

2010-11-29T01:19:00.000-08:00

válčící strany nemohou používat jakékoliv prostředky, i když by byly účinnější – vyplývá ze zásady právní regulace války a zásady lidskosti
pravidla kodifikována v Haagských úmluvách (1899, 1907) a Dodatkový protokol (1977) – - základní pravidla:
- zákaz používat zbraně, munici, materiál a způsoby vedení války, které by způsobovaly nadměrná zranění nebo útrapy – předmětem ochrany bojující (kombatanti)
- zákaz nerozlišujících útoků (kobercové bombardování) – chrání civilisty, modifikováno zásadou proporcionality (vyvažováno ziskem vojenské výhody), zakazuje rozsáhlé a nepřiměřené ztráty na civilním obyvatelstvu
- zakázané prostředky, které by mohly způsobit rozsáhlé škody na ŽP

vedení pozemní války
zakázané prostředky
- náboje lehčí než 400g, které jsou výbušné nebo zápalné
- střely dum-dum (zplošťují se)
- střepiny nezjistitelné v lidském těle RTG
- miny
- zápalné zbraně
- zbraně, náboje a látky způsobující nadměrné útrapy
- jedy nebo otrávené zbraně
- dusivé, jedovaté apod. látky, i bakteriologické
- nukleární a termonukleárními zbraněmi

zakázané způsoby vedené války proti osobám:
- zranění nebo zabití nepřítele, který složil zbraně nebo se vzdává, protože nemá prostředky k obraně
- prohlášení, že nebudou bráni zajatci
- použití proradnosti - zneužití dobré víry (zneužití bílé vlajky, předstíraní kapitulace, předstírání zranění...), ale povolená válečná lest (kamufláž, léčky, dezinformace)
- použití insignií neutrálních států, OSN a protivníka
- zneužití znaků Červeného kříže (půlměsíce, lva a slunce) apod. včetně vlajky parlamentářů
zakázané způsoby pro objektům:
- nebráněná města, vesnice a obydlí nesmí být napadena, ostřelována nebo bombardována (nekladou odpor, neobsazena ozbrojenými silami)
- nepřátelský majetek (soukromý i veřejný) – zničen jen pokud nutnost, plenění je zakázáno
- dovoleno bombardování vojenských objektů a hájených míst, mají být ale ušetřeny nemocnice, kostely, kulturní památky
- napadání sanitárních útvarů, nemocnic a demilitarizovaných zón
- hladovění civilního obyvatelstva jako způsob vedení války
- útočení na objekty nezbytné k přežití civilního obyvatelstva
- ochrana ŽP před rozsáhlými škodami

vedení námořní války
zvláštní pravidla vzhledem k cílům – zničení nepřátelského válečného loďstva, zabavení (nebo zničení) obchodního loďstva – pokud porušují blokádu)
je zakázáno:
- bombardovat nehájené přístavy, města… (i v případě, že jsou chráněna minovými poli),

dovoleno: vojenské budovy a závody, válečné lodi v přístavu
- plenění
- bombardovat nemocniční lodi i pozemní zařízení pro nemocnice
- užívat určitými způsoby samočinné podmořské miny
- napadat obchodní lodi, ledaže by samy útočily (soukromý majetek pak podléhá konfiskaci)
- nepřátelskou obchodní loď může ponorka potopit teprve, je-li zajištěna bezpečnost posádky a lodních dokumentů

vedení letecké války
válečné operace vedené leteckými silami nebo proti nim
zásady:
- zákaz bombardování za účelem terorizování civilního obyvatel, ničení soukromého majetku nevojenského charakteru, povinnost respektování kulturních, náboženských a kulturních památek, nemocnic
- zákaz bombardovat nehájená místa
- nedotknutelnost letadel parlamentářů
- předmětem útoku nemůže být letec, který pro záchranu života použije padák – neplatí pro příslušníky výsadkových jednotek
- opatřování informací pozorováním z vojenských letadel není vyzvědačstvím, nesmí být ale použito označení vojenských letadel znaky cizího státu

chemické, bakteriologické a jaderné zbraně
Ženevský protokol o zákazu používat ve válce dusivých, otravných nebo podobných plynů a bakteriologických prostředků (1925) (kodifikace obecně platného obyčejového MP)
konec 2. sv. války – jaderné zbraně – neexistovala MP úprava – použití zakazují nepřímo některé zásady obecného MP:
- zásada lidskosti
- zásada, že ozbrojený útok může být veden pouze proti ozbrojeným silám, ne proti civilnímu obyvatelstvu
- zákaz jedovatých plynů a podobných prostředků (jaderné – škodlivější)
- zákaz prostředků, které mohou způsobit rozsáhlé škody na ŽP
- zásada, že neutrální státy nesmějí být předmětem nepřátelských akcí (vliv i na okolní státy)
(1961) Deklarace o zákazu použití nukleárních a termonukleárních zbraní (přijata jen prostou většinou) – použití odporuje cílům OSN, je válkou proti celému lidstvu
trvají ale rozdílné názory států

zákaz některých konvenčních zbraní
1980 - Úmluva o zákazu nebo omezení určitých konvenčních zbraní, které mohou způsobit nadměrné zranění nebo mít nerozlišující účinky
Protokol I o zákazu použití zbraní se střepinami nezjistitelnými RTG paprsky
Protokol II o zákazu nebo omezení použití min a nástražných min
Protokol III o zákazu použití zápalných zbraní
1995 - Protokol IV o laserových oslepujících zbraních

71. Základní zásady práva ozbrojených konfliktů

2010-11-29T01:16:00.000-08:00

definice agrese
potřeba po zřízení SN a sjednání Briand-Kellogova paktu – zakázaná válka
návrh na konferenci o odzbrojení svolanou SN (1933) – příprava, organizování a provedení útočných činů – nejtěžší M zločin proti míru
1974 VS OSN rezoluce - nejzávažnější a nejnebezpečnější forma protiprávního použití síly
zda došlo k agresi – nutné zkoumat ve světle všech okolností konkrétního případu
agrese: použití ozbrojené síly státem nebo skupinou států proti svrchovanosti, územní nedotknutelnosti nebo politické nezávislosti jiného státu – časově první použití ozbrojené síly v rozporu s Chartou OSN
kterýkoliv následující čin:
- invaze nebo útok ozbrojených sil na území druhého státu
- vojenská okupace (i dočasná), která je důsledkem útoku nebo invaze
- připojení území při němž bylo použito síly
- bombardování území druhého státu
- použití jakýchkoliv zbraní proti území druhého státu
- útok ozbrojených sil na pozemní, námořní nebo letecké síly jiného státu
- jednání státu, který povolil druhému státu, aby použil jeho území ke spáchání agresivního činu proti třetímu státu
- použití ozbrojených sil státu nacházejících se na území druhého státu
- vyslání ozbrojených sil státu nebo jeho jménem ozbrojených skupin
RB může rozhodnout, že i další činy jsou agresí
útočná válka je zločinem proti M míru

základní zásady
cílem války násilně zlomit odpor protivníka
- zásada válečné účelnosti – poškozování protivníka všemi účelnými prostředky
- zásada právní regulace války – válčící strany nesmí překročit určité meze při výkonu válečného násilí – válečná účelnost nesmí převážit nad právními pravidly vedení války (zákaz totální války)
- zásada humanity – omezuje volnost válčících stran ve dvou směrech:
■ přímé válečné násilí může být uplatněno pouze vůči bojujícím příslušníkům armád (kombatantům) a vojenským objektům (ne civilním)
■ zakazuje používat zrádné (perfidní) prostředky a takové, které působí zbytečné utrpení nebo škody, které nejsou nezbytné ke zlomení odporu protivníka
1968 – VS OSN – rezoluce – potvrdilo usnesení konference Červeného kříže – zásady vedení akce za ozbrojeného konfliktu:
- právo válčících stran používat prostředky k poškození nepřítele není neomezené
- je zakázáno podnikat útoky proti civilnímu obyvatelstvu
- musí se vždy činit rozdíl mezi osobami, které se účastní nepřátelství a civilním obyvatelstvem (to má být pokud možno šetřeno)

počátek války
válka (dle dávného obyčeje) má být před zahájením válečných akcí oficiálně vypovězena
přímé vypovězení (prohlášení s důvody) nebo ultimátum (prohlášení s podmínkou)
písemně – diplomatickou nótou, počátek válečného stavu má být notifikován neutrálním státům
bez vypovězení – válečný zločin, přesto vytváří válečný stav
konkrétní vypovězení – legální jen je-li legální válka (dnes zákaz útočné - agrese)

právní důsledky válečného stavu pro válčící strany
přerušují se mírové vztahy, základní zásady MP nedotčeny
přerušení diplomatických a konzulárních styků, ochranu zájmů příslušníků nepřátelského státu může vykonávat jen neutrální ochranná mocnost
přestávají platit dvoustranné smlouvy, mnohostranné ne (jen se případně jejich platnost suspenduje) pravidlům válečného práva podléhají veškeré vztahy mezi nepřátelskými státy

cizinecké válečné právo – týká se opatření, které stát činí na svém území – pro okupaci platí jiná pravidla – stát má právo poškozovat protivníka také opatřeními proti jeho příslušníkům a jejich majetku (nepřátelští příslušníci) – má jim po vypuknutí války poskytnout přiměřenou lhůtu k odchodu (může zadržet ty, jejichž návrat by ho poškodil – mohou být internováni)
soukromí nepřátelský majetek – nemohl být konfiskován, ale různá omezení (zejména sekvestorován)
přerušení obchodních styků mezi příslušníky nepřátelských států
občanskoprávní smlouvy – pohledávky z nich jsou po dobu války suspendovány
omezení procesní způsobilosti nepřátelských příslušníků

válečná oblast
prostor v němž válčící strany jsou oprávněny připravovat a provádět válečné akce
státní území válčících států, volné moře a vzdušný prostor nad ním (nesmí ale rušit svobodu plavby neutrálních států)
vyňato: území neutrálního státu (není-li schopen uhájit – může se stát válečnou oblastí), neutralizovaná území, Antarktida, kosmický prostor
oblast válečných operací – prostor, kde se aktuálně provádějí válečné akce

ozbrojené síly
- kombatanti – příslušníci pravidelných nebo nepravidelných ozbrojených sil, určeni k plnění bojových úkolů
- nekombatanti – nejsou určeni k plnění bojových úkolů (lékaři, duchovní)
k aktům válečného násilí – oprávněni jen příslušníci ozbrojených sil, jednající jako orgány válčící strany
válečné zločiny – i osobní trestní odpovědnost pachatele vedle M odpovědnosti státu
kromě regulérních ozbrojených sil:
- hromadné povstání obyvatelstva proti postupujícímu nepříteli k obraně místa (ne na území již okupovaném nepřítelem)
- partyzáni – členové organizovaného hnutí odporu, musí mít v čele osobu odpovědnou za své podřízené, nosit pevný rozeznávací znak viditelný na dálku, nosit otevřeně zbraň a dbát zákonů a obyčejů války
- příslušníci ozbrojených sil neuznané vlády
korzárské lodi - do pol. 19.st. – součástí ozbrojených sil států (lapačský list)
obchodní loď – může být přeměněna na válečnou loď splněním podmínek (zápis v rejstříku), jinak ozbrojena jen k sebeobraně
parlamentáři - zvláštní ochrana, vysíláni svým velitelem k vyjednávání s nepřítelem, bílé vlajky, nedotknutelnost
vyzvědači, zběhové, zrádci, žoldnéři – nepožívají ochrany MP, uniformovaní vojenští zvědové a pátrači ano (i když použili válečné lsti)

válečná okupace
nepřátelské síly efektivně ovládají určité území a vykonávají na něm skutečně svou moc
dočasný stav – územnímu státu zůstává nadále svrchovanost nad okupovaným územím
výkon moci na okupovaném území – omezen na věci nezbytné pro vedené války
zakázány deportace a nucené přesuny
majetek soukromých osob musí být respektován – možné vyvlastnění za náhradu

občanský konflikt
na území jednoho státu – ne vzpoury, izolované a sporadické násilné činy (na ty se aplikuje VP)

70. Regulace zbrojení a odzbrojení

2010-11-29T01:14:00.000-08:00

Charta OSN neobsahuje požadavek odzbrojení, ve čl. 26 uložila RB, aby za pomoci Vojenského štábního výboru vypracovala plány regulace zbrojení (nerealizováno)
jen obecně vyjádřený záměr dosáhnout odzbrojení – naproti tomu velmi tvrdá odzbrojovací opatření proti Německu a Japonsku
1947 - OSN zřídila vícero odzbrojovacích komisí - neúspěch
1959 - FR, USA, SSSR, UK - zřízen desetičlenný výbor – postupně rozšiřován a 1979 přejmenováno na Konferenci o odzbrojení – v samotné věci všeobecného a úplného odzbrojení neučiněn žádný výraznější pokrok, úspěchy v dílčích aspektech (regulace zbrojení)

regulace zbrojení, jaderné zbraně
v této oblasti vůbec první smluvní úpravy regulace zbrojení
Smlouva o částečném zákazu jaderných pokusů (1963) – zakázány pokusy s jadernými zbraněmi v ovzduší, v kosmickém prostoru a pod vodou, ale také podzemní zkoušky, kde dochází k úniku radiace na cizí území
ekologický záměr:
- 1959 - Smlouva o Antarktidě
- 1967 - Kosmická smlouva
- 1971 - Smlouva o zákazu umisťování JZ na mořském dně a jeho podzemí

1968 - Smlouva o nešíření jaderných zbraní – jaderné mocnosti se zavazují nepředat nikomu tyto zbraně, nejaderné mocnosti závazek neusilovat o jejich získání) - nepodepsali Francie, Čína, Indie, Pákistán
1967 - Smlouva o zákazu jaderných zbraní v Latinské Americe – vytvoření bezjaderné oblasti
smlouvy o omezení strategického zbrojení - mezikontinentální jaderné rakety:
USA a SSSR - SALT 1 (1972) – omezení odpalovacích zařízení na zemi a ponorkách
ABM (1972) - omezení systému protiraketové obrany (zánik 2002 - USA – protiraketový deštník)
SALT 2 (1979) - omezení strategických útočných zbraní – USA nepodepsaly
konec studené války - START treaties (3x) – snížení a omezení strategických zbraní
Smlouva o úplném zákazu jaderných zkoušek (1996) - kontrolní a inspekční systém, dosud nevstoupila v platnost

bakteriologické a chemické zbraně
1925 - Ženevský protokol o zákazu chemických a bakteriologických zbraní - po 1. sv. v.
1972 - Úmluva o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických, biologických a toxinových zbraní a o jejich zničení - revize této úmluvy byla projednávána na mnoha konferencích -1986 - dohoda o dalším prohloubení
první odzbrojovací smlouva postihující celou skupinu zbraní
zákaz použití bakteriologických zbraní – kogentní norma – vyjádřeno ve statutu Mezinárodního trestního soudu
užití chemických zbraní: 1. sv. válka - Itálie v Etiopii, Korea, Vietnam, Afghánistán
po studené válce: 1993 - Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení - stává se kogentní pravidlem, vyjádřeno i ve statutu ICC (1998)

Konvenční zbraně, zákaz určitých typů zbraní
trend humanizace válečného konfliktu (od 19.století)
snaha zamezit užívání zbraní, které jdou nad rámec zlomení odporu ozbrojeného protivníka a naopak působí zbytečně jeho utrpení
1981 - Úmluvy o zákazu a omezení užívání některých konvenčních zbraní působících nepřiměřené utrpení nebo mající nerozlišující účinky – rámcová úprava, specifikace protokoly
dohled M výboru Červeného kříže
samostatná problematika: běžné nášlapné a protipěchotní miny (Afghánistán, Korea)
1997 - Úmluva o zákazu používání protipěchotních min, jejich hromadění, výroby a přepravování, jakož i o jejich zničení - odstraňování minových polí, nevztahuje se na protitankové a námořní
ICC – zákaz používání zbraní, střel, materiálů nebo způsobů vedení války, působící nadměrnou újmu nebo utrpení
+ případně zmínit M terorismus

69. Systém kolektivní bezpečnosti

2010-11-29T01:09:00.000-08:00

cílem každého právního systému (VP i MP) – zajištění bezpečnosti svým subjektům

tradiční MP
individuálně založená bezpečnost (státy spoléhaly sami na sebe), v případě většího nezabezpečí – alianční dohody
volnost použití síly (i agrese) – závody ve zbrojení
nahrazeno systémem kolektivní bezpečnosti – zákaz použití síly jako prostředku řešení sporů, koncepce donucovací akce proti porušiteli, potřeba omezení výzbroje na míru nezbytnou pro obranu (ne k výbojům)

kolektivní bezpečnost SN
historicky první systém kolektivní bezpečnosti
nevysloven zákaz použití síly – pouze procedurální omezení (3 měsíce po rozhodnutí objektivního orgánu) – legální použití síly, zákaz v případě jednomyslného doporučení Rady SN (hrozba sankce) – použito jen jednou při agresi Itálie proti Etiopii
Briand-Kellogův pakt (1928) – odmítnutí války jako prostředku národní politiky, snaha o začlenění do Paktu SN neúspěšná, porušení bez adekvátní reakce (JPN, Německo)
požadavek snížení výzbroje na míru postačující k obraně – Rada Sn postupně ustavila několik komisí, poslední (1925) – příprava diplomatické konference o odzbrojení (1932), neúspěch – 1933 Německo opustilo SN
úspěšnější námořní odzbrojení – snížení tonáže válečného loďstva (5 velmocí – VB, FR, IT, JPN, USA)

kolektivní bezpečnost OSN
Charta OSN – zákaz použití síly a hrozby silou (stabilizované kogentní obyčejové pravidlo), v případě porušení – autoritativní konstatování porušení (RB) – kolektivní opatření proti porušiteli
1974 - VS přijalo definici agrese - schválena jednomyslně, jen akty ozbrojené, RB může určit jiné činy zakládající akt agrese
donucovací prostředky:
- neozbrojená donucení – přerušení hospodářských, komunikačních a diplomatických styků na výzvu RB (př. Jižní Rhodésie, JAR)
- ozbrojené donucení – možná součinnost s regionálními organizacemi
členské státy poskytnou vojenskou sílu, pomoc a služby, povolení k průchodu územím - zřizován vojenský štábní výbor, tvořen náčelníky štábů stálých členů RB OSN (dosud nerealizováno)
od 1956 přistupováno k vysílání pořádkových a pozorovatelských misí OSN (tzv. modré přilby)
ad hoc pomocné orgány RB a VS, k umístění nutný souhlas územního suveréna, úkolem udržovat mír, nezasahují do vojenských operací, zbraně jen k nutné obraně
funkce: pozorovatelská, nárazník mezi nepřátelskými jednotkami, policejní (udržování veřejného pořádku) a garanta humanitární pomoci určené civilistům
ke skutečným ozbrojeným akcím mohlo dojít až po skončení studené války – počátek 90. let
reakce na agresi Iráku do Kuvajtu – ozbrojené donucení na základě zmocnění RB – rezoluce RB 678 – hlavně USA a VB
vymezení odpovědnostní povinnosti – Kompenzační komise zřízená rezolucí RB, měla vyčíslit škody vzniklé Kuvajtu agresí
následovala územně mocenská opatření (převzetí moci, bezletové zóny) a kontrola zbraní inspekční komisí

68. Mezinárodní soudní dvůr OSN v Haagu

2010-11-29T01:08:00.000-08:00

MSD je pokračovatelem SDMS
orgán OSN – případné změny statutu podléhají stejným podmínkám jako změny Charty (nutný souhlas stálých členů RB), to se ale netýká jednacího řádu (přejímá sám MSD)
složení: 15 soudců (max. 1 z 1 státu) – voleni RB a VS (odděleně, potřeba absolutní většiny), funkční období 9 let (obnova po třetinách), možnost znovuzvolení

sporné řízení
příslušnost MSD zásadně fakultativní – kompromis (smlouva o předání sporu MSD), nebo obecná smlouva o řešení sporů, forma kompromisní doložky (součást smlouvy), forma jednostranného opčního prohlášení (recipročně)
dvůr rozhoduje na základě MP:
- předně M smlouvy – možnost derogace dispozitivní obecné normy
- obyčejové obecné MP
- obecné zásady právní
- jako podpůrný prostředek – precedenty, nauka MP
- pokud strany souhlasí může rozhodnout podle ekvity

rozsudek pro sporné strany závazný a konečný (pouze mimořádné opravné prostředky) – - v případě neplnění se druhá strana může obrátit na RB, která může přijmout opatření k vykonání rozsudku – směřuje k zajištění M míru a bezpečnosti (není exekuční orgán MSD)
rozsudek musí být odůvodněn, možnost separátního vóta
pokud vznikne dodatečný spor o výklad rozsudku – soud na žádost podá autentický výklad

posudky MSD
Dvůr oprávněn podávat posudky na právní otázky na žádost VS a RB OSN – posudky mohou vydávat i jiné orgány OSN a odborné organizace souvisejících s jejich činností na základě zmocnění VS
posudky Dvora právně nezávazné – morální váha, většinou se jimi orgány a MO řídí

67. Mezinárodní judiciální mechanismy řešení sporů

2010-11-29T01:06:00.000-08:00

na základě dohody mezi spornými stranami – spor vyřešen rozsudkem nestranného orgánu zmocněného stranami
- rozhodčí řízení (arbitráž)
- soudní řízení
rozhodnutí arbitrážního nebo soudního tribunálu je pro sporné strany právně závazné a konečné – nemají ale pravomoc vynucovat plnění – vhodné pro právní spory
nicméně arbitráže a soudy mohou být stranami zmocněny rozhodovat podle ekvity, někdy také, braly v úvahu politické momenty (nemusí mít základ v platném právu) – kompromisní řešení
pravomoc arbitráží a soudní orgánů – fakultativní
rozdíly mezi M arbitráží a M soudnictvím nejsou zásadní povahy (rozdíl ve stálosti, složení, proceduře a kompetence)
rozdíly:
mezinárodní soudy rozhodčí orgány
stálost stálé orgány, zřízeny trvale obvykle zřizovány pro konkrétní spory, ale mohou být i stálé (Stálý rozhodčí dvůr v Haagu)
složení stejné složení zvolených nebo jmenovaných soudců strany mají zpravidla rozhodující vliv na jmenování soudců
procedura
a kompetence podrobná procesní pravidla
jejich judikatura stálá
aplikuje normy MP
vůle stran rozhodující pro založení příslušnosti soudu a zahájení řízení soud oprávněn vydat rozsudek i pro zmeškání, jestliže se druhá strana nedostaví k řízení vůle stran se uplatňuje ve vetší míře - - mohou určit, která pravidla smí použít
může být dohodou stran oprávněn hledat i politické řešení
může pokračovat v řízení, jen pokud se ho obě strany účastní a spolu-působí při něm - nemůže vynést svůj nález, pokud by jedna strana odmítla spor před arbitry projednat

mezinárodní rozhodčí řízení (arbitráž)
urovnávání sporů mezi státy prostřednictvím rozhodců
hlavní zásady kodifikovány v Haagské úmluvě o pokojném vyřizování M sporů (1907)
státy mohou sjednat dohodu ad hoc, že se existující spor odevzdá k řešením rozhodcům - - dohoda o rozhodčím (kompromis) – vymezuje spor, stanoví způsob jmenování rozhodců a stanoví procesní zásady
rozhodčí (arbitrážní) smlouva – závazek smluvních stran řešit budoucí spory cestou arbitráže, dvou i vícestranná
někdy začleňování kompromisní doložky do různých smluv (obchodních, dopravních) - - závazek předkládat arbitrům spory vzniklé z celé smlouvy nebo z některých ustanovení
souhlas s řešením konkrétního sporu může být i konkludentní – projednání sporu bez námitky nepříslušnosti
arbitrážní výrok podle obecného MP konečný

stálý rozhodčí soud
založení předvídala Haagská úmluva o pokojném vyřizování sporů (1907)
stálá pouze kancelář soudu a seznam arbitrů, z nichž mohou strany vybírat
příslušný pro spory předložených státy – každá strana 2 rozhodce ze seznamu (min. 1 cizí), rozhodci se pak zvolí vrchního rozhodce
v současnosti toho moc neprojednává (SDMS, MSD)

rozhodčí tribunály pro mořské právo
- pro spory o výklad a aplikaci mořského práva obecně
- zvláštní tribunály - pro speciální otázky mořského práva (spory rybolov, ochrana mořského prostředí apod.)

rozhodčí řízení pro rozhodování sporů z investic
spory v souvislosti s investováním FO nebo PO na území jiného státu
zejména dvoustranné smlouvy o ochraně a podpoře investic - obsahují pravidla o rozhodčím řešení sporů o výkladu nebo použití těchto dohod
mezistátní spory - řeší se podle pravidel MP
spory mezi smluvním státem a investorem z druhého smluvních státu (smíšené spory)
diagonální vztahy - 1965 - Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států – vznikl ICSID (M středisko pro řešení sporů z investic)
účelem usnadňovat smírčí nebo rozhodčí řešení sporů z investic mezi smluvními státy a občany (FO nebo PO) druhých smluvních států
podmínky soudní pravomoci ICSIDu:
- právní spor
- vzniklý přímo z investic
- mezi smluvním státem a občanem jiného
- strany musí písemně souhlasit s předložením sporu ICSIDu

rozhodčí nález je pro strany závazný, jeho výkon se řídí zákony, které se týkají výkonu soudních rozhodnutí platných ve státě, na jehož území se takový výkon žádá
spory mezi FO nebo PO a státy, kdy došlo k vyvlastnění majetku v rozporu s dohodami, které byly uzavřeny mezi státem a soukromými osobami = zmezinárodněná dohoda -
- smíšený charakter - Texaco x Libye (restituce in integrum)

mezinárodní soudní řízení
rozhodování sporů právní povahy sborem stálých soudců z povolání na základě MP a v pevných procesních formách
formálně nejvytříbenější prostředek mírového urovnávání sporů – vznik počátek 20. století
- MSD (viz následující otázka)
- M tribunál pro mořské právo – sídlí v Hamburku, příslušnost na spory a žaloby týkající se výkladu nebo aplikace Úmluvy, rozhodnutí závazné a konečné
- Evropská úmluva o mírovém urovnávání sporů - 1957 – členské státy Rady Evropy - závazek přijmout obligatorní jurisdikci MSD, pokud se týče právních sporů (ale mohou se dohodnout, že použijí jiný prostředek), jiné spory: smírčí řízení, poté arbitráž

kombinace diplomatických a právních prostředků:
- orgány MO:
■ OSN: RB - urovnávání mez. sporů, které by mohly ohrozit M mír a bezpečnost,VS - doporučují vhodný prostředek k urovnání, GT - poskytuje dobré služby nebo zprostředkování
■ OAS, OAJ, LAS - obdobně
■ M odborné organizace - počítají ve svých statutech a smlouvách, které byly v jejich rámci sjednány, zpravidla s urovnáním sporů přímým jednáním, smírčím nebo arbitrážním řízením anebo MSD

66. Prostředky mírového urovnání mezinárodních sporů

2010-11-29T01:04:00.000-08:00

Stálý dvůr M spravedlnosti definoval spor jako neshodu a právní nebo faktické otázce, konflikt právních názorů nebo zájmů mezi dvěma osobami
v minulosti mírové urovnání sporů pouze fakultativní
dnes při urovnávání M sporů povinnost využívat výlučně mírové prostředky – obligatorní (čl. 33 Charty OSN)
právní komponenty zásady mírového urovnávání sporů – kodifikace a progresivní rozvoj v Deklaraci přátelských vztahů a spolupráce mezi státy, Manilská deklarace, Deklarace o úloze OSN při řešení sporů
sporné strany si svobodně vybírají prostředek – většinou vhodný povaze sporu
- politické prostředky řešení sporu
spor rozhodnou jeho strany
liší se mírou účasti třetí strany
■ diplomatické jednání – obvykle vedou orgány státu pro M styky, vede se ústně i písemně
konzultace – předběžná fáze, pružné a méně formální, vyjasnění příčin vznikajícího sporu a snaha zabránit jeho vyostření
přímé jednání – předkládání požadavků a vyslovují názory na sporné otázky, hledání vzájemně přijatelného řešení, nejčastější prostředek urovnání sporů – jiné prostředky většinou až po nezdaření
většinou končí kompromisem stran
■ dobré služby – třetí strana se snaží přivést sporné strany k jednání, potřeba přijetím sporných stran, výsledkem nezávazné doporučení pro sporné strany, často provádí osoba mající velkou vážnost mezi stranami (GT OSN, případě člověk s určitým kreditem – Nelson Mandela, Ghandí)
■ zprostředkování – prostředník (mediátor) se účastní vlastního jednání, snaží se najít pro strany řešení, které by bylo přijatelné pro obě strany, poskytuje stranám různé technické zázemí
■ vyšetřovací komise – většinou paritní složení zástupců stran doplněné o zástupce třetí objektivní strany, úkolem zjistit skutečný stav věcí (skutkové okolnosti případu), poté podání zprávy o výsledcích šetření – právně nezávazné
pravidla o zřizování a fungování – Haagská úmluva z r. 1907 – povinnost vyšetřovací komise usnadnit urovnávání sporů nestranným a svědomitým prozkoumáním skutkové podstaty, spory se nesmí týkat cti nebo podstatného zájmu sporné strany, zpráva komise – pouze zjištění skutečností, v žádném případě nehraje úlohu rozhodčího tribunálu
■ smírčí komise – naopak pro projednání věci, vyslechnutí sporných stran, po vlastním posouzení předloží sporným stranám návrhy na meritorní vyřešení sporu – tedy i funkce kolektivního mediátora – opět právně nezávazné
rozdíl mezi vyšetřovací a smírčí komisí v praxi není zásadní – často smírčí komise oprávněna provést i vyšetření (potřeba objektivního zjištění skutečností pro doporučení stranám)
někdy může ze zprávy vyšetřovací komise nepřímo vyplývat řešení sporu
(př. opírání nároku o skutečnost, která objektivně nenastala)
- judiciální prostředky řešení sporu
liší se mírou vlivu stran
■ rozhodčí řízení (arbitráž) – př. Stálý rozhodčí soud, Rozhodčí tribunály pro mořské právo
■ soudní řízení (SDMS, MSD, M tribunál pro mořské právo)
viz následující otázka

65. Evropské mezinárodní organizace – Rada Evropy, NATO, OBSE, Evropská unie

2010-11-29T00:59:00.000-08:00

Rada Evropy
regionální evropská organizace – dříve měla jen subregionální charakter (jen některé státy Z Evropy)
sídlo ve Štrasburku
členem může být pouze právní státy, který zaručuje všem osobám pod jeho jurisdikcí LP a ZS, dále povinnost upřímně a efektivně napomáhat uskutečňování cílů Rady
člena porušující cíle Rady lze vyloučit (Řecko po převratu v r. 1969)
cílem Rady je dosáhnout větší jednoty mezi členy – spolupráce za účelem zlepšení životních podmínek
orgány Rady – jednají o otázkách společného zájmu, sjednávají dohody, rozhodují o společných opatřeních ve věcech hospodářských, sociálních, kulturních, vědeckých, právních a správních a dohlížejí na realizaci LP a S
- Výbor ministrů RE – ministři zahraničí členských států, rozhoduje o doporučeních předložených parlamentním shromážděním, o návrzích vládních výborů a skupin expertů, prostředek přímé účasti států na rozhodování Rady, usnesení o důležitých věcech jednomyslně, jinak prostá většina, rozhodnutí právně nezávazná – ale značná politická a morální síla
- Parlamentní shromáždění – představitelé zvoleny národními parlamenty, ne orgán zákonodárný, ale poradní – projednává politické a technické záležitosti, otázky dodržování LP, otázky týkající se cílů a působnosti RE a závěry předává Výboru ministrů formou doporučení – důležitá usnesení 2/3 hlasujících
- M sekretariát – včele GT, slouží výboru a Parlamentnímu shromáždění, úředníci

představitelé placeni členským státem, rozpočet podle počtu obyvatel a výše národního důchodu
RE se zabývala politickými a technickými otázkami i problematikou ochrany LP
RE neměla velký politický vliv, ale formování veřejného mínění
technická oblast – velký počet M smluv usnadňujících komunikaci, kulturní výměnu, rozvoj sociální pomoci a ochranu ŽP
oblast M ochrany LP – sjednání Evropské úmluvy o LP
Statut RE platí bez časového omezení – členové mohou vystoupit písemným sdělením GT

NATO
organizace kolektivní sebeobrany a subregionální organizace (část evropských států)
založeno r. 1949 ve Washingtonu
dnes 26 členů
založena ve snaze bránit se potencionální komunistické expanzi na západ
závazek řešit M spory pokojnými prostředky, aby nedošlo k ohrožení M míru a bezpečnosti
cílem také rozvoj mírových a přátelských vztahů
k zajišťování cílů mají postupovat samostatně i společně, pomocí stálé a účinné svépomoci a vzájemné pomoci udržovat a rozvíjet individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku
ozbrojený útok proti jednomu členovi považován za útok proti všem – každý člen přispěje na pomoc smluvní straně v rámci kolektivní sebeobrany
ozbrojený útok proti členovi a opatření učiněná v jeho důsledku oznámí neprodleně organizace RB – opatření končí, pokud opatření podnikne RB
společná akce NATO – potřeba souhlasu všech členů
poprvé došlo k aktivaci čl. 5 (útoku na člena) po útocích z 11. září 2001 – nabyl ale nakonec aplikován
Nová strategická koncepce – počítá s předcházením konfliktům, nevychází z krizových reakcí čl. 5 – v této souvislosti bombardování Jugoslávie (bez souhlasu RB)
červen 2003 – Madridská schůzka ministrů – v budoucnosti bude moci zasahovat NATO k udržení stability či míru kdekoliv na světě – globální síla
organizace má složitou politickou a vojenskou strukturu
vrcholnými orgány:
- Rada – zasedá na úrovni stálých zástupců, ministrů nebo šéfů vlád
- Výbor pro plánování obrany – projednává vojenské otázky
těmto dvěma orgánům podřízena vojenská a civilní struktura organizace, jejich rozhodnutí vyžadují jednomyslný souhlas všech členů organizace
včele vojenské struktury – vojenský výbor (složený z náčelníků generálních štábů členů), jemu polehají čtyři oblastní velitelství a síť vysoce specializovaných orgánů a složek
civilní struktura – hlavní výbory, zejména výbor pro jadernou obranu a skupina pro jaderné plánování
GT – předsedá schůzím Rady a odpovídá za přípravu a organizování její práce, řídí činnost sekretariátu, prostředník v případě sporů mezi členy
smlouva byla uzavřena bez časového omezení

OBSE
regionální evropská organizace
vznikla v r. 1970 jako Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, sloužila jako fórum pro dialog mezi V a Z
na vrcholné schůzce v Paříži (1990) – dohoda o institucionalizaci, v r. 1994 v Budapešti přejmenována na OBSE
má 53 členů (i USA a Kanada), sídlo Vídeň
otázkou je právní povaha OBSE – někdy zpochybňována subjektivita OBSE jako M vládní organizace – ke vzniku organizace je potřeba uzavřít M smlouvu mezi státy
otázka zda patří pod kapitolu VIII Charty OSN – oblastní dohody a orgány – spíše ano, lhostejno zda orgán nebo organizace – může plnit úkoly podle kapitoly VIII
cíle OBSE – konsolidace společných hodnot, předcházení místních konfliktů, obnovení stability, podpora kooperativního systému bezpečnosti
metodou usnášení – konsensus (i přes odpor státu, který hrubě porušil závazky – př. Jugoslávie), některé orgány se usnášejí většinově (svolání schůzek, vyslání misí organizace)
- vrcholná schůzka (summit) halv států nebo vlád členů projednává priority činnosti a určuje příští orientaci OBSE na nejvyšší politické úrovni
- Rada ministrů – ministři zahraničí členů, ústřední rozhodující a řídící orgán, projednává otázky týkající se OBSE a přijímá patřičná rozhodnutí, schází se alespoň 1 ročně
- Rada vysokých úředníků – složena z náměstků ministra zahraničí, odpovídá za dohled, řízení a koordinaci aktivit, projednává a stanoví směry politiky a rozpočtu
- Stálá rada – provádění každodenních operačních úkolů OBSE, schůze ve Vídni, včele úřadují předseda, členy stálí představitelé členů, místo politických konzultací a rozhodnutí o všech otázkách týkajících se OBSE
- Fórum pro bezpečnostní spolupráci – delegace členských států, jednají o konkrétních opatřeních k posílení bezpečnosti a stability v Evropě, jedná o kontrole zbrojení, odzbrojení, a opatřeních k posílení důvěry a bezpečnosti a omezení rizik nových konfliktů
- Ekonomické fórum – složeno z vysokých úředníků a schází se 1 ročně
- úřadující předseda – všestranná odpovědnost za provedené akce, ministr zahraničí státu hostujícího poslední zasedání Rady ministrů, pomáhají mu minulý a budoucí předseda (trojka)
- GT – jmenován Radou ministrů na 3 roky, zástupce úřadujícího předsedy, zajišťuje splnění rozhodnutí jednotlivých orgánů
- Parlamentní shromáždění zastoupeni poslanci členů, úřadující předseda s ním udržuje pravidelné spojení – informuje o práce OBSE
- Smírčí a rozhodčí soud – oprávněn urovnávat spory mezi členy konciliací, v případě nezbytnosti arbitráží (právní spory), sídlo Ženeva
- Společná konzultativní skupina – sleduje plnění Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (1990), zvažuje opatření k zajištění účinnosti smlouvy, řeší technické aspekty implementace smlouvy a zabývá se případnými spory při uplatňovaní
- Konzultativní komise pro otevřené nebe – projednává záležitosti související se Smlouvou o otevřeném nebi (1992)
- Sekretariát – pod vedením GT, 4 sekce:
■ odbor pro podporu úřadujícího předsedy
■ středisko pro předcházení konfliktům
■ odbor pro konferenční služby
■ administrativní a rozpočtový odbor

- Úřad pro demokratické instituce a LP - odpovídá za rozvíjení LP, demokracie a vlády práva v členských státech, mj. koordinace monitorování voleb
- Vysoký komisař pro národnostní menšiny - identifikovat a napomáhat brzkému řešení etnických konfliktů, které by mohly ohrozit mír, stabilitu nebo vztahy mezi členskými státy
- mise OBSE - vysílané do různých členských států, slouží k předcházení konfliktů a zvládnutí krizí (př. Kosovo)
- sankční mise - dohlížely na provádění sankcí proti Srbsku a Černé Hoře
veškerá činnost OBSE hrazena z příspěvků členských států

Evropská unie
vznik Maastrichtská smlouva (1992)
zahájena etapa hospodářské a politické integrace
právní subjektivitu mají pouze Evropská společenství (uhlí a oceli, EHS, Euratom), a to jak podle MP, tak i z hlediska vnitrostátního práva členských států, i v právu Společenství
nadstátnost - členské státy odevzdaly Společenstvím část své svrchovanosti
- vůle některých jejich orgánů se tvoří nezávisle na členských státech (Komise, Soudní dvůr)
- rozhodovací pravomoc Rady, která přijímá některá usnesení kvalifikovanou většinou, kdy rozhodnutí je závazné i pro státy, které hlasovaly proti
- orgány ES mají pravomoc tvořit právo, které má bezprostřední závaznost vůči členským státům, FO i PO - nařízení - obecně závazná a bezprostředně použitelná
- finanční samostatnost a získávání zdrojů z vlastních příjmů, aby byla vyloučena závislost na členských příspěvcích (ty asi jen 1/5 příjmů) - cla za dovoz od nečlenů, DPH apod.
3 pilíře EU:
- Evropská společenství (společná politika ES, hospodářská a měnová unie, evropské občanství aj.) - supranacionalita (nadstátnost)
- společná zahraniční a bezpečnostní politika (např. humanitární mise), rozhodnutí přijímána jednomyslně
- policejní a justiční spolupráce v trestních věcech (eurozatykač)

orgány:
- Evropská rada - nejvyšší orgán, hlavy států nebo vlád a předsedy Komise, předsedou Evropské rady je předseda vlády členského státu předsedajícího Radě ministrů
- Evropský Parlament - od 1979 poslanci voleni přímo, hájí zájmy členů, poradní a kontrolní pravomoci
- Rada ministrů - MZV nebo jiní ministři - orgán, který zastupuje zájmy jednotlivých členů hlavní orgán pro tvorbu sekundárního práva ES
- Komise - nadstátní orgán, který má chránit společné zájmy ES, 25 členů na 5 let
(1 z 1 státu), jsou nezávislí na státu
pravomoci výkonné (individuální právní akty), kontrolní a iniciativní (monopol)
- Soudní dvůr – zajišťuje dodržování práva při výkladu a provádění zakládacích smluv, 1 soudce z každý členský stát + 8 generálních advokátů – jmenováni na 6 let s možností znovuzvolení
sídlo – Lucemburk
v pravomoci vše co nespadá do pravomoci Soudu prvního stupně (taxativní výčet), rozhodnutí konečné
případy:
■ stížnost členského státu proti jinému členskému státu za porušení smlouvy ES
■ kontrola zákonnosti aktů Rady a Komise
■ spory mezi ES a jeho zaměstnanci

64. Mezinárodní ekonomické a finanční organizace (WTO a Brettonwodský systém)

2010-11-29T00:54:00.000-08:00

Pojem M ekonomické právo (MEP)
pravidla upravující organizaci M ekon. vztahů (z hlediska ekonomie – jde o makroekonomické vztahy – normy upravující na mezistátní úrovni veřejnoprávní rámec pro činnost soukromých subjektů)
reguluje zřizování a ochranu M investic, M pohyb zboží, služeb a plateb
relativně samostatnou oblastí MEP je pak tzv. MP rozvoje
souvislost s normami MP soukromého a obchodního – rozdíl: MPS upravuje vztahy mezi subjekty VP s M prvkem,
podobná souvislost i s finančním právem: do MEP bývá řazena i M úprava měnových a finančních vztahů

charakteristické znaky MP
hlavní subjekty MEP jsou státy, dále M hospodářské organizace (význam roste) – na rozdíl od obecných politických organizací se v nich uplatňuje vážení hlasů jejich členů (podle hospodářské síly), rozhodování kvalifikovanou většinou
princip suverenity se zde uplatňuje v modifikované podobě – MEP odráží ekonomickou závislost států v dnešním světě, úkolem MEP není jen ochrana suverenity (nad přírodními zdroji), ale hlavně umožnění ekonomické expanze
stát mimo jiné i prostřednictvím MEP vytváří veřejnoprávní rámec pro soukromé podnikání (je překonána koncepce státu jako hlídače)
co nejsvobodnější obchod a postupné odstraňování protekcionistických překážek představuje podmínku ekonomického růstu států – smysl MEP – není možné uplatnit ve všech státech (rozdíl Sever a Jih) – uplatnění principu reciprocity i vůči rozvojovým zemím by jen prohloubilo faktické rozdíly
adresáty norem MEP – ve velké míře také subjekty VP – právnické osoby a nadnárodní společnosti – ty mohou využít konfliktních kompetencí států a vyvázat se z kontroly VP – - získávají vliv na tvorbu právních norem
v MEP se vedle principu teritoriality a personality uplatňuje také princip ochrany

prameny MEP
základním pramenem je M smlouva – základní tendencí jsou mnohostranné MS, početně převažují dvoustranné M smlouvy, kromě oficiálních mezistátních smluv se uplatňují i mezivládní a rezortní dohody jakož i smlouvy ve zjednodušené formě
důležitou úlohu hrají M pravidla, která sice nejsou právně závaznými normami, ale politicky relevantními doporučeními (soft law): rezoluce MO, společná prohlášení periodických setkání představitelů Skupiny sedmi nejprůmyslovějších zemí a jiné neformální dohody (gentlemanské dohody)
prameny smíšené (VP a MP) povahy – smlouvy uzavírané mezi státem a příslušníkem jiného státu, případně nadnárodní společnosti – delokalizované kontrakty – neřídí se právem suveréna, popř. žádným VP řádem, ale vytvářejí si vlastní pravidla (eventuálně s využitím M obchodních zvyklostí, obecných zásad právních aj.)

specifická úloha sankcí
MEP dává přednost faktickému obnovení porušené rovnováhy zájmů (nemusí k ní dojít nutně porušením práva) před prosazováním formální legality - státy jsou omezeny ve výkonu svépomocného donucení - ekonomická protiopatření svazují s institucionalizovaným mechanismem řešení sporů prostřednictvím orgánů MO – ty buď samy vykládají právo a rozhodují o sankcích nebo k nim dávají svolení
neuplatňují se klasické diplomatické prostředky urovnávání sporů, ani MSD
vznikly specializované konciliační a arbitrážní orgány („panely“ podle GATT, M centrum pro řešení sporů z investic)
oblasti MEP
1. úprava M obchodního systému
2. M finanční (a měnové) právo
3. M právo rozvoje
4. Právo M investic

Mezinárodní obchodní systém

Světová obchodní organizace
GATT
1947 – Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT)
původně měla být zřízena Mezinárodní obchodní organizace (ITO) – Havanská charta – - nebyla přijata, nakonec jen GATT – prozatímní obchodní ujednání, ale za svého života prokázalo životaschopnost a pružnost – smluvní strany využívaly GATT nejen k postupnému snižování cel, ale i k uzavírání dohod, které GATT rozvíjeli a doplňovali
dnes důležitost – protože její pravidla se budou nadále aplikovat mezi původními stranami, které nevstoupily do WTO (nová, náročnější pravidla)
základními kameny jsou zásady reciprocity a nediskriminace (současná aplikace dvou právních institutů: doložky nejvyšších výhod a doložky národního režimu či zacházení)
- doložka nejvýších výhod – výhody poskytnuté jedné zemi musí výt rozšířeny na ostatní smluvní státy(nediskriminace navenek)
- doložka národního režimu – zavazuje smluvní strany nepodrobovat dovážené výrobky nevýhodnějšímu zacházení než stejné domácí výrobky (nediskriminace uvnitř)
další pravidla GATT: zákaz kvantitativních omezení (kvóty) a postupné snižování cel, úprava obchodní politiky (zákaz dumpingu apod.) – většina těchto zásad ale umožňuje řadu výjimek
poslední (uruguayské) kolo GATT (1986-1994) – rozšíření v mnoha oblastech, ale také zásadní institucionální a právní reformu GATT – dovršení procesu institucionalizace M obchodního systému – vytvoření Světové obchodní organizace (WTO)
cíl WTO:
- zvýšení životní úrovně
- dosažení plné zaměstnanosti
- zvýšení výroby a obchodu zbožím a službami
- koncepce trvalého rozvoje
- ochrana ŽP

organizační struktura GATT: každoroční zasedání Smluvních stran a Rada zástupců
modifikovaná struktura WTO odráží velký nárůst kompetencí:
- Ministerská konference (1 za dva roky) – zástupci všech zemí
- Generální rada - všechny členové, orgán pro řešení sporů, přezkum obchodní politiky
- Pomocné orgány pro zboží, služby a obchodní aspekty práv k duševnímu vlastnictví
- Výbor pro obchod a ŽP

kromě toho existují nadále Výbor pro obchod a rozvoj a stálé výbory – podle dílčích dohod uzavíraných v rámci GATT
řešení sporů (GATT, WTO)
panely složené z expertů v oblasti M obchodního práva a politiky – plní funkce vyšetřovací a smírčí komise, řízení směřuje k nalezení přijatelného řešení a obnovení rovnováhy spíše než k konstatování protiprávního jednání (kompenzaci lze přiznat i bez porušení pravidel v GATT) - nový systém: judicializace řízení, jeho zjednodušení: odvolací orgán (hybrid mezi smírčím a rozhodčím), také možnost postoupit spor arbitráži
nové dohody také vyžadují promítnutí do VP

Mezinárodní finanční systém
založení mezinárodních odborných organizací v Bretton-Woods – MMF a M banka pro obnovu a spolupráci (Světová banka)
dále vznik regionálních mezistátních systémů – Evropský měnový systém (směřuje k měnové unii)

dohoda o MMF
úkol: podporovat kursovou stabilitu, udržovat devizová ujednání mezi státy, čelit znehodnocování měny, ale také podporovat zavedení mnohostranné soustavy plateb mezi členy a při odstraňování devizových omezení
ve Statutu – přesnější pravidla chování pro členské státy : zákaz konkurenčního znehodnocování měny, povinnost usilovat o kursovou stabilitu, jediný oficiální kurs …
finanční zdroje MMF: členské příspěvky, zdroje vypůjčené na základě dohod od členských států nebo od M institucí
právo členů čerpat ze zdrojů MMF, pokud se dostanou do obtíží – MMF ale není banka – - nepůjčuje, ale umožňuje, aby si člen koupil za svou měnu měnu jiného členského státu (musí splnit určité podmínky)
původní M měnový systém byl založen na standardu zlaté měny – USD – v 60. letech neudržitelné, MMF zavedl mezinárodní jednotku – právo zvláštního čerpání (původně ve vazbě na zlato, později od ní bylo upuštěno)
orgány MMF: Sbor guvernérů, Výkonný sbor a úřednický aparát
princip váženého hlasování
řada prostředků kontroly i odstupňované sankce

dohoda o Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj
(Světová banka) – slouží jako úvěrová instituce, podílí se na financování konkrétních projektů i obecněji zaměřených programů zejména v rozvojových zemích

Mezinárodní právo a rozvoj
objevilo se jako odpověď na rozpor mezi formální rovností a faktickou nerovností – zejména po skončení dekolonizace – početní převaha např. ve VS OSN vedla ke snaze o řešení tohoto rozporu – využít práva k řešení problémů hospodářského rozvoje
vychází zejména z principů práva národů na sebeurčení a svrchované rovnosti států
využívá tradičních pramenů MP (M smlouvy), pokud ale pro své požadavky nemůže dosáhnout nezbytného konsensu – pak formálně nezávazné rezoluce OSN (přijímané většinou – rozvojové státy mají)

Mezinárodní investice
Úmluva o řešení sporů z investice mezi státy a občany druhých států
sjednána z iniciativy Světové banky
zřízeno M středisko pro řešení sporů z investic – přizpůsobený pro interpretaci kontraktů mezi státy a soukromými zahraničními právnickými osobami a řešení z toho vyplývajících sporů (nehodí se ani mezistátní ani M obchodní arbitráž)
úmluva předpokládá jak smírčí tak rozhodčí řízením, v praxi Střediska převládá arbitráž

Úmluva o Mnohostranné agentuře pro investiční záruky
internacionalizace investic, jejich rostoucí objem, rizika pro ně vyplývající z poměrně častých politických změn – vedlo k vytvoření nového mechanismu ochrany investic – výhodný jak pro investory, tak pro hostitelské státy

63. Ochrana mezinárodních investic

2010-11-29T00:46:00.000-08:00

definice investice
představuje ekonomický přínos (ocenitelný v penězích), dlouhodobější charakter, spojeno s podnikatelských rizikem

- obchodní – přesun kapitálu, průmyslové – přesun výroby
- přímé (efektivní kontrola), nepřímé

prameny právní úpravy
hlavním základem M smlouvy
- mnohostranné smlouvy
1965 – Washingtonská úmluva (Úmluva o řešení sporů investic mezi státy a občany druhých států) – vznikl ICSID (M středisko řešení sporů z investic)
1985 – Soulská smlouva (Úmluva o mnohostranné agentuře pro investiční záruky - - MIGA)
- dvoustranné smlouvy – dohody o vzájemné ochraně a podpoře investic
- soft-law – Charta hospodářských práv a povinností států – rezoluce VS OSN (bližší rozvojovým zemím)
1995 – Řídící principy pro zacházení s přímou zahraniční investicí (bližší rozvinutým zemím) – dokument M banky
- VP států – různorodé

zřízení investice
- rozvojové země – důraz na přijímající stát, volnost v otázce povolení investic
- rozvinuté země – primární princip – volnost vstupu investic

zacházení s investicí
- rozvojové země – zájmy státu, možnost omezení volnosti
- rozvinuté země – spravedlivé a rovné jednání

likvidace investic
stažení ze strany investora
- rozvojové země – omezení volnosti investora, obava z poškození země (ekonomický šok)
- rozvinuté země – volnost investora, maximálně omezení minimální míry (postupné stahování)

ochrana investic
zásah státu do investic (znárodnění)
- rozvojové země – volnost státu, upraveno VP, žádná povinnost odškodnění ze strany státu, řešení sporů národními soudy
- rozvinuté země – možnost znárodnění, ale za určitých podmínek (závažné důvody, nediskriminační základ), vždy musí být odškodněno - Hullova doktrína – okamžité, dostatečné a reálné odškodnění

smlouvy mezi státem a soukromým subjektem – řídí se VP – výjimka tzv. delokalizované kontrakty – řídí se MP
vlastnosti: není soustředěn na výkon jedné věci: širší účel – směřující k rozvoji země, déledobější, předpoklad užší spolupráce mezi státem a investorem
cíl stabilizačních klauzulí: chránit investora před případnými změnami legislativy – kontrakt se v takovém případě vyváže z účinnosti VP a podrobí se obecným zásadám MP a pravidly sui generis
uznání práva vyvlastnit – uzavřením smlouvy se ale situace mění – uzavře-li závazek nevyvlastnit – otázka zda se stát může zbavit svého práv vyvlastnit – jen na časově omezené období
investor, který uzavře delokalizovaný kontrakt se státem – pro účely tohoto kontraktu se stává subjektem MP (tedy jen ve velmi omezeném rozsahu)
OECD – mnohostranná úmluva o investicích - má poskytnout ochranu M investorů
viz také případy: Chorzów, Barcelona Traction

62. Regionální organizace podle kapitoly VIII. Charty a odborné organizace přidružené k OSN

2010-11-29T00:44:00.000-08:00

Charta OSN – různé odborné organizace ustavené mezivládními dohodami a mající širokou M odpovědnost v oblasti hospodářské, sociální kulturní, výchovy, zdravotnictví aj. budou přidruženy k OSN – dnes 18 přidružených organizací
- ekonomicko-finanční: IBRD (M banka pro obnovu a rozvoj), IMF (M měnový fond), IFC (M finanční korporace), IDA (M rozvojové sdružení), MO pro civilní letectví (ICAO), M námořní organizace (IMO), OSN pro pro průmyslový rozvoj (INIDO), WIPO (Světová organizace duševního vlastnictví), GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) – nástupce WTO (Světová obchodní organizace) není přidružená k OSN
- vědecko-technické: Světová poštovní unie (UPU), Mezinárodní telekomunikační unie (ITU), Světová meteorologická organizace (WMO), Mezinárodní agentura pro atomovou energie (IAEA)
- sociální, zdravotní, kulturní : MO práce (ILO), Světová zdravotnická organizace (WHO), OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO)

M odborné organizace přidružené k OSN zůstávají nadále samostatnými MO, přijaly dobrovolně status odborných organizací OSN
OSN – právo koordinovat jejich činnost v souladu s dohodami o přidružení uzavřených jménem OSN Hospodářskou a sociální radou
zvláštní postavení – M agentura pro atomovou energii (IAEA) – předmětem činnosti mírové využívání jaderné energie, úzký vztah k udržování M míru a bezpečnosti – předkládá zprávy VS OSN a pokud je třeba tak i RB (hlavní odpovědnost za M mír a bezpečnost)
podobně jako odborné organizace má 3 hlavní orgány: Generální konference (všechny členské státy), Rada guvernérů (35 členů) a zaměstnance (včele generální ředitel)
organizační strukturu určují zakládací listiny, u všech podobná:
- nejvyšší orgán složen ze zástupců všech členských států, rozhoduje o základních otázkách činnosti, činí doporučení členským státům, ukládá úkoly podřízeným výkonným orgánům schvaluje M smlouvy v jeho sféře činnosti
- výkonný orgán – obvykle rada nebo výbor – schází se častěji než nejvyšší orgán, sloužen jen z některých členů (spravedlivé zeměpisné zastoupení, zvláštní zájmy, podíl)
- specializované výbory a komise – poradní orgány, zástupci státu a odborníci voleni ad personam
- administrativní orgán, úřad nebo sekretariát – plní správní a technické úkoly a technické funkce
M odborné organizace i jejich zaměstnanci – výsady a imunity podle Úmluvy o výsadách a imunitách odborných organizací z r. 1947
odborné organizace připravují a schvalují mnohostranné úmluvy, mezinárodní technická pravidla a doporučení a rozhodnutí
mezinárodní technická pravidla (standardy) – obvykle závazná pro státy, mimo těch, kteří prohlásí, že jimi dočasně nebo vůbec nebudou vázáni
př. MO pro civilní letectví
doporučení – různý obsah, nezávazná doporučení státům, návrhy na úpravy některých otázek smluvně aj., doporučení přijata celou členskou základnou – velký vliv na budoucí praxi států
rozhodnutí – otázky vnitřního života odborné organizace (rozpočet, přijímání členů, vytváření pomocných orgánů...) - právně závazná pro členské státy

partikulární MO oblastní a kolektivní sebeobrany
Charta OSN počítá s vytvářením partikulárních M oblastních organizací a nepřímo i se zřizováním MO kolektivní sebeobrany
podle čl. 52 - 54 Charty OSN – mají se zabývat udržováním míru a bezpečnosti v dané oblasti, vedle toho i otázky politické, sociální, kulturní aj.
optimum – členy všechny státy dané oblasti (OAS), za oblastní organizaci považováno OAJ/AU nebo Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (pokud ji chápeme jako MO)
partikulární (regionální) organizace nemusí být zároveň organizací oblastní podle kapitoly VIII Charty OSN – např. Rada Evropy není oblastní organizací
činnost MRO musí být v souladu s cíli a zásadami OSN
působí dovnitř regionu ne vůči třetím státům, nicméně RB je může použít pro donucovací akci pod svým vedením – nutné zmocnění RB
partikulární MO kolektivní sebeobrany zřízeny státy pro případ ozbrojeného útoku zvenčí – - př. Západoevropská unie, Organizace severoatlantické smlouvy, bývalá Varšavská smlouva
jsou tedy zaměřeny navenek, podle čl. 51 Charty musí ihned oznámit RB všechna opatření, která provádějí při výkonu práva sebeobrany, musí je zastavit, pokud RB sama učinila opatření k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti
v poválečné praxi státy vybavily některé regionální organizace i prvky kolektivní sebeobrany (př. OAS) a naopak (př. Organizace severoatlantické smlouvy) – smíšený typ organizací

61. Valné shromáždění, Rada bezpečnosti, Hospodářská a sociální rada

2010-11-16T01:58:00.000-08:00

Valné shromáždění
všechny členské státy, 1 stát - 1 hlas

schází se: pravidelné zasedání (1xročně), zvláštní nebo naléhavé zasedání
pravomoc: široká, zabývá se čímkoliv v rámci Charty – mimo případů, kterými se zabývá výlučně RB, projednává-li konkrétní spor nebo situaci, která by vyžadovala neozbrojenou nebo ozbrojenou akci je povinno postoupit RB

přijímá doporučení – rezoluce - nejsou pro členy závazná, v případě velké podpory – značná morální a politická váha, stačí k přijetí 2/3 většina, schvalují se většinovou metodou konsensu
deklarace – slavnostně stvrzuje existenci platných MP zásad, vykládá je nebo formuluje jejich obsah de lege ferenda
funkce ve vnitřním životě OSN:
projednává a schvaluje výroční zprávy jednotlivých orgánů OSN
spolu s RB volí soudce MSD
na doporučení RB jmenuje GT
schvaluje rozpočet, kontroluje finanční hospodaření
na doporučení RB může zbavit člena výkonu členských práv (v případě donucovací akce)
vyloučení člena, který soustavně porušuje zásady
- tato rozhodnutí – právně závazná
usnáší se 2/3 nebo prostou většinu přítomných a hlasujících členů za přítomnosti nejméně ½ členů OSN
2/3 – důležité otázky – udržení M míru a bezpečnosti, přijímání nových členů, volba členů RB a členů Hospodářské a sociální rady a rozpočtové otázky
ostatní otázky, hlavně procedurální – prostá většina
pomocné orgány:
• hlavní výbory (politický a bezpečnostní, hospodářský a finanční, sociální, humanitární a kulturní, administrativní a rozpočtový, právní) – působí po dobu pravidelného zasedání VS, všichni členové

• řídící výbor – předseda a místopředsedové VS + předsedové hlavních výborů, projednává prozatímní pořad jednání , pomáhá předsedovi VS při sestavování pořadu jednání pro každou plenární schůzi, koordinuje činnost všech hlavních výborů

• výbor pro přezkoumání pověřovacích listin – spolu s řídícím výborem – procedurální výbory

• výbory ad hoc

• komise: pro MP, pro právo M obchodu, dále např. Rozvojový program OSN, Dětský fond OSN aj.

schůze veřejné (nestanoví-li jinak), tajně se hlasuje při volbě osob do orgánů nebo funkcí
pracovní jazyky: angličtina, arabština, čínština, francouzština, ruština, španělština

rada bezpečnosti
prvotní odpovědnost za udržování M míru a bezpečnosti
efektivní a pohotový orgán, zvláštní pravomoci – má zabezpečit rychlou a pohotovou akci OSN
15 členů (do r. 1965 – 11), stálí: Čína, Franci, Rusko, USA, UK, nestálí – na 2 roky (každý rok po 5) – s ohledem na příspěvek na udržení M míru a na zásadu spravedlnosti
projednávání sporu nebo situace, které mohou ohrozit M mír a bezpečnost
doporučuje postup mírového urovnávání (vyslání zvláštních mírových misí), dojde-li k ohrožení míru RB může rozhodnout o nevojenských nebo vojenských akcích proti porušiteli – rozhodnutí RB o takových akcích je pro členské státy závazné
předtím může rozhodnout o zatímních opatřeních
povinnost účastnit se na takových akcích – měla být ve zvláštních dohodách (zatím neuzavřeny) RB používá oblastních dohod a organizací, jež Charta předvídá
některé organizační a správní úkoly
nepřetržitě vykonává své funkce – každý člen musí být trvale zastoupen v sídle OSN
zasedání – veřejná, pokud Rada nerozhodne jinak
předseda – po 1 měsíci se členové střídají
usnesení RB – schvalují se 9 kladnými hlasy – o podstatných otázkách – zásada jednomyslnosti stálých členů (přípustná absentace – obyčejové právo), o procedurálních kterýchkoliv členů
pomáhá jí: Vojenský štábní výbor, Výbor expertů, Výbor pro přijímání nových členů

hospodářská a sociální rada (ECOSOC)
velmi široká odborná působnost
pod vedením VS koordinuje hospodářkou, sociální, humanitární a kulturní činnost členských států a jejích orgánů a odborných organizací
vypracovává studie a zprávy, činí doporučení, pomáhá dodržovat LP
oprávněna: svolávat MK, připravovat pro VS návrhy M mluv patřících do její působnosti
uzavírá dohody o přidružení M odborných organizací, spolupracuje s MNO (některé mají poradní status)
54 členských států – voleni VS, na 3 roky, každý rok 1/3 (spravedlivé zeměpisné zastoupení)
zasedá 2x za rok
usnesení schvaluje většinou hlasů přítomných a hlasujících
usnesení o vnitřních a organizačních otázkách závazná, ostatní charakter nezávazného doporučení
početný a rozvětvený systém pomocných orgánů

60. OSN – cíle, zásady, orgány, členství

2010-11-16T01:57:00.000-08:00

první světovou organizací kolektivní bezpečnosti – Společnost národů – od 1920,
Pakt – součást Versailleské smlouvy, nestala se však univerzální organizací, činnost oficiálně ukončila 1946
OSN – ustanovující konference: 25.4. - 26.6.1945 v San Franciscu, účast 50 států
24.10.1945 – v platnost Charta OSN (podmínka uložení ratifikačních listin všemi pěti velmocemi a většinou ostatních signatářských států)
faktická činnost – 20.1.1946 – 1. zasedání VS OSN – ustanovilo ostatní orgány, vyřešilo základní otázky vnitřního života organizace

cíle a zásady
cíle: (čl.1.): uchránit před sv. válkou, pěstovat snášenlivost, mírová a bezpečnostní spolupráce - kolektivní opatření), zajistit, že ozbrojené síly budou užívány jen ve společném zájmu, rovnoprávné vztahy mezi státy, sebeurčení národů, M hospodářská, sociální, kulturní a humanitární spolupráce, sociální pokrok, úcta k LP, spravedlnost a úcta k závazkům ze smluv aj. pramenů MP

zásady: (čl.2): svrchované rovnosti, poctivé plnění závazků, mírové urovnávání sporů, zákaz hrozby a použití síly, povinnost účasti na akcích OSN dle kapitoly VII. Charty, nezasahování do vnitřních záležitostí státu, OSN zajistí, že dle těchto zásad budou chovat i nečlenové, pokud je to nutné k zajištění míru a bezpečnosti
dnes má OSN 192 členů – univerzální organizace
členem může být stát svrchovaný, mírumilovný, ochotný a způsobilý plnit závazky vyplývající z Charty - nové členy přijímá VS na doporučení RB

orgány: VS, RB, Hospodářská a sociální rada, do r. 1995 Poručenská rada, MSD a Sekretariát

59. Mezinárodní organizace – pojem, druhy, způsob usnášení

2010-11-16T01:55:00.000-08:00

sdružení států na základně M smlouvy, nejméně 3 státy, má vlastní orgány, trvalá povaha, dosahování cílů vytyčené v zakládací listině, požívá některých atributů MP subjektivity
rozlišujeme organizace mezivládní a nevládní

subjekty MP pouze organizace mezivládní povahy (členy státy), nikoliv organizace nevládní (členy jednotlivci, př. Amnesty International)

zakládající statut: charta, pakt, smlouva, dohoda nebo úmluva – vytyčuje cíle, stanoví zásady, postup přijímání nových členů, struktura, funkce, pravomoci, sídlo, provádění změn
otázka subjektivity – MSD v případu náhrady škody utrpěné ve službách OSN z roku 1949, OSN je subjekt MP s ohledem na jeho cíle a funkce, nemusí být výslovně vymezena ve statutu

vztah MO k členským státům
MO – společné nástroje, nemají nahrazovat vlastní činnost států, ale vhodně ji doplnit a koordinovat

jen výjimečně (EU) nadstátní integrované orgány – částečné nahrazování či překrývání kompetencí MO a státu

ve statutu obvykle ustanovení, že MO nebudou zasahovat do vnitřních záležitostí členských států (hospodářské a společenské zřízení, státní struktura) – ne absolutní – výjimky: udržování koloniálních zřízení, genocida, masové porušování LP, příprava, organizování a rozpoutání agresivních aktů vůči jinému státu (rozpor se základními zásadami MP, kogentní povaha)
členské státy někdy již ve statutu povolují MO činit určitá opatření na jejich území hospodářské, správní nebo technické povahy (přímé zásahy MO – předvídají statuty MMF, MB, EU)
stálé styky členských států s MO – stálé mise, stálý zástupce při MO nebo diplomatický zástupce v sídle MO

národní komise nebo výbory – v členských státech – kromě zástupců státních orgánů i odborníci nevládních institucí, působí jako spojovací článek mezi MO a národními vládními i nevládními orgány a institucemi

struktura MO (zpravidla)
• shromáždění – zástupci všech členských států - shromáždění, valné shromáždění, generální konference nebo kongres – rozhoduje o nejdůležitější otázkách, přijímá nové členy, volí orgány, schvaluje rozpočet a mění statut, 1 stát = 1 hlas (výjimka – tzv. vážené hlasy – podle finančního příspěvku), princip většinového hlasování, kvótám zpravidla nadpoloviční většina členů, zásada jednomyslnosti – při rozhodování závažných politických, bezpečnostních nebo hospodářských otázek

• rada nebo výbor (omezený počet členů nebo všech u regionálních a partikulárních organizací) – působí v době mezi zasedáním shromáždění, úkolem realizovat rozhodnutí shromáždění a plnit běžné aktuální úkoly, některé MO mají více takových orgánů, stálí a nestálí členové, 1 člen - 1 hlas, usnášení většinou případně jednomyslně (i kombinované - RB)

• sekretariát - běžná administrativní agenda, sbírá a třídí informace + řada speciálních úkolů – v čele GT nebo generální ředitel – jmenuje ho shromáždění nebo výkonný orgán – zastupuje MO ve vztazích s členskými státy a s jinou MO

• dle potřeby další pomocné orgány

povaha usnesení MO
usnesení MO (deklarace, rezoluce, rozhodnutí, doporučení) – zpravidla povaha právně nezávazných dokumentů (výjimka – integrační orgány – EU) – výjimka – usnesení, které jsou členové povinni provést, ale potřeba dalšího souhlasu člena (formou oznámení, že přijaté předpisy bude provádět)

usnesení týkající se vnitřního života MO - nadpoloviční většina, pro členy nezávazné
rozhodnutí o schválení programu, rozpočtu, o určení výše členských příspěvků, o schválení volby a jmenování funkcionářů do různých orgánů – závazná pro všechny členy (i když schváleno 2/3 většinou)

výsady a imunity MO a jejich zaměstnanců
aby mohli nerušeně a účinně plnit funkce
zakotveny: v zakládacím statutu, v mnohostranné úmluvě, případně ve dvoustranných dohodách o sídle MO – vzorem je Úmluva o výsadách a imunitách OSN z roku 1946
MO - určité atributy M subjektivity nezbytné k plnění jejich funkcí: uzavírat M smlouvy s členskými i nečlenskými státy, s další MO, nabývat movitý i nemovitý majetek, vystupovat před soudy

budovy, místnosti, archívy a písemnosti – nedotknutelné; majetek a fondy a pohledávky –
- soudní imunita, daňové i celní imunity pro věci ke spotřebě
při úředním spojení – výhody podobné diplomatickým misím
zaměstnanci – výsady a imunity v závislosti na funkci; GT a ředitelé + náměstci – plná diplomatická imunita a výsady, ostatní omezená imunita

rozpočet
schvaluje hlavní orgán (zastoupeni všichni členové), má zajistit fungování organizace, členové přispívají do rozpočtu organizace podle klíče určeného shromážděním

58. Mezinárodní konference – pojem, funkce, procedura, způsob usnášení

2010-11-16T01:53:00.000-08:00

nezastupitelné místo v mnohostranné diplomacii a při sjednávání mnohostranných smluv, dříve název kongres

shromáždění zástupců jednotlivých států, zmocněných projednat a vyřešit určité otázky společného zájmu

v 19. století – velká M shromáždění států projednávající důležité M otázky - kongres
v současnosti se kongres používá jen u shromáždění některých MO (př. Světový poštovní kongres), nebo u nevládních MO (vědecké asociace, lékaři…)
dnes shromáždění zástupců států – mezinárodní konference, vedle toho po 2. sv. válce také označení porada nebo schůzka, pojmenování dle místa konání, předmětu jednání a roku uspořádání – názvy ale nemají žádný právní význam
podle předmětu:
• politické (politické a bezpečnostní otázky a ke sjednání příslušných M smluv)
• hospodářské (různé hospodářské otázky, sjednávání dohod o hospodářské spolupráci pomoci
• diplomatické (za účelem sjednání M smlouvy o speciálních právních otázkách, př. Ženevská konference o mořském právu)
• mírové (sjednání mírových smluv s poraženými státy, Pařížská mírová konference z r. 1919)

svolávání MK
obecné MP – žádná speciální pravidla, ale ustálená praxe
z iniciativy jednoho nebo více států nebo MO (velký počet VS OSN), výjimečně MNO, příp. vlivného jednotlivce
zpravidla předchází diplomatická jednání – o vhodnosti konání MK, o předmětu jednání, o době a místě
doba konání stanovena podle naléhavosti a připravenosti otázek, podle vnitrostátních a zahraničních potřeb účastníků…
místo konaní ovlivněno důvody politickými, technickými a organizačními, často území neutrálních států
právotvorné konference, které mají pozměnit nebo doplnit starší úmluvu, se svolávaly do místa sjednání původní úmluvy
mírové konference – v minulosti na území poraženého státu, neutrální země nebo na území jedné z vítězných mocností (př. Pařížská mírová konference)
často konání na území státu, který konferenci svolal nebo nějak k ní významně přispěl
právo účasti na MK – každý stát, který má na předmětu jednání oprávněný zájem, projeví-
-li pozvaný stát vůli účastnit se - rovnoprávný účastník
ke konání MK na území určitého státu potřeba jeho souhlas
hostitel MK – povinnost poskytnout delegacím všemožnou pomoc

jednání na MK
nemá specifická pravidla, praxe státu – rozhodující vůle účastnících se států
jednací řád MK – schvalují účastníci po zahájení
stát – zastoupen delegáty – vybavení plnými mocemi nebo reprezentativní orgány státu
vedoucí delegace, delegát s právem hlasovat, delegát jen s právem jednat jménem státu, pozorovatelé (zástupci státu, jejichž zájem na projednávané otázce není tak intenzivní)
věcné výbory – značná část práce na MK a další pomocné orgány, výbory a komise – ¬
- připravují jednotlivé otázky pro jednání pléna
pomocné orgány pro otázky procedurální povahy:
• řídící (generální) výbor: připravuje pořad jednání, rozděluje otázky mezi výbory, koordinuje, organizačně řídí průběh MK
• verifikační výbor: prověřuje plné moci delegátů - informuje plénum
• redakční výbor: dává konečnou podobu usnesením (obsah předtím schválen delegáty)
plénum MK na první schůzi volí předsedu a místopředsedy
předseda – vykládá jednací řád MK, činí rozhodnutí o postupu jednání – hlasováním může být rozhodnutí zrušeno

ve výboru zastoupeni buď všichni účastníci nebo jen někteří, volbu členů provádí plénum, má vlastního předsedu, zpravodaje (zprávy plénu), případně i místopředsedy
sekretariát – pomocný technický orgán MK, stará se o věcné a technické potřeby MK a delegátů
způsob projednávání otázek – určuje sama MK – osvědčená parlamentní praxe (obecná a speciální debata, metoda dvojího čtení), inspirace VS OSN
o obecných aspektech – zpravidla nejdříve v plénu, speciální debata – nejdříve ve výborech

usnášení MK
hlasování (nejdříve po skončení rozpravy o tom, zda existuje dostatečná podpora, může i po částech)

zásada svrchované rovnosti – 1 stát - 1 hlas, původně pro platné usnesení souhlas všech účastníků (zásada jednomyslnosti – právo veta každého účastníka) – dnes metoda konsensu (nepřítomnost námitky jako překážky schválení) – př. pro bezpečnostní otázky, ale nevhodné pro usnášení odborných, technických a právních otázek – zásada většinového usnášení – není porušením zásady svrchované rovnosti (státy s takovým způsobem hlasování souhlasily v jednacím řádu ) – meritorní otázky – dvoutřetinová většina, procedurální –
- prostá, výbory a podvýbory – vždy prostá
plenární schůze – zpravidla veřejná, výboru uzavřená
protokoly o průběhu jednání – účastníci schvalují jen neformálně, doslovné u pléna, stručné u výborů

závěrečný akt – shrnuje výsledky MK, podává resumé jejího celého jednání, vypočítává na konferenci přijaté smlouvy, prohlášení, výzvy i jiná usnesení konference nezachycená ve zvláštním dokumentu

57. Diplomatické výsady a imunity,včetně výsad a imunit konzulárních úřadů a úředníků

2010-11-16T01:51:00.000-08:00

(s přihlédnutím k rozsudku MSD z roku 1980 vnitrostátního ve věci diplomatického a konzulárního personálu USA)

výsady a imunity diplomatické mise:
- právo mise a vedoucího používat vlajku
- nedotknutelnost místností mise – orgány přijímacího státu mohou vstoupit jen se souhlasem vedoucího
povinnost přijímacího státu chránit místnosti mise a členy personálu, viz rozsudek MSD – Teherán - diplomatické právo je uzavřený režim, sankcí možno pouze prohlásit za persona non grata, jinak nedotknutelnost
složitá otázka – živelné pohromy
místnosti mise se nepovažuje za součást území vysílajícího státu, nesmí být využívána způsobem neslučitelným s funkcemi diplomatické mise
- archivy a dokumenty, jakož i diplomatická korespondence vždy a všude nedotknutelné, diplomatické zavazadlo nesmí být otevřeno ani zadrženo
- svoboda spojení mise s vládou a ostatními misemi a konzuláty
- osvobození mise od daní a poplatků, od celních poplatků za zboží pro účely mise

diplomatičtí pracovníci a příslušníci jejich rodin mají tyto výsady:
- osobní nedotknutelnost – nesmí být zatčen ani zadržen, lze proti němu zakročit v sebeobraně nebo mu zabránit v trestném činu, povinnost přijímacího státu chovat se k němu s náležitou úctou a učinit opatření k zabránění útoku proti jeho osobě, svobodě nebo důstojnosti, může být krátkodobě zatčen policii, aby mu bylo zabráněno ve spáchání trestného činu
- nedotknutelnost obydlí, písemností, korespondence a majetku
- svoboda pohybu na území přijímacího státu
- vynětí z trestní, správní a civilní jurisdikce
- osvobození od osobních služeb všeho druhu (branná povinnost)
- osvobození od daní a poplatků a cla za předměty pro osobní potřebu
v omezené míře i členové administrativního, technického a služebního personálu (ve vztahu k úřední činnosti)
imunity se může vzdát vysílající stát, nikoliv diplomat sám

výsady a imunity konzulárního úřadu:
- používat vlajku VS
- nedotknutelnost konzulárních místností - jen pro část používanou výlučně k pracovním účelům, v případě nutnosti záchranné akce - souhlas vedoucího se vstupem se presumuje
- nedotknutelnost archivů a dokumentů, svoboda spojení
- osvobození od daní a cla za dovážené předměty určené pro potřebu konzulárního úřadu

výsady a imunity konzulárních úředníků
omezenější než imunita diplomatických misí s ohledem na odlišné funkce
- může být zatčen - pak povinnost PS uvědomit ihned vedoucího konzulárního úřadu
- vynětí z trestní, správní a civilní jurisdikce pouze u úkonů při plnění konzulní činnosti
- funkcí - nevztahuje se na občanské kontrakty a škodu způsobenou provozem dopravního prostředku
- povinni svědčit, s výjimkou věcí spojených s výkonem jejich úřední povinnosti

případ Diplomatického a konzulárního personálu v Teheránu – MSD: diplomatické právo má uzavřený režim, ve vztazích mezi státy není podstatnější požadavek než nedotknutelnost diplomatů a velvyslanectví – jediná možnost prohlášení za personu non grata

56. Zahraniční orgány pro mezinárodní styky (prameny, zejm. Vídeňská úmluva o diplomatických stycích)

2010-11-16T01:47:00.000-08:00

orgány, které působí na území jiného státu nebo v sídle MO
- diplomatické – jsou způsobilé jednat za stát ve věcech politických
- diplomatická mise

právo na diplomatické styky s jinými státy (zřizovat diplomatické mise a vysílat a přijímat diplomatické zástupce) – svrchované právo státu

dříve upraveno obyčejovým právem, v r. 1961 uzavřena Vídeňská úmluva o diplomatických stycích – kodifikace této oblasti

význam úmluvy vyjádřil MSD v případu Diplomatického a konzulárního personálu v Teheránu – zásadní důležitost pro udržení dobrých vztahů mezi státy, ve vztazích mezi státy není podstatnější požadavek než nedotknutelnost diplomatů a velvyslanectví
navázání diplomatických styků dochází vzájemnou dohodou, může být i neformální
funkce diplomatické mise:
- zastupuje vysílající stát
- chrání zájmy vysílajícího státu a jeho občanů
- jedná s vládou přijímajícího státu
- zjišťuje situaci v přijímajícím státu
- napomáhá udržovat přátelské vztahy mezi státy a rozvoji jejich hospodářských, kulturních a vědeckých styků
- může vykonávat i konzulární funkce
povinnost přijímajícího státu všemožně usnadnit její činnost (místnosti...)
včele mise vedoucí – výkonná funkce, tři třídy:
- velvyslanci a nunciové pověření u hlav státu
- vyslanci, ministři a internunicové pověření u hlavy státu
- chargé d`affaires pověřený u ministra zahraničních věcí
dnes nejčastěji včele velvyslanci
před jmenování vedoucího mise nutný souhlas přijímacího státu
státy mohou jmenovat současně diplomatického zástupce ve dvou nebo více státech (úspora)
sídlo obvykle hlavní město přijímacího státu
skládá se z vedoucího a diplomatického personálu (diplomatický – má diplomatickou hodnost, administrativní, technický a služební)

přijímací stát může kdykoliv bez zdůvodnění, že vedoucí nebo jiný člen diplomatického personálu je považován za nežádoucí osobu (persona non grata) - - krajní opatření (trestná činnost...)
vedoucí diplomatických misí v témže státu – diplomatický sbor (CD), včele stařešina (služebně nejstarší), působí při ceremoniích

diplomatický sbor v širším smyslu zahrnuje i diplomatický personál
diplomatické výsady a imunity – má umožňovat účinné a nerušené plnění funkcí – právní základ – teorie reprezentativní (zástupce svrchovaného státu), teorie funkční (účinný výkon)
účelem výsad a imunit není prospěch jednotlivce

rozdíl mezi výsadami a imunitami – výsady mají pozitivní obsah (oprávnění a výhody navíc oproti obyvatelům), naopak imunity obsah negativní (vynětí z některých norem)
osoby a mise musí přesto dbát zákonů a předpisů přijímacího státu
výsady a imunity:
- právo mise a vedoucího používat vlajku
- nedotknutelnost místností mise – orgány přijímacího státu mohou vstoupit jen se souhlasem vedoucího

povinnost přijímacího státu chránit místnosti mise a členy personálu, viz rozsudek MSD – Teherán - diplomatické právo je uzavřený režim, sankcí možno pouze prohlásit za persona non grata, jinak nedotknutelnost

složitá otázka – živelné pohromy
místnosti mise se nepovažuje za součást území vysílajícího státu, nesmí být využívána způsobem neslučitelným s funkcemi diplomatické mise
- archivy a dokumenty, jakož i diplomatická korespondence vždy a všude nedotknutelné, diplomatické zavazadlo nesmí být otevřeno ani zadrženo
- svoboda spojení mise s vládou a ostatními misemi a konzuláty
- osvobození mise od daní a poplatků, od celních poplatků za zboží pro účely mise
diplomatičtí pracovníci a příslušníci jejich rodin mají tyto výsady:
- osobní nedotknutelnost – nesmí být zatčen ani zadržen, lze proti němu zakročit v sebeobraně nebo mu zabránit v trestném činu, povinnost přijímacího státu chovat se k němu s náležitou úctou a učinit opatření k zabránění útoku proti jeho osobě, svobodě nebo důstojnosti, může být krátkodobě zatčen policii, aby mu bylo zabráněno ve spáchání trestného činu
- nedotknutelnost obydlí, písemností, korespondence a majetku
- svoboda pohybu na území přijímacího státu
- vynětí z trestní, správní a civilní jurisdikce
- osvobození od osobních služeb všeho druhu (branná povinnost)
- osvobození od daní a poplatků a cla za předměty pro osobní potřebu
v omezené míře i členové administrativního, technického a služebního personálu (ve vztahu k úřední činnosti)
imunity se může vzdát vysílající stát, nikoliv diplomat sám

- zvláštní mise
za 1. sv. války – zvláštní mise – mimořádný spojovací prostředek
1969 – Úmluva o zvláštní misi
dočasná mise, zastupující stát, kterou vysílá jeden stát ke druhému s jeho souhlasem za účelem projednání určitých otázek nebo ke splnění určitých úkolu
nevyžaduje se agremént (souhlas) – musí mu to být ale oznámeno, možnost označení za persona non grata
funkce začínají okamžikem, kdy mise vstoupí do úředního styku s přijímacích státem
funkce končí:
- dohodou zúčastněných stran
- dokončením úkolu
- uplynutím určené lhůty
- odvoláním vysílajícího státu
- oznámením přijímajícího státu, že misi považuje za skončenou
výsady a imunity v podstatě stejné jako u diplomatické mise

- stálé mise při MO
mise trvalé povahy, která zastupuje členský stát u MO a byla k této MO za tímto účelem vyslána
1975 - Vídeňská úmluva o zastoupení států v jejich stycích s MO univerzální povahy
zejména tyto funkce:
- zastoupení vysílajícího státu u MO
- udržení potřebného spojení VS s MO
- jedná s MO nebo působí v jejím rámci (sjednávání smluv...)
- sledování činnosti MO a informování vlády
- podporuje M spolupráci směřující k uskutečňování cílů a zásad MO

■ delegace v MO a na mezinárodní konferenci
delegace vyslaná státem, aby se jeho jménem účastnila jednání orgánu MO nebo MK, a to v souladu s procedurálními pravidly této MO
1975 - Vídeňská úmluva o zastoupení států v jejich stycích s MO univerzální povahy
složena z vedoucího delegace a dalších delegátů
výsady a imunity obdobné jako u stálé mise (platí za škodu způsobenou řízením...)
- nediplomatické – plné moci omezené na věci nepolitické
- konzulární úřad
zahraniční orgán státu zřízený na území druhého státu za účelem ochrany zájmů VS a jeho občanů, tj. FO i PO, a k plnění určitých správních, hospodářských a občanskoprávních záležitostí
dříve nezastupovaly stát všestranně ani neměly reprezentativní povahu – toto ostré rozlišení se postupně stírá
1963 – Vídeňská úmluva o konzulárních stycích – rámec pro podrobnější úpravu (dvoustranné smlouvy)
funkce:
- chrání zájmy VS a jeho občanů (FO i PO) v rozsahu dovoleném MP
- podporuje rozvoj obchodních, hospodářských, kulturních a vědeckých styků mezi státy
- zjišťuje zákonnými prostředky stav a vývoj přijímacího státu a informuje svou vládu a poskytuje informace zainteresovaným osobám a podnikům zahraničního obchodu a dopravy v cizině
- vydává cestovní pasy občanům VS a víza cizím osobám
- plní funkci notáře a civilního matrikáře
- chrání zájmy občanů VS v případě dědění na území PS
- zastupuje občany VS, zajišťuje jejich zastoupení před soudy a jinými orgány PS
- doručuje soudní a mimosoudní dokumenty nebo vyřizuje dožádání nebo pověření k provedení výslechu pro soudy VS
- vykonává dozor a inspekci nad loděmi a letadly VS i nad jejich posádkami a poskytuje jim pomoc
může být pověřen výkonem diplomatických úkonů v PS, v němž nemá stálou diplomatickou misi a není zastoupen diplomatickou misí třetího státu
ke zřízení potřeba souhlas PS
vedoucí konzulárních úřadů – 4 třídy:
- generální konzulové
- konzulové
- vicekonzulové
- konzulární jednatelé
jmenování vedoucího podléhá souhlasu PS – udělen konzulský patent
personál – konzulární úředníci (občané VS, výkon konzulárních funkcí), konzulární zaměstnanci (administrativní...)

opět institut persona non grata
konzulární úředníci tvoří konsulární sbor (CC) – včele stařešina, ceremoniální a protokolární funkce
disponují výsadami a imunitami v omezenějším rozsahu (odlišné funkce než diplomatická mise)
nedotknutelnost konzulárních místností není absolutní – jen místnosti výlučně pro pracovní účely, požár – presumpce souhlasu s hašením
mohou být zatčeni a souzeni – imunita pouze na úkony prováděné při výkonu funkce
povinnost informovat konzulát o zatčení, pokud o to státní příslušník požádá, povinnost o tomto právu informovat danou osobu
právo konzulárních úředníků navštěvovat státní příslušníky VS ve vězení, vazbě...
povinnost informovat konzulát v případě úmrtí, poručnictví nebo opatrovnictví a nehodách týkajících se občanů VS
kodifikace starého institutu honorárních konzulů – obvykle občané PS, funkci vykonávají jako čestný úřad – odměnou poplatky za provedené úkony
jejich funkce bývá užší než u konzulů z povolání, rovněž i výsady a imunity (zejména občané PS)

- vojenská jednotka, loď a letadlo
nachází se na území cizího státu v době míru (vojenská základna), nebo okupují část území druhého státu za ozbrojeného konfliktu – zahraniční orgán svého státu
jejich jednání se přičítá jejich státu
vynětí z jurisdikce státu pobytu

55. Vnitrostátní orgány pro mezinárodní styky

2010-11-16T01:45:00.000-08:00

reprezentativní (ústavní orgány) a na základě plné moci

hlava státu
z pohledu MP lhostejné jestli 1 osoba nebo sbor
reprezentativní povaha – právo zastupovat stát navenek
dle ústav zpravidla: právo zastupovat stát navenek, sjednává a ratifikuje M smlouvy, vysílá a přijímá diplomatické zástupce, vyhlašuje válečný stav (u nás Parlament) a uzavírá mírové smlouvy
za pobytu na území cizího státu – výsady a imunity větší než diplomatičtí zástupci:
- právo na osobní pocty
- právo používat vlajky a státního znaku na rezidenci a dopravním prostředku
- právo na zvláštní ochranu osobní nedotknutelnosti a bezpečnosti (fyzické nebo morální útoky na něj se považují za urážku jeho státu)
- právo vykonávat vládní funkce i za pobytu na území cizího státu
- svobodný styk s orgány vlastního státu i jiných států
- nedotknutelnost obydlí a dopravního prostředku
- vynětí z trestní a civilní jurisdikce státu pobytu
- osvobození od daní a poplatků
manželka i jiní členové jeho rodiny – stejné výsady
jiné osoby, které doprovázejí – plné diplomatické výsady a imunity

vláda
řídí vedle vnitřních věcí i zahraniční styky státu – konkrétní pravomoci stanoví ústava (dle Ústava ČR vláda sjednává a schvaluje ty M smlouvy, které na ni přenesl prezident, může přenést sjednávání rezortních dohod na jednotlivé členy vlády)
podle obecného MP reprezentativní povaha – prohlášení v oblasti M styků zavazují stát
vláda jako celek může být v M stycích zastupována předsedou, jeho náměstkem nebo členem k tomu zmocněným
diplomatické výsady a imunity
pokud je předseda vlády současně hlavou státu (USA) požívá také prerogativy hlavy státu

ministr zahraničních věcí
kompetence stanoveny VP států (zpravidla):
- provádění zahraniční politiky dle všeobecných direktiv, dávaných mu hlavou státu, vládou nebo parlamentem
- udržování běžných styků se stálými diplomatickými zástupci i představiteli jiných států a MO
- řízení zastupitelských úřadů v zahraničí
- ochrana zájmů státu a jeho občanů v zahraničí (diplomatická ochrana)
- součinnost při všech aktech jiných ústavních orgánů v oblasti M styků (jmenování a přijímání diplomatických zástupců, uzavírání M smluv...)
- podávání zpráv, iniciativních návrhů, odborných vyjádření a doporučení jiným orgánům v oblasti zahraniční politiky
požívá všech diplomatických imunit a výsad

jiné vnitřní orgány pro M styky
jako orgány státu pro M styky vystupují často i jiné správní orgány
jejich pravomoci založené vnitrostátně (zmocněné zákonem, rozhodnutím prvotně oprávněného orgánu), mezinárodně (M smlouva)
výkon – v součinnosti s ústavními orgány pro M styky
administrativní, technické, humanitární… M smlouvy zmocňují členy vlády nebo jiné správní orgány k provádění některých úkonů
tyto orgány se účastní přípravy a sjednávání M smluv ohledně oboru jejich vnitrostátní působnosti – spolupracují s ústavními orgány
diplomatické výsady a imunity

případ Východní Grónsko (Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti, Dánsko versus Norsko, 1933)
Norsko a Dánsko náležely v letech 1380 až 1814 ke stejnému království. V roce 1814 Dánsko postoupilo Norsko Švédsku, avšak bez Grónska. Dánsko si činilo nárok na svrchovanost nad Východním Grónskem z titulu okupace. Argumentovalo rovněž tím, že Norsko jeho svrchovanost nad ostrovem uznalo v ethylenově deklaraci.

Ihlen byl norským ministrem zahraničních věcí. V rozhovoru ze 14.7.1919 dánský vyslanec norskému ministrovi sdělil, že Dánsko nebude vznášet jakékoli námitky proti norskému nároku na Špicberské ostrovy. Dánský vyslanec dále prohlásil, že jeho vláda hodlá vyřešit otázku svrchovanosti nad Východním Grónskem na Pařížské mírové konferenci, a počítá s tím, že Norsko tomu nebude klást žádné překážky. O několik dní později, den 19.července 1919, informoval norský ministr zahraničních věcí, pan Ihlen, v ústním rozhovoru dánského vyslance o tom, že: „norská vláda nebude činit žádné potíže při řešení této otázky“.

Norsko ovšem v roce 1931 odmítlo uznat dánskou svrchovanost nad celým ostrovem. Deklarací z července 1931 Norsko oficiálně potvrdilo převzetí svrchovanosti nad nekolonizovanou částí Východního Grónska. Argumentovalo tím, že toto území má charakter terra nullius. Ve všech ostatních částech kolonizovalo ostrov Dánsko a Norsko jeho svrchovanost na kolonizovaných územích nezpochybňovalo. Dánsko argumentovalo před soudem tím, že Ihlenova deklarace představuje definitivní a závazné uznání dánské svrchovanosti nad Východním Grónskem ze strany Norska. Dánsko zdůrazňovalo, že uznalo norskou svrchovanost nad Špicberskými ostrovy pouze výměnou za tuto tzv. Ihlenovu deklaraci.

výsledek Ihlenovy deklarace Norsko má závazek zdržet se sporu o dánskou suverenitu nad Grónskem jako celkem a a fortiori i okupace části Grónska

54. Mezinárodněprávní ochrana životního prostředí

2010-11-16T01:43:00.000-08:00

MP životního prostředí – soubor zásad, institutů a pravidel MP, které regulují ochranu ŽP v celosvětovém, regionálním měřítku i v kosmickém prostoru
úkolem: ochránit biosféru před jejím podstatným zhoršením, porušováním její rovnováhy a v současných podmínkách zajistit trvale udržitelný rozvoj
obyčejové právo, univerzální i regionální smlouvy, dvoustranné smlouvy, rezoluce
právo M spolupráce – přímo nebo MO: předcházení škodám na ŽP, oblasti, formy součinnosti – systematické úsilí od konce 60.let
1972 – světová konference o ŽP ve Stockholmu (VS OSN) – Deklarace OSN o ŽP
zásady:
- právo na ŽP jako lidské právo
- ochrana přírodních zdrojů – šetření neobnovitelnými, hospodaření s obnovitelnými
- zastavení vypouštění jedů a tepla, které okolní prostředí není schopno neutralizovat
- zabránění znečišťování moří
- ochrana živočichů
- racionalizace hospodaření se zdroji – koordinovaná koncepce plánování – základní nástroj ke sladění požadavků rozvoje a ochrany ŽP
státy mají podle Charty OSN svrchované právo na těžbu vlastních zdrojů, mají ale povinnost zajistit, aby nepůsobily škody na ŽP jiných států – dokazuje i soudní a arbitrážní praxe – př. arbitráž mezi USA a Kanadou z r. 1941 - „stát má povinnost chránit jiné státy před škodlivým jednání jednotlivců na jeho území“, viz také případ Korfského průlivu (1949)
povinnost spolupráce při rozvoji MP v otázce odpovědnosti a náhrady škody obětem znečišťování aj. ekologických škod
1992 – Konference o ŽP a rozvoji v Rio de Janeiro – Deklarace o ŽP a rozvoji: nové zásady:
- princip předběžné opatrnosti
- zahrnutí nákladů na ochranu ŽP do cen výrobků
- důsledné hodnocení důsledků ještě před zahájením
- povinnost uvědomit jiné státy o mimořádných okolnostech
Agenda 21 – akční plán:
- vyžaduje změny vzorů spotřeby (i celého životního stylu) hlavně v rozvinutých zemích, zabývá se M spoluprací lidským zdravím, bojem s chudobou...
- jednotlivé oblasti ochrany ŽP v globálním měřítku – ochrana atmosféry, biodiverzity, desertifikací...
- skupiny osob, které oslovuje – vlády, parlamenty, nevládní organizace, ale i dělníky...
- prostředky provádění, zajištění účinného a všestranného zavedení právně závazných nástrojů
MP ochrana ŽP založena především na M smlouvách – uzavírány pod vlivem konferencí, obecná ustanovení konkretizována v protokolech (konkrétní závazky)

Rámcová úmluva o změně klimatu (skleníkové plyny, ale žádné závazky), Úmluva o ochraně různorodosti, zásady obhospodařování lesů – kompromis mezi vyspělými a rozvojovými státy
1995 – Konference OSN o podnebí – státy vyzvány k zahájení vyjednávání s cílem omezit emise CO2 a freonů (skleníkový efekt)

1997 – Kjótský protokol k rámcové úmluvě... - obsahuje již konkrétní závazky, administrativní kontrola dodržování

Ochrana mořského prostředí - 1954 – Londýnská úmluva o zabránění znečišťování moře naftou, 1972 – Úmluva o zabránění znečišťování skládkou odpadů, Úmluva o zabránění znečišťování z lodí

1982 – Úmluva OSN o mořském právu – obecný závazek ochrany mořského prostředí jako celku

Ochrana ŽP Antarktidy – Smlouva o Antarktidě (1959), 1991 – Protokol o ŽP Antarktidy – - označena za přírodní rezervaci

Smlouva o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru a nebeských těles (1967) – smluvní strany – zavázány nezamořovat škodlivě kosmický prostor
Měsíc – předcházení narušení rovnováhy prostředí

opatření k zamezení nepříznivých změn v ŽP Země v důsledku zavlečení mimozemských látek
právo ozbrojených konfliktů – prostředky působící na přírodní prostředí – Ženevské úmluvy
2002 – M konference o ŽP v Johannesburgu – v podstatě nic nového – výsledkem Implementační plán, celkově převaha ekonomických otázek

Evropské měřítko: 1968 RE – Deklarace o boji proti znečištění ovzduší, Evropská charta vody (zásada, že voda nezná státní hranice) a další úmluvy

Závěrečný akt KBSE – samostatná kapitola o spolupráci účastníků při OŽP
Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice státu, EVR.: energetická charta, Úmluva o energetice

53. Právní režim Arktidy a Antarktidy

2010-11-16T01:42:00.001-08:00

Arktida
byla vždy pevně spojena s přilehlými k ní státy – uplatnění metody polárních sektorů
polární sektor – trojúhelník – vrcholem je severní pól, základnou severní hranice státu a stranami poledníky probíhající krajními body státní hranice

Antarktida
vzdálená od nejbližších kontinentů, bohatá na nerosty – snaha některých států o ovládnutí (tituly: původní ovládnutí, územní kontinuity, metoda polárních sektorů, provádění vědeckého výzkumu) – konference o Antarktidě ve Washingtonu – 1959 Smlouva o Antarktidě (bez časového omezení)

oblast ležící jižně od 60. stupně j.z.š. včetně ledových mělčin
v preambuli – využití pouze k mírovým účelům
zákaz jakýchkoliv opatření vojenského rázu
smluvní strany zmrazily po dobu platnosti své dosavadní nároky
svobodný vědecký výzkum – M spolupráce, výměna: informací o plánech vědeckých prací (úspora a efektivnost), vědecký personál mezi výpravami a stanicemi, údaje a výsledky pozorování, při výzkumech mohou vedle civilního použít i vojenský personál
kontrolní systém: inspekce na místě, letecké pozorování, povinnost informování ostatních stran o všech výpravách a stanicích, pozorovatelé – mají přístup všude
pravidelné konzultační schůzky – 16 smluvních stran provádějících podstatnou vědeckou činnost
další smlouvy – např. Protokol o ochraně životního prostředí (1991) – závazek všestranné ochrany ŽP – zákaz těžby nerostných surovin

52. Právní režim kosmického prostoru a nebeských těles

2010-11-16T01:41:00.000-08:00

USA a SSSR – dohoda na základních zásadách – rozvoj kosmonautiky a vyloučení zneužití a ohrožení M bezpečnosti

1963 – VS OSN – Deklarace právních zásad, jimiž se řídí činnost států při výzkumu a využívání kosmického prostoru vč. Měsíce a jiných nebeských těles
1967 – Smlouva o zásadách činnosti států … - základní normativní rámec, dále 4 speciální dohody:
- Dohoda o pomoci kosmonautům a jejich návratu a o vrácení předmětu vypuštěných do kosmického prostoru
- Úmluva o mezinárodní odpovědnosti za škody způsobené kosmickými objekty
- Úmluva o registraci objektů vypuštěných do kosmu
- Dohoda o činnosti států na Měsíci a jiných tělesech)
nestanoví hranice této oblasti (podle chování států – nejnižší oběžné dráhy: 100 -110 km od zemského povrchu)

volně přístupné výzkumu a využívání všech států – všemu lidstvu, bez diskriminace
stát si nemůže přivlastnit kosmický prostor a nebeská tělesa
stanice, plavidla… - mají být volně přístupná zástupcům ostatních smluvních stran na základě vzájemnosti (oznámeny předem)

M konzultace - pokud jsou důvodem obavy o škodlivosti plánované činnosti pro mírový výzkum a využívání kosmu

pouze pro mírové účely, nezakazuje využívání vojenských osob pro výzkumné aj. mírové účely
na oběžnou dráhu, na nebeská tělesa a do kosmického prostoru nesmí být umisťovány jaderné zbraně a zbraně hromadného ničení, ale mohou používat družic k pozorovacím, spojovacím a meteorologickým účelům

jurisdikce a kontrola státu nad objekty zapsanými v jeho rejstříku + absolutní M odpovědnost za škody

kosmonauti – vyslanci lidstva – pomoc států
Měsíc aj. nebeská tělesa – společným dědictvím lidstva
nepodléhají přivlastnění ze strany států
využití výlučně pro mírové účely
smluvní strany – mohou získávat vzorky minerálů, pokud se ukáže možnost těžby – založí zvláštní režim (spravedlivé rozdělení výhod)
1996 - VS OSN – Deklarace týkající se M spolupráce při průzkumu a využívání kosmického prostoru ve prospěch všech států – zdůrazňuje svobodu průzkumu a využívání kosmu, upozorňuje mocnosti, aby plnily závazek provádět činnost ve prospěch všech zemí

51. Právní režim volného moře a mořského dna za hranicemi národní jurisdikce státu

2010-11-16T01:39:00.000-08:00

volné moře
souvislé mořské vody za hranicí pobřežního moře, vnitrozemských nebo souostrovních vod
slouží společnému užívání všech států

svobody: plavby, přeletu, kladení podmořských kabelů a dálkových potrubí, budování umělých ostrovů a jiných zařízení, rybolovu, vědeckého výzkumu – povinnost užívat s ohledem na zájmy ostatních států

vyhrazeno pro mírové účely, nepodléhá suverénní moci žádného státu (zákaz přivlastnění)
vnitrozemské státy – mají právo na stejný přístup k volnému moři, státy ležíc mezi ním a volným mořem – musí umožnit přístup – svoboda tranzitu přes jejich území – nepodrobují clům, daním ani jiným poplatkům

za objekty a lidi na volném moři, které mají jeho státní příslušnost, nese stát MP odpovědnost
každá námořní loď musí mít státní příslušnost
loď smí plout pouze pod vlajkou jediného státu, smí změnit jen v případě skutečného převodu vlastnictví

každý stát je povinen vykonávat účinně svou jurisdikci a kontrolu nad loděmi plujícími pod jeho vlajkou – je povinen vést lodní rejstřík (údaje o lodích plujících pod jeho vlajkou) i nad posádkou + opatření k zajištění bezpečnosti na moři (výbava lodi, způsobilost plavby, skladba posádky...)
zásada výlučné jurisdikce: pro válečné a státní lodě bez výjimky, jiný je režim obchodních lodí – válečná loď po ní může požadovat vztyčení vlajky (státní příslušnost), za určitých okolností může cizí loď podrobit prohlídce (stíhání lodi z pobřežního moře, zneužití vlajky, pirátství, neoprávněné vysílání z lodi aj. porušení práva)

právo pronásledovat cizí loď i na volném moři: začalo ve vnitrozemských nebo pobřežních vodách stíhajícího státu a nebylo přerušeno, případně začalo v přilehlé zóně, pokud šlo o porušení práva z této zóny – nejsou-li tyto podmínky splněny – pronásledující stát musí nahradit škodu
právo stíhat končí: pronásledování bylo přerušeno nebo zastaveno, pronásledovaná loď vplula do pobřežních vod vlastního nebo třetího státu

- při nedovoleném užití vlajky může tuto loď dopravit do vlastního přístavu k potrestání
- podezření z pirátství – zadržet, prohlídka, zatčení posádky, v případě pokusu o útěk potopit
pirátství - protiprávní násilný akt, k soukromým cílům posádkou soukromé lodi nebo letadla proti jiné lodi na volném moři (nebo místě nepodléhajícímu jurisdikci žádného státu) – trestat pirátství má stát, který pachatele zadržel, státy mají při potírání pirátství spolupracovat
- neoprávněné vysílání z lodi – zakročí: stát pod je jehož vlajkou nebo jiný stát, kde může být vysílání zachyceno nebo stát jehož radiové spoje jsou jím rušeny
- zabránění přepravy otroků – vlajkový stát trestá, otrok nabývá svobody už faktem, že se uchýlí na loď
- ochrana podmořských kabelů, zákaz rybolovu nebo ochrany některých podmořských živočichů – cizí válečné nebo státní lodě mohou jen konstatovat, porušení trestá stát vlajky podle VP
omezení výlučné jurisdikce státu vlajky za námořní války – válečné lodi válčících států právo zadržet a podrobit prohlídce, případně i konfiskovat obchodní lodi cizích států, které porušily námořní blokádu nebo zákaz dopravy kontrabandu

oblast mořského dna a jeho podzemí za hranicemi národní jurisdikce
Deklarace zásad platných pro mořské dno a jeho podzemí za hranicemi národní jurisdikce (1970) zásady:
- společné dědictví lidstva – nesmí být přivlastněno žádným státem, ani fyzickou či právnickou osobou, zákaz výkonu suverenity
- vyhrazení výlučně pro mírové účely, mohou využívat všechny státy, mezinárodní režim - spravedlivé rozdělení výtěžků – zvláštní zřetel na zájmy rozvojových zemí
- veškerá výzkumná činnost a těžba zdrojů se musí provádět v zájmu lidstva jako celku
- řídit se MP, udržení míru a bezpečnosti, podpora M spolupráce a vzájemného porozumění
Smlouva o zákazu umisťování jaderných zbrani aj. zbraní hromadného ničení na mořské a oceánské dno (1971)

Úmluva OSN o mořském právu (1982)
oblastí se rozumí dno moří a oceánu a jejich podzemí za hranicemi národní jurisdikce (tj. více než 200 n. m. od pobřeží)

oblast a její zdroje jsou společným dědictvím lidstva – náleží lidstvu jako celku
žádný stát nesmí uplatňovat nárok nebo vykonávat svrchovanost nad oblastí (zákaz přivlastnění)

jménem lidstva jedná MO pro mořské dno – má zajistit spravedlivé rozdělování finančních aj. ekonomických výhod plynoucích z činnosti v oblasti, na nediskriminačním základě
sídlo Jamajka

zásada svrchovaných členů
hlavní orgány – Shromáždění (smluvní státy, volí ostatní orgány, rozhodování o rozdělení prostředků...), Rada (36 členů + Ekonomická plánovací komise a Právní a technická komise) a Sekretariát (generální tajemník a další zaměstnanci)
Podnik – působí vedle Organizace, provádí průzkum a těžbu v oblasti a dopravuje, zpracovává a prodává, oprávněn uzavírat kontrakty, nabývat majetek, vystupovat před soudy

50. Právní režim ekonomické zóny a kontinentálního šelfu

2010-11-16T01:38:00.001-08:00

přilehlá zóna
pásmo moře, které přiléhá bezprostředně k teritoriálnímu moři a nepřesahuje šířku 24 námořních mil od základní linie, od níž se měří šíře teritoriálního moře
pobřežní státy vykonávají kontrolu cizích lodí, aby zabránily porušování jejich celních, fiskálních, imigračních nebo zdravotních předpisů, případně toto porušení potrestaly
vody přilehlé zóny považují za součást volného moře

výlučná ekonomická zóna
institut zaveden na třetí konferenci OSN o mořském právu – prosadily rozvojové země
oblast nacházející se za pobřežním mořem a oblast k němu přilehlá – nejdále 200 n. m.
v tomto pásmu pobřežní stát vykonává svrchovaná práva za účelem průzkumu a těžby přírodních zdrojů (ryby, nerosty)

svrchovaná práva za účelem: průzkumu a využívání, uchovávání přírodních zdrojů živých i neživých a hospodaření s nimi, ale i jiné hospodářské využití (výroba elektřiny, umělé ostrovy...)
jiné státy: plavba lodí, přelet letadel, kladení kabelů a potrubí
pobřežní stát, ale může na základě koncesí povolit i jiným státům těžbu a rybolov (rozhoduje ale o povoleném množství úlovku)

kontinentální šelf (pobřežní mělčina)
podle Úmluvy OSN o mořském právu z r. 1982 – mořské dno a podmořské oblasti ležící za hranicemi jeho pobřežního moře po celém přirozeném prodloužení jeho pevninského území k vnější hranici kontinentálního okraje, nebo mořské dno a podzemí sahající do vzdálenosti 200 n. m. od základní čáry na pobřeží, jestliže vnější hranice kontinentálního okraje nedosahuje této vzdálenosti

pobřežní stát vykonává na tomto dně a v jeho podloží svrchovaná práva za účelem průzkumu a využívání jejich přírodních zdrojů (nerostné suroviny, přisedlé organismy)
jiné státy: kladení podmořských kabelů a potrubí, se souhlasem pobřežního státu i průzkum a těžba

provádí-li pobřežní stát těžbu z kontinentálního šelfu ve vzdálenosti větší než 200 n. m. od svého pobřeží, je povinen část výtěžku v penězích nebo surovinách odvádět Mezinárodní organizaci mořského dna – spravuje oblast pod dnem volného moře jako území patřící lidstvu jako celku
hranice národní jurisdikce pobřežních státu podle Úmluvy OSN o mořském právu tvoří čára vzdálená 200 n. m. od základní pobřežní čáry

49. Právní režim vnitrostátních mořských vod a teritoriálních mořských vod (rozsudek MSD z r. 1949 ve věci Korfského průlivu)

2010-11-16T01:36:00.000-08:00

vnitrozemské (národní) vody
řeky, jezera a průplavy na území státu , část mořských vod (vnitřní moře, zálivy, zátoky a přístavy)

pohraniční řeky – svrchované moci podléhá jen část, která je na území státu
mnohonárodní řeky - protékají postupně územím dvou nebo více států, zase podle území
pohraniční jezera – opět rozdělení mezi státy (Bodamské jezero)
územní suverén rozhoduje zásadně sám o režimu vnitřních vod – často povolení vzájemné plavby

podmínky plavby po vnitrozemských řekách – VP předpisy
omezení MP – pohraniční vody v zájmu dobrého sousedství využívány spravedlivě (vodní elektrárny)

mořské zálivy – vnitřní vody – podléhají plně suverénní moci pobřežního státu a vstup do nich nepřestupuje 24 námořních mil + tzv. historické zálivy (Hudsonův záliv)
prochází-li jím však M dopravní cesta – stát musí poskytovat právo pokojného průjezdu
námořní přístavy – také součástí vnitřních vod, za součást pobřeží se považují stálá přístavní zařízení, která vybíhají do moře, přístavy určené pro zahraniční obchod – přístup cizím lodím (ne válečné přístavy a přístavy pro pobřežní plavbu - kabotáž)
nemůže být odepřen přístup do přístavu v případě nuceného přistání
obchodní loď za pobytu v cizím přístavu podléhá jurisdikci teritoriálního státu, v případě prohlídky je třeba přibrat konzula státu vlajky,
cizí vojenské lodi a osoby na jejich palubě v přístavu se souhlasem teritoriálního státu – - vyňaty z pravomoci státu přístavu

pobřežní moře (teritoriální moře)
pásmo mořských vod, které přiléhá k pevninskému území a vnitřním vodám
šíři stanoví stát (do 12 námořních mil od nejnižší čáry odlivu)
suverénní moc pobřežního státu, projíždějící lodi musí dodržovat celní, zdravotní a plavební předpisy pobřežního státu, volnost pobřežního státu je omezena právem pokojného průjezdu i pro válečné lodě) - nesmí ale vplout do jeho vnitřních vod, musí být nepřerušený a rychlý a nesmí ohrožovat mír a bezpečnost, podmořská plavidla musí plout na hladině se vztyčenou vlajkou
obchodní loď podléhá jurisdikci pobřežního státu, poměry na lodi – právo státu vlajky, válečná loď – během pokojného průjezdu požívá imunity
nedovolený průjezd: síla proti suverenitě pobřežního státu, použití zbraní, sbírání informací, vylodění, přijetí na palubu osoby, zboží, valuty, znečišťování vod a ovzduší, lov ryb

souostrovní státy
stát, který se skládá z jednoho nebo více souostroví a může zahrnovat další ostrovy
souostroví – ostrovy, které vzájemně spojují vody aj. přírodní útvary – úzce spolu souvisí, tvoří skutečný zeměpisný, ekonomický a politický celek nebo byl za takový celek historicky považovány
poměr mezi obklopující mořskou vodou a souší nejvýše 9:1, jinak by šlo o oddělené části státního území
souostrovní vody se nepovažují za volné moře, ostatní státy mají jen právo pokojného průjezdu

mořské průplavy
uměle zbudované vodní cesty, které spojují dvě moře
součást území teritoriálního státu, pokud nejsou cestou M významu – pak zvláštní smluvní režimy – obvykle přístupy všem lodím a neutralizovány
Suezský průplav (Středozemní moře a Indický oceán) – Cařihradská úmluva (1888) – je otevřen obchodním i válečným lodím všech států v míru i za války, je neutralizován – válečné akce jsou zakázány v něm i v jeho vstupních přístavech (Suez a Port Said), nesmí být předmětem blokády, válečné lodi se zde nesmí zdržovat více než 24 hodin, 24 hodin mezi proplutím lodí válčících stran
Panamský průplav (Atlantický a Tichý oceán) – Úmluva o Panamském průplavu (1903), Smlouva o Panamském průplavu (1977) a Smlouva o trvalé neutralitě a využívání Panamském průplavu – režim založený na dvoustranné smlouvě, podobný režim jako Suez
1903 – Panama poskytla USA na věčnost užívání, okupaci a kontrolu pásma země k vybudování průplavu
1977 – USA uznaly svrchovanost Panamy

mořské průlivy
úzké vodní cesty přirozeného původu, které spojují dvě moře
právní režim nebyl jednotný – podle povahy moří, charakteru průlivu, některé významné průlivy – zvláštní smluvní režim
Úmluva OSN o mořském právu (1982) – upravuje režim průlivů, které se používají pro M plavbu – právo tranzitního průjezdu v průlivech spojujících části volného moře nebo části výlučné ekonomické zóny - tranzitní průjezd – musí být učiněn bez přerušení a rychle, zákaz použití síla a hrozby silou nebo porušení zásad MP v Chartě
průjezd válečných lodí – MSD v případu Korfského průlivu – VB v. Albánie (1949)
právo pokojného průjezdu i válečných lodí bez předchozího souhlasu (obyčej) – v době míru nemůže pobřežní stát zakázat

48. Právní režim vzdušného prostoru a mezinárodních řek

2010-11-16T01:34:00.000-08:00

vzdušný prostor
prostor nad státním suchozemský územím, vnitřními i pobřežními vodami, sahá po okraj spodní hranice kosmického prostoru (asi 100km od povrchu Země – nejnižší oběžné dráhy)
součást státního území - podléhá plně a výlučně suverénní moci teritoriálního státu
tato zásada potvrzena - Úmluva o civilním letectví (1919, Paříž), Úmluva o M civilním letectví (1944, Chicago)

používání cizími letadly – jen se souhlasem teritoriálního státu
letadla přelétající území cizího státu – podléhají jurisdikci územního státu (státy většinou vykonávají jen pokud se důsledky projeví na zemi)
souhlas k přeletu, příp. přistání – jednotlivě nebo pro všechny případy – M smlouva, většinou na základě vzájemnosti

1944 – ustavení MO pro letectví (ICAO) (Chicagská úmluva) – režim se stal univerzálním, ICAO – oprávněna přijímat a měnit M normy, doporučované předpisy a řízení mající vztah k bezpečnosti, pravidelnosti a výkonnosti létání
smluvní stát je povinen zajistit, že každé letadlo letící nad jeho územím, nebo pod jeho značkou se podrobí tamním platným předpisům a pravidlům, které se týkají letu a pohybu letadel – vztahuje se jen na civilní letadla

státní letadla – používaná ve vojenských, civilních a policejních službách – nad území jiného státu – jen se zvláštním povolením, stejně jako bezpilotně řízené letadlo
každé letadlo – státní příslušnost – státu v jehož rejstříku je registrováno, musí mít značku státní příslušnosti a registrační značku, na palubě musí mít určité dokumenty (registrační certifikát, osvědčení o technické způsobilosti, osvědčení o odborné způsobilosti členů posádky, deník, povolení na radio, seznam cestujících, doklady ke zboží)
omezení nebo zákaz letů civilních letadel – z důvodů vojenské nezbytnosti a veřejné bezpečnosti – stát je povinen oznámit M společenství a ICAO
letadlo, které vstoupí na území smluvního státu je povinno přistát na letišti, které tento stát určí za účelem celní nebo jiné prohlídky
stát může zakázat používání fotoaparátů nad svým územím
letadlo v tísni – stát poskytne takovou pomoc, kterou považuje za proveditelnou, pátrání po zmizelém letadle – spolupráce
nehoda – vyšetřuje stát na jehož území k ní došlo (stát u něhož bylo registrováno – - pozorovatelé)
civilní letadla, která nepřepravují zboží nebo cestující za nekomerčním účelem, mají právo nepravidelného přeletu nebo příletu bez předběžného svolení státu
komerční linky – 2 dohody:
- Dohoda o M letecké přepravní službě - právo přeletu bez přistání a právo přistání pro nekomerční účely
- Dohoda o M letecké dopravě – právo přeletu bez přistání, přistání z technických důvodů, vysadit a převzít cestující, poštu a náklad ze země v níž je letadlo registrováno nebo z jiného smluvního státu – přijalo jen málo států
v 60.letech – únosy civilních letadel – RB OSN – rezoluce vyzývající státy, aby podnikly opatření k zamezení
VS OSN – odsoudilo všechny akty leteckého pirátství a ostatní nedovolené zásahy do letecké dopravy, vyzvalo státy k zamezení
1970 – Úmluva o potlačování protiprávního zmocnění se letadel – letecké únosy, jurisdikce buď stát registrace nebo stát přistání
1971 – Úmluva o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilní letecké dopravy – proti teroristických útokům na letadla – jurisdikce jako předchozí + stát, kde k činu došlo
obě úmluvy – povinnost vydat pachatele, nebo zahájit trestní stíhání

Mezinárodní řeky
řeka, která byla M smlouvou prohlášena za přístupnou obchodním lodím všech států nebo alespoň obchodním lodím všech pobřežních států
splavné řeky, zprostředkující spojení do moře, protékající více státy nebo hraniční řeka
závěrečný akt Vídeňského kongresu (1815) – zásady: svoboda plavby pro obchodní lodi všech (i nepobřežních) států, jednotné správní poplatky a předpisy, povinnost pobřežních států udržovat splavnost a zrušení překážek plavby
vlastní internacionalizace řek jen pomalu
pařížská mírová smlouva (1856) – Dunaj, po 1. sv. válce – Rýn, Labe od ústí Vltavy, Vltava od Prahy
1997 – Úmluva OSN o právu využívání M toků pro neplavební účely – účelem ochrana vodních toků, státy se zavázaly, že budou předcházet, snižovat a kontrolovat znečištění, nebudou je využívat v M nebo V vojenském konfliktu

47. Právní režim státního území, nabývání a ztráta státního území, státní hranice, pohraniční režimy (případ Las Palmas z r.1928)

2010-11-16T01:31:00.000-08:00

státní území – část země, která podléhá suverénní moci státu, tvoří její nedílný celek
- suchozemská část – zemský povrch uvnitř státních hranic, nemusí být souvislé
- vody – uvnitř suchozemského území nebo k němu přiléhající - vnitřní (jezera, průplavy, řeky včetně ústí do moře, přístavy, někdy i mořské zálivy a zátoky) a pobřežní (pás mořských vod přiléhající k mořské hranici + zálivy a zátoky)
- zemské nitro – prostor pod suchozemskou i vodní částí státního území
- vzdušný prostor
stát, který hraničí se Severním ledovým mořem: součást státního území i ty části pevniny a ostrovy, které leží v Arktidě uvnitř polárního sektoru příslušného státu (trojúhelník – jeho vrcholem severní pól, stranami poledníky probíhající krajními body státní hranice)

Nabývání státního území
- prvotní (originární) – v době nabytí území nepodléhalo suverénní moci žádného státu (dosud nebylo součástí státu nebo nad ním přestal vykonávat suverénní moc)
■ prvotní okupace – obsazení a trvalý faktický výkon suverénní moci – svůj význam si pravidla podržela při řešení mezistátních sporů
■ rozšíření suverenity na přirozený nebo umělý přírůstek země (akcese, akrescence)

- odvozené (derivativní) – území dosud podléhalo suverénní moci jiného státu
■ na základě smlouvy – cese – převedení územní suverenity k jistému území na jiného suveréna
■ na základě rozsudku stranami oprávněného soudního nebo arbitrážního orgánu (adjudikace) – právním titulem nabytí státního území jen má-li konstitutivní povahu (vytváří nový právní vztah)
■ vydržení – suverénní moc vzniká nezávisle na vůli původního suveréna – - vyžaduje, aby výkon suverénní moci byl nepřerušený a aby suverénní práva ovládajícího státu nebyla popírána jinými státy, musí být doprovázeno úmyslem ovládat území jako suverén (animus domini)
■ podle tradičního MP – ještě anexe (připojení po debellaci) – jednostranný akt vítězného státu – současné MP zakazuje používat sílu pro zisk území
tomu odpovídají ztráty státního území:
- opuštění území dosavadním suverénem s úmyslem definitivně vzdát se suverénní moci (derelikce)
- ztráta částí státního území působením přírodních sil
- cese
- vydržení
- adjudikace
- secese (odtržení) po úspěšném povstání (Bangladéš od Pákistánu)
- zánik státu – ztráta celého území ve prospěch sukcesorů

územní výsost
územní suverenita státu zahrnuje územní výsost a právo svobodně disponovat se státním územím navenek
právo suverénního státu vykonávat nezávisle a výlučně veškerou veřejnou moc na státním území – všechny osoby i věci nacházející se na státním území podléhají moci teritoriálního státu
zásadně na jeho území
za určitých podmínek též mimo v M oblastech nebo na cizím okupovaném území:
- nad mandátními, poručenskými nebo nesamosprávnými územími
- na lodích a letadlech pod jejich vlajkou na volném moři
- na okupovaném území – dočasně, jen část práv vyplývajících jinak z územní výsosti, nicméně okupovaná část území zůstává pod suverenitou druhé válčící strany, zůstává MP součástí jejího území
omezení územní suverenity:
- partikulární M smlouvy – možné omezit výkon územní výsosti ve prospěch jiných států (mezinárodní řeka...)
- demilitarizace určitého území – povinnost územního suveréna na určitém území vojenské posádky, může být částečná nebo úplná
- vojenské základny na cizích územích – na základě M smlouvy, musí být na principu rovnoprávnosti
zvláštním případem Kosovo – situace podobná stavu nudum ius (holé právo) – legislativní a výkonná jurisdikce - Zatímní administrativní mise (zástupce GT OSN)

státní hranice a pohraniční režim
státní hranice – vymezují území na něž se vztahuje suverénní moc státu
- orografické (přirozené) – podle přirozeného reliéfu místa, respektuje životní zájmy místního obyvatelstva
- geometrická hranice (umělé) – vedena přímočaře od jednoho bodu k druhému bez ohledu na přírodní útvary
- hranice astronomická (vedená po poledníku nebo rovnoběžce) – použito v málo obydlených oblastech
stanoveny pravidla v M smlouvě – 2 etapy:
1) delimitace – všeobecný směr hraniční linie, zakresluje se na mapě malého měřítka
2) demarkace – rozhraničení na místě – provádí komise z obou států, do podrobností – protokol, mapa o velkém měřítku, zpravidla také postavení hraničních znaků
obyčejové právo – pravidla o určování přirozených hranic:
- hory – nejvyšší hřebeny nebo rozvodí
- jezera – čára spojující body v nichž se hranice dotýká břehů jezera, udržuje stejnou vzdálenost od obou břehů
- splavné řeky – středem splavného toku
- nesplavné řeky – střed řeky – mění-li řeka pozvolna svůj tok, posouvá se i hranice, náhle – hranice zůstává ne původním místě

pohraniční režim
každý stát je oprávněn chránit v pásmu přiléhajícím státní hranici své ekonomické, bezpečnostní, ekologické, zdravotní, veterinární aj. zájmy – uzavírání zvláštních dohod o pohraničním pásmu - tyto závazky jsou státy povinny transformovat do VP

Smlouva o úpravě režimu a o spolupráci na společných státních hranicích (ČR a SR – 1992): hlavní hraniční zmocněnec – hodnotí všeobecnou situaci týkající se ochrany státních hranic, spolupráce a vzájemného poskytování pomoci, řídí hraniční zmocněnce
hraniční zmocněnci – ve svěřeném úseku společně vyhodnocují stav ochrany státních hranic, kontroly hraničního provozu a pořádku na státních hranicích a koordinují činnost pohraničních orgánů

požívají výsad a imunit
hraniční vody – mohou se plavit lodě obou stran (služební – mohou přistát na břehu druhé strany), ostatní po státní hranici od svítání do soumraku, přistát jen v případě nebezpečí)
hraniční cesty – probíhá zde hraniční čára, lze užívat v celé její šíři, možná omezení
povrchová těžba – do 20 m od hranic
rybolov - po státní hranici
nevytvářet překážky odtoku velkých vod

malý pohraniční styk
usnadnění pohybu osob mezi pohraničními pásmy a v nich – ze společenských, kulturních, sportovních, náboženských nebo turistických důvodů
tato dohoda usnadňuje určitým osobám překračování státních hranic a jejich pobyt v pohraničních pásmech obou sousedních států

případ ostrov Las Palmas
spor mezi USA a Nizozemím
USA – nárok z titulu objevení, uznáním smlouvou a blízkosti – vede k nabytí suverenity, ale nebyla účinně vykonávána
Nizozemsko – nepřetržitý a mírový výkon státní moci na ostrovem - efektivní okupace – dva prvky – záměr a vůle jednat jako suverén, skutečný výkon moci
rozhodnuto ve prospěch Nizozemí – neúplný titul nemůže převládnout nad úplným

46. Mezinárodněprávní ochrana menšin

2010-11-16T01:29:00.000-08:00

menšina - menší část občanů určitého státu, která se z hlediska národnostního liší od ostatních občanů (většiny)

do Charty OSN (1945) – neupraveno obecným MP, jen vnitřní záležitostí států (mimo partikulárních M smluv)

v systému OSN – součást ochrany LP (M pakt o občanských a politických právech)
Deklarace OSN o právech osob náležejících k národnostním, etnickým, náboženským a jazykovým menšinám (1992) – právo užívat vlastní kulturu, jazyk, kulturní, společenský a hospodářský život, přijímání rozhodnutí o národnostních otázkách , kontakty s dalšími členy národnostní menšiny (i přes hranice státu), národnostní menšiny však nesmí vyvíjet činnost v rozporu s cíli a zásadami Charty OSN (územní celistvost státu)
stížnosti na porušování práv menšin projednává subkomise Hospodářské a sociální rady, pokud jde o systematické a hrubé porušování práv menšin – Komise OSN pro LP

Evropská ochrana menšin
RE – intenzivně zejména v souvislosti s vývojem v bývalé Jugoslávii – Parlamentní shromáždění k vypracování:
1. Evropská charta regionálních nebo menšinových jazyků (1992, dosud podepsalo 13 států, ratifikovaly jen Finsko a Norsko – třeba alespoň 5) – regionální nebo menšinový jazyk - tradičně užívaný na území státu odlišný od většinového, od úředního, neplatí pro dialekty úředního a pro jazyk migrantů, území na němž se používá – oblast opravňující ochranná opatření, neúzemní jazyk – jazyk užívaný občany státu, který ale není identifikován s určitým územím
řada konkrétních závazků k podpoře regionálních nebo menšinových jazyků ve veřejném životě (smluvní strany musí přijmout určitý počet členů)

kontrola nad plněním závazků – Výbor ministrů ER – zprávy každé 3 roky – posuzuje Výbor expertů, organizace nebo sdružení mohou upozornit Výbor expertů
- Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin (1994 – podpis 21 států) – jedná i o náboženských menšinách, smluvní strany mají zásady uplatnit prostřednictvím VP
každá osoba náležející k menšině má právo si vybrat, zda chce, aby s ním bylo podle toho zacházeno – nesmí být nevýhody
rovnost před zákonem, zákaz diskriminace, zákaz politiky a praxe zaměřené k asimilaci proti jejich vůli, opatření k ochraně osob, které by mohly být vystaveny hrozbě diskriminace, právo užívat menšinového jazyka – v oblastech obydlených menšinou i na administrativních úřadech, příslušníci menšiny – povinnost respektovat zákony a práva jiných (většiny), konkrétní závazky smluvních stran z úmluvy zeslabeny výrazy jako „dle možnosti…“
kontrola – zprávy Výborů ministrů RE
- Zvláštní protokol EÚ o LP – měly by odstranit nedostatky (kontrola), (1995 – - k vypracování Výboru ministrů)
měl by: definovat pojem národnostní menšina, stanovit práva, možnost pro jednotlivce zjednání nápravy před M orgánem, definice: trvale pobývající na území státu, jsou jeho občané, pevná pouta, dostatečně reprezentativní

45. Mezinárodněprávní ochrana speciálních skupin obyvatelstva

2010-11-16T01:27:00.000-08:00

ochrana žen a dětí
Úmluva o politických právech žen (1953) – volební právo, právo vykonávat veřejné úřady bez diskriminace

Úmluva o souhlasu k manželství (1962) – svoboda volby manžela, odstranění sňatků dětí a zasnubování dívek před dosažením puberty, registrace sňatků

Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (1979) – zákaz úmyslné i neúmyslné diskriminace žen, rovnoprávnost žen, rovné pracovní příležitosti, rovné odměňování a zacházení závazek, že nebude docházet k veřejnoprávním aktům diskriminace, ale i povinnost boje proti soukromoprávní diskriminaci

závazek zrušení všech trestních předpisů diskriminující ženy
smluvní strany přijmou opatření k odstranění předsudků a zvyků o nerovnosti pohlaví
potlačení obchodu se ženami a vykořisťování prostituce žen
stejná práva co se týče občanství, nesleduje občanství manžela
zřízen Výbor pro odstranění diskriminace žen – administrativní kontrola

Úmluva o právech dítěte (1989) – navázala na Deklaraci práv dítěte VS OSN (1959)
dítě – nezletilá lidská bytost
zákaz jakékoliv diskriminace,S ne trest smrti ani doživotí
práva: svoboda myšlení, svědomí, náboženství, sdružovací, shromažďovací, zákaz svévolného zasahování do soukromí, zákaz útoků na čest a pověst, ochrana před násilím, urážením, zneužíváním, zanedbáváním, právo na nejvyšší dosažitelnou úroveň zdraví, sociální zabezpečení, vzdělání na základě rovných možností, na odpočinek a volný čas, účast na kulturním životě, menšina – užívat vlastní kultury, náboženství a jazyk
Výbor pro práva dítěte – účelem – zjišťování pokroku, odborníci, smluvní strany podávají prostřednictvím GT OSN zprávy, výbor pak jednou za dva roky zprávu o své činnosti VS OSN

ochrana práce
dříve výlučně VP
Úmluva o zákazu používání bílého fosforu při výrobě zápalek a zákazu noční práce žen (1906)
1919 – MO práce – rozvoj M pracovního práva – schvalování M úmluv a doporučení o pracovních, zdravotních a sociálních otázkách zaměstnanců

zákaz rasové diskriminace
Charta OSN
Deklarace o odstranění všech forem rasové diskriminace (1963), M úmluva… (1966) – - jakékoliv učení o nadřazenosti, založené na rasovém rozlišování, je vědecky falešné, morálně odsouzeníhodné, sociálně nespravedlivé a nebezpečné
rasová diskriminace – rozlišování, vylučování, omezování nebo zvýhodňování založené na rase, barvě pleti nebo na národnostním nebo etnickém původu, jehož účelem nebo následkem je omezení LP v politické, hospodářské, sociální, kulturní aj. oblasti veřejného života
smluvní strany – mají zabránit, zakázat a trestat
ustavení Výboru pro odstranění rasové diskriminace – zprávy smluvních stran, stížnosti smluvních stran – plní smírčí funkci
M úmluva o potlačování a trestání zločinu apartheidu (1973, VS OSN) – organizace, instituce a jednotlivci, kteří se dopustí apartheidu jsou považováni za zločinecké – oprávnění smluvních stran soudit a trestat, alternativně příslušnost M trestní tribunál (MTS)

ochrana národnostních menšin
menší část občanů určitého státu, která se z hlediska národnostního liší od ostatních občanů (většiny)
do Charty OSN (1945) – neupraveno obecným MP, jen vnitřní záležitostí států (mimo partikulárních M smluv)
v systému OSN – součást ochrany LP (M pakt o občanských a politických právech)
Deklarace OSN o právech osob náležejících k národnostním, etnickým, náboženským a jazykovým menšinám (1992) – právo užívat vlastní kulturu, jazyk, kulturní, společenský a hospodářský život, přijímání rozhodnutí o národnostních otázkách , kontakty s dalšími členy národnostní menšiny (i přes hranice státu), národnostní menšiny však nesmí vyvíjet činnost v rozporu s cíli a zásadami Charty OSN (územní celistvost státu)
stížnosti na porušování práv menšin projednává subkomise Hospodářské a sociální rady, pokud jde o systematické a hrubé porušování práv menšin – Komise OSN pro LP

44. Evropský soud pro lidská práva

2010-11-16T01:25:00.001-08:00

zasedá ve Štrasburku, funguje permanentně, počet soudců podle počtu smluvních stran, na 6 let, zasedá v plénu ve velkém senátu (17), v senátech (7), výborech (3), projednává a rozhoduje spory mezi smluvními stranami, mezi smluvní stranou a jednotlivcem nebo MO nebo skupinou osob, na žádost Výboru ministrů vydává poradní posudky ohledně výkladu Ú a protokolů; možné smírné řešení

rozsudek – konečný, na jeho provedení dohlíží Výbor ministrů

řízení podle protokolu č. 11
narůst počtu stížností - vytvořen nový Evropský soud pro LP (nahradil Soud a Komisi)
pravomoc rozhodovat spory v mezistátních případech – může podat smluvní strana Úmluvy
většina případů, ale individuální stížnosti - fyzická osoba, nevládní organizace skupina osob považujících se za oběť porušení Úmluvy

většina práv adresována každému – i příslušníci nečlenských zemí (viz Ahmed v. Rakousko)
soud také na žádost Výboru ministrů vydává posudky o výkladu Úmluvy a protokolů
sporná řízení – nejprve zkoumání podmínek přijatelnosti:
mezistátní stížnosti – 7 členný senát – rozhoduje ve věci samé – může se ale vzdát ve prospěch 17 členného senátu (závažná otázka, strany sporu nesmí nic namítat)
podmínky přijatelnosti
- vyčerpání všech VP opravných prostředků, stížnost musí být podána ve lhůtě 6 měsíců od přijetí konečného rozhodnutí (nález ÚS)
- nesmí být anonymní, nebo stejná jako stížnost již předtím projednávaná, předložená jinému M orgánu, nesmí být zjevně nepodložená
individuální stížnost – o přijatelnosti rozhoduje Výbor 3 soudců:
- může jednomyslně prohlásit za nepřijatelnou – musí být zdůvodněno, konečné
- nejednomyslnost – rozhoduje poté Senát (také i věci samé – odděleně) – může se vzdát pravomoci ve prospěch Velkého senátu
- jednomyslně přijatelná – projednání, případně provedení šetření za spolupráce stran
soud se během řízení snaží o smírné urovnání – pokud uspěje – vyškrtnutí případu, pokud ne - rozhodnutí rozsudkem – musí být odůvodněny, konečné pokud strany prohlásí, že nebudou žádat o postoupení Velkému senátu, nebo uplynutí 3 měsíční lhůty od vynesení rozsudku, nebo zamítnutí žádosti Velkým senátem
konečný rozsudek je závazný – na výkon dohlíží Výbor ministrů RE (pouze politický tlak, případně vyloučení z RE)

úprava mechanismu řízení (protokol č. 14)
reforma
- národní úroveň – předcházení porušování
- zvýšení účinnosti filtrace
- zlepšení a zrychlení rozsudků Soudu

zjednodušení filtrace – zavedení samosoudce – může zamítnou zcela jasně nepodložené případy (konečné), jinak postoupí Výboru nebo Senátu, dalším filtrem Výbor 3 soudců
další podmínku přijatelnosti – podstatná újma
rozšířen pravomocí Výboru – meritorní rozhodnutí ve věci, kde existuje ustálená judikatura – nutná jednomyslnost, rozsudek je konečný
nově může zahájit řízení před soudem Výbor ministrů, pokud se stát odmítne podřídit rozsudku – soud poté zasedá ve Velkém senátu

43. Evropský systém ochrany LP

2010-11-16T01:23:00.000-08:00

podrobnější a pokrokovější regionální úprava než univerzální úroveň (zejména kontrola)

Evropská úmluva o ochraně LP (1950) – základní LP a ZS - práva: na život, zákaz mučení, zákaz otroctví, svoboda a bezpečnost, řádné soudní řízení, svoboda pohybu, rovnost před zákonem, ochrana soukromí, svoboda myšlení...

protokol č. 1- právo na pokojné užívání majetku
p. 4 – zákaz otroctví pro dluhy, zákaz vyhoštění
p. 6 – zrušení trestu smrti
p. 7 (právo na odškodnění za justiční omyl v trestních věcech, rovnost manželů)
systém ochrany: Evropská komise pro LP (smírčí úloha) a Evropských soud pro LP (rozsudky, posudky), Výbor ministrů – při porušení EÚ o LP oprávněn rozhodnout o opatřeních
p.11 (1994) – místo K. a S. – jediný soud, který vykonává funkce obou, sídlo ve Štrasburku, funguje permanentně, počet soudců podle počtu smluvních stran, na 6 let, zasedá v plénu ve velkém senátu (17), v senátech (7), výborech (3), projednává a rozhoduje spory mezi smluvními stranami,mezi smluvní stranou a jednotlivcem nebo MO nebo skupinou osob, na žádost Výboru ministrů vydává poradní posudky ohledně výkladu Ú a protokolů; možné smírné řešení
rozsudek – konečný, na jeho provedení dohlíží Výbor ministrů

Evropská sociální charta (1961)
katalog evropských hospodářských a sociálních práv, vychází z tržní ekonomiky, v době svého vyhlášení spíše budoucí cíle

ustanovení různé povahy – od programového vyhlášení určitých práv po právní závazky s omezenými účinky, formuluje jen minimální standard hospodářských a sociálních práv

1. část: cíl své politiky vytvářet podmínky pro realizaci hospodářských a sociálních práv
práva a zásady konkretizovány ve 2. části (právo na práci, spravedlivé pracovní podmínky, spravedlivou odměnu, kolektivní vyjednávání, ochranu zdraví, na sociální zabezpečení)
3. část: stanoví závazky pro smluvní strany – musí pro sebe přijmout jako právně závazné alespoň 5 z určitých článků (celkem nejméně 10 čl. a 45 odstavců)
administrativní kontrola nad dodržováním – každé čtyři roky zpráva smluvní strany Generálnímu tajemníkovi RE + opisy zprávy národním organizacím zaměstnavatelů a odborů k připomínkám – projednává nezávislý Výbor expertů za účasti zástupce MO práce jako poradce a pak Poradní shromáždění RE – názory sdělí Výboru ministrů ve formě doporučení

Evropská ochrana menšin
RE – intenzivně zejména v souvislosti s vývojem v bývalé Jugoslávii – Parlamentní shromáždění k vypracování:
1. Evropská charta regionálních nebo menšinových jazyků (1992, dosud podepsalo 13 států, ratifikovaly jen Finsko a Norsko – třeba alespoň 5) – regionální nebo menšinový jazyk - tradičně užívaný na území státu odlišný od většinového, od úředního, neplatí pro dialekty úředního a pro jazyk migrantů, území na němž se používá – oblast opravňující ochranná opatření, neúzemní jazyk – jazyk užívaný občany státu, který ale není identifikován s určitým územím
řada konkrétních závazků k podpoře regionálních nebo menšinových jazyků ve veřejném životě (smluvní strany musí přijmout určitý počet členů)
kontrola nad plněním závazků – Výbor ministrů ER – zprávy každé 3 roky – posuzuje Výbor expertů, organizace nebo sdružení mohou upozornit Výbor expertů
- Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin (1994 – podpis 21 států) – jedná i o náboženských menšinách, smluvní strany mají zásady uplatnit prostřednictvím VP
každá osoba náležející k menšině má právo si vybrat, zda chce, aby s ním bylo podle toho zacházeno – nesmí být nevýhody
rovnost před zákonem, zákaz diskriminace, zákaz politiky a praxe zaměřené k asimilaci proti jejich vůli, opatření k ochraně osob, které by mohly být vystaveny hrozbě diskriminace, právo užívat menšinového jazyka – v oblastech obydlených menšinou i na administrativních úřadech, příslušníci menšiny – povinnost respektovat zákony a práva jiných (většiny), konkrétní závazky smluvních stran z úmluvy zeslabeny výrazy jako „dle možnosti…“
kontrola – zprávy Výborů ministrů RE
- Zvláštní protokol EÚ o LP – měly by odstranit nedostatky (kontrola), (1995 – - k vypracování Výboru ministrů)
měl by: definovat pojem národnostní menšina, stanovit práva, možnost pro jednotlivce zjednání nápravy před M orgánem, definice: trvale pobývající na území státu, jsou jeho občané, pevná pouta, dostatečně reprezentativní

Charta základních práv EU (2000 v Nice)
není právně závazný dokument, byla začleněna do návrhu euroústavy
měla se vztahovat a na všechny osoby na území EU (kromě práv občanů EU)
zatím závaznost pro členy EU z důvodu jiných instrumentů - Evropská úmluva o LP a ZS, část práva ES, obecné zásady – judikatura ESD pro LP (př. účinná právní ochrana. spravedlivý proces)

42. Univerzální systém mezinárodněprávní ochrany LP

2010-11-16T01:21:00.000-08:00

základ v přirozeném právu, v praxi: jedinec má tolik práv, kolik mu stát přizná svým VP nebo na základě MP – do 1.sv. války omezení jen minimálním cizineckým standardem a zásadou humanity (obsah nebyl přesně vymezen)

po 1.sv. válce – větší nároky na LP - ve speciálních úsecích LP (pracovní podmínky, postavení žen a dětí, potírání otroctví a ochrana menšin)

po 2.sv. válce – výraznější rozvoj – reakce na porušován Německem
přesvědčení, že respektování LP má spojitost s udržením a zajištěním M míru a bezpečnosti (státy nedodržující LP bývají agresivní i navenek)

bez současného zajištění hospodářských a sociálních práv ztrácejí práva osobní a politická na svém účinku

Charta OSN – 1 z hlavních cílů nové organizace a jejich členů, víra v ZLP, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, rovná práva žen a mužů – závazek M součinnosti států
konkretizace, rozvíjení a kodifikace v deklaracích VS OSN a M úmluvách
také příslušné odborné organizace (MO práce, O OSN pro výchovu, vědu a kulturu) – - návrhy úmluv – některé předvídají i kontrolní mechanismy

Všeobecná deklarace lidských práv
schválená VS OSN 10.12.1948
podle preambule společným cílem pro všechny státy a národy
státy mají zajistit postupnými opatřeními V i M jejich všeobecné a účinné uznávání a zachovávání
základní LP a svobody (právo na život, svobodu, zákaz mučení, rovnost před zákonem, právo na státní příslušnost, volební právo, svoboda myšlení...)

výkon může být omezen jen zákonem, který má zajistit stejná práva i pro ostatní a vyhovět požadavkům morálky, veřejného pořádku a obecného blaha v demokratické společnosti
doporučující povaha – ne právně závazná – do praxe a do smluvní normotvorby - závazná (M smlouvy a M obyčej)

M Pakty o LP
nesnadné – protože odlišné představy jednotlivých skupin států o pojetí a funkci M ochrany LP
po kompromisech – minimální obecný standard LP – 16.12.1966, v platnost poč.r.1977
MP o hospodářských, sociálních a kulturních právech – smluvní strany se zavázaly usilovat o rozvoj a dodržování práv uznaných v paktech (spíš soft-law), uznaly svou odpovědnost za zlepšení podmínek života

práva: na sebeučení národů (čl 1), na práci, na spravedlivou mzdu, sociální zabezpečení, zakládání odborových organizací, přiměřený životní standard, na zabezpečení před hladem, na vzdělání i na zdraví

MP o občanských a politických právech – práva: rovněž právo sebeurčení národů, na život, zákaz mučení, zákaz otroctví, svoboda a bezpečnost, svoboda pohybu, rovnost před zákonem, ochrana soukromí, svoboda myšlení, zákaz válečné propagandy, svoboda shromažďovací a spolčovací, práva dítěte, ochrana menšin

oba předvídají i zvláštní M kontrolní opatření – 18členný Výbor pro LP – projednává zprávy smluvních stran o plnění paktu, adresuje obecné poznámky států nebo Hospodářské a sociální radě, zasedá v Ženevě

přijme-li smluvní strana opční klauzuli paktu – Výbor je oprávněn projednávat stížnosti jiné smluvní strany, nepodaří-li se urovnat – jmenuje výbor 5člennou smírčí komisi (nabídne stranám dobré služby k přátelskému urovnání)

Opční protokol – může Výbor projednávat i stížnosti jednotlivců – jen těch smluvních stran, které ho přijaly a jen tehdy, není-li věc projednávána v jiném M orgánu a vyčerpal všechny opravné prostředky VP (nebo zbytečné průtahy)

kontrolní opatření MPoHSKP – neurčitější, méně přísná (realizace závisí na ekonomických možnostech státu) – povinnost smluvních stran informovat pravidelně Hospodářskou a sociální radu o opatřeních, které přijaly a o pokroku, rada může ve spolupráci s jinými orgán OSN podniknout opatření, aby smluvním státům pomohla

Výbor 18 nezávislých expertů pro hospodářská, sociální a kulturní práva– pomocný orgán Rady (zkoumání zpráv, návrhy doporučení)

41. Potírání mezinárodní zločinnosti (terorismus, organizovaný zločin, extradice)

2010-11-16T01:18:00.000-08:00

obecné MP neukládá zvláštní závazky v oblasti výkonu jejich trestní pravomoci – stát nemusí stíhat jakékoliv činy, může ponechat bez trestu činy jinak trestné podle jeho práva páchané na území jiného státu

státy převzaly některé speciální povinnosti ke spolupráci M smlouvami k potírání zločinnosti přesahující státní hranice a nemohou být účinně postiženy bez M spolupráce – - trestání i činů nespáchaných na jejich území, pachatele vydávat k potrestání, neudělovat jim azyl, M spolupráce výměnou informací a součinností policie

úmluvy o potírání otroctví, obchodu s otroky, ženami a dětmi, penězokazectví, obchod s narkotiky, pornografie, teroristické činy, válečné zločiny, zločiny proti míru a lidskosti, zločiny genocidia, rasové diskriminace, apartheid

výrazem spolupráce států v boji proti trestné činnosti s mezinárodním prvkem – - Mezinárodní organizace kriminální policie (INTERPOL) – založena 1923

úlohou rozvoj spolupráce a koordinace stíhání pachatelů trestných činů
podle stanov se nesmí zabývat trestnými činy politické, náboženské, vojenské nebo rasové povahy

úkolem Interpolu je koordinovat kriminální vyšetřování mezi policiemi členských států
Interpol získal statut stálého pozorovatele při OSN

dva hlavní orgány – Valné shromáždění, Výkonný výbor – rozhodovací a dohlížecí pravomoci, dále pak Generální sekretariát (Lyon, FR) – administrativně technický orgán, v těsném kontaktu s národními ústřednami – zajišťování M policejní spolupráce, financovány a obsazovány členskými státy

EUROPOL – organizace pro policejní spolupráce mezi členy EU
vedle závazků smluvních ke stíhání kriminality M významu, i pravidla obecná – postih zločinů podle MP (genocidium, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny...) - stíhány mezinárodními trestními tribunály nebo státy na základě principu univerzality
s protiprávní činností jednotlivce někdy souvisí činnost států (příkazy, organizace)

MP úprava terorismu
může být podněcován státy proti jiným státům – státní terorismus (přímo, nepřímo)
znakem M terorismu – mezinárodní prvek (únos letadla jinde než je registrováno)
neexistuje jednotná definice

zpravidla politická motivace, cílem většinou vyvolání strachu a donucení státu
smluvní úprava

Úmluva o trestných činech spáchaných na palubě letadel (Tokijská úmluva z r. 1963) – - první mnohostranná smlouva

dále např. M úmluva proti braní rukojmí (1979)
úmluvy ke snížení zneužití prostředků a materiálů používaných teroristy – př. Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů (1973)

Mezinárodní úmluva o potlačování teroristických bombových útoků (1997) – snaha definovat obecné znaky terorismus (protiprávní výroba nebo odpálení výbušnin)
Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu
nebezpečí jaderného a radiologického terorismu – snaha o úpravu po 11. září – Mezinárodní úmluva o potlačování činů jaderného terorismu – první smlouva zabývající se nekonvenčním terorismem

společným znakem M smluv – povinnost stíhat, popřípadě vydat pachatele (závazek extradice)
zaměření na spolupráci států proti potírání terorismu – někdy ale státy nepotlačují terorismus dost intenzivně, nebo dokonce podporují přímo nebo nepřímo teroristickou činnost

úloha RB v boji s terorismem
rezoluce OSN – přijetí názoru, že podpora terorismu může být základem pro jednání RB podle kapitoly VII Charty (Libye, Súdán) – možnost použití síly (čl. 42)
rezoluce RB 1373 po 11. září – normativní prvek - všechny teroristické činy – ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti
rezoluce ukládá všem státům povinnost předcházení a potlačování financování terorismu, zdržení se jakékoliv formy podpory
výzva ke spolupráci a výměně informací
terorismus může být také důvodem využití práva státu na sebeobranu

mezinárodní organizovaný zločin
rozdíl mezi terorismem a organizovaným zločinem – ale úzká souvislost
teroristé spolupracují s organizovaným zločinem (zbraně, falešné doklady, finance)
cílem organizovaného zločinu nejsou politické, ale ekonomické (nelegální podnikání)
Úmluva OSN proti transnacionálnímu organizovanému zločinu (2000) – cílem předcházení organizovanému zločinu a boji s transnacionálním organizovaným zločinem
trestné činy:
- účast v organizovaných zločineckých skupinách
- praní špinavých peněz
- korupce
- bránění spravedlnosti

předpokladem aplikace úmluvy – páchání organizovanými zločineckými skupinami
Úmluva OSN proti korupci – předcházení korupce ve veřejném sektoru (neprůhledné zadávání veřejných zakázek), ale i v soukromém sektoru (průhlednost vedení účetnictví)
má být stíháno aktivní i pasivní úplatkařství

vydávání pachatelů trestných činů (extradice)
vydání osoby státem, na jehož území se nachází, jinému státu na jeho dožádání, k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu
obecné MP – zásadně neukládá povinnosti státu pobytu k extradici – závazek vzniká většinou na základě dohody (ad hoc, zvláštní extradiční smlouva, smlouva o právní pomoci nebo extradiční doložka v mnohostranné smlouvě)
extradice i bez smluvních závazků – na základě M zdvořilosti – určitá pravidla:
- stát nevydává vlastní příslušníky, ledaže by se k tomu výslovně zavázal
- zásada oboustranné trestnosti (u obou právních řádů)
- zásada speciality (vydání pro určitý trestný čin) – nemůže být stíhán pro jiný trestný čin
- nevydávání politických provinilců (neplatí pro atentáty na představitele státu, zločiny proti míru, válečných zločinů a zločinů genocidia)
o vydání pachatele může žádat:
- stát na jehož území ke spáchání trestného činu došlo
- domovský stát pachatele
- stát proti němuž byl čin namířen

povinnost extradice: Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia, Úmluva o potlačování protiprávního zmocněn se letadel (nebo trestní řízení v daném státě), Dohoda o stíhání válečných zločinů

40. Azyl a postavení uprchlíků

2010-11-12T03:04:00.000-08:00

uprchlíci opustili území svého státu za mimořádných okolností a nemohou nebo se nechtějí vrátit zpět (zejména válka nebo občanská válka)

Úmluva o postavení uprchlíků (1951) – uprchlíci jsou osoby, které mají oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských, národnostních, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení

nalézají se mimo svůj stát, nemohou nebo nechtějí z důvodu této obavy využít ochrany této země, nebo se jedná o osoby bez příslušnosti mimo území obvyklého pobytu

o postavení uprchlíka žádají osoby po překročení státní hranice – uprchlík nesmí být odmítnut, pokud by to ohrozilo jeho život nebo svobodu

postavení uprchlíka se nepřizná osobě, pokud spáchala zločin proti míru, válečný zločin nebo zločin proti lidskosti, dalším důvodem nepolitický trestný čin, zavinění činu v rozporu s cíli a zásadami OSN

ztráta postavení uprchlíka – dobrovolné využití ochrany státu, jehož mají příslušnost, zisk nové státní příslušnosti a požívání jeho ochrany

práva podle cizineckých režimů, národní režim v otázce náboženských, uměleckých práv, průmyslového vlastnictví, přístupu k soudům, přídělu potravin, základnímu vzdělání, veřejné podpory, pracovních podmínek, sociálního zabezpečení a daní

při výkonu shromažďovacího práva a práva na zaměstnání – stejné postavení jako cizinci, stejně tak nabývání movitého a nemovitého majetku, výkon svobodných povolání, ubytování, vzdělání a svoboda pobytu

nelze vyhostit uprchlíka, který se zákonně nachází na území státu – výjimka státní bezpečnost, veřejný pořádek, pouze zákonnou cestou

nelze vyhostit na hranice zemí, kde je ohrožen jeho život nebo svoboda kvůli pronásledování (ochrana LP)

k zajištění provádění a dodržování Úmluvy – Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky
podléhá VS a Hospodářské a sociální radě, 3 roky funkční období, sídlí v Ženevě
možnost uprchlíků se na něj obrátit se žádostí o pomoc

smluvní státy se zavazují s ním spolupracovat a informovat ho o situaci uprchlíků, provádění Úmluvy, zákonech a jiných předpisech ve vztahu k uprchlíkům

právo územního (politického) azylu
právo státu jakožto územního suveréna poskytovat stíhanému cizímu občanovi vstup a pobyt na svém státním území

pronásledující stát povinen udělení azylu strpět a nepokládat je za nevlídný akt
ochrana poskytované osobě má přednost před diplomatickou ochranou domovského státu
právo azylu vyplývá z obecného obyčejového MP

nesmí být poskytnut osobám, které se dopustily zločinů proti míru, lidskosti...
poprvé vyhlášeno ve Všeobecné deklaraci lidských práv (1948)

podrobněji v Deklaraci o územním azylu (1967) – doporučení řídit se při udělování určitými pravidly, povinnost respektovat azyl, azylantům státy nesmí dovolit činnost v rozporu s cíli a zásadami OSN

pokud stát udělil azyl, musí vpustit daného cizince na své území a nevydat ho stíhajícímu státu
nevylučuje, aby ho podrobil případným omezením (př. místo pobytu)

stát poskytující azyl nese MP odpovědnost za danou osobu, pokud by poškozovala zájmy stíhajícího nebo třetího státu

právní úprava územního azylu se od postavení uprchlíků liší: právní režim uprchlíků založen na základě M smlouvy, územní azyl obyčejový institut obecného MP a jeho podstatou je právní status azylové osoby a ochrana proti vydání – silnější právní titul (právní jistota, rozsah poskytovaných práv)

39. Postavení osob bez státní příslušnosti

2010-11-12T03:02:00.000-08:00

bezdomovec (apatrida, apolita) – není občanem žádného státu podle jejich VP, není pod diplomatickou ochranou

vzniká v důsledku nejednotné MP úpravy nabývání státního občanství – různá VP úprava
děti bezdomovců narozené ve státě, kde je uznávána zásada ius sanquinis
osoby které měly státní občanství ale později je ztratily, aniž získaly jiné
nepříznivé postavení zčásti odstraňuje Úmluva o postavení osob bez státního občanství (1954) - smluvní strany se zavázaly poskytovat podobné postavení jako uprchlíci (bez práva sdružovacího a na zaměstnání) – také má být zajištěn minimální cizinecký standard
Úmluva o snížení bezdomovectví (1961) – smluvní stát udělí občanství osobě narozené na jeho území, která by jinak byla bezdomovcem

občanství uděleno při narození ex lege, na žádost dotyčné osoby příslušnému orgánu, a to způsobem upraveným VP – žádost nelze zamítnout

na děti nalezené na území státu se hledí jako by se na tomto území narodily občanům státu
narození na lodi nebo v letadle – jako na území státu vlajky

smluvní stát udělí občanství i osobě, která se narodila mimo území státu, a která by byla bezdomovcem, pokud jeden rodičů měl v době narození občanství státu (týká se států se zásadou ius soli)

osoby, které by se staly bezdomovci, v souvislosti s přechodu státního území, získá občanství nabyvatele

38. Diplomatická ochrana (případ Barcelona Traction z r.1970)

2010-11-12T03:00:00.000-08:00

poruší-li stát pobytu v poměru k cizinci povinnosti z MP (obecné i partikulární) může domovský stát převzít nárok svého občana na odčinění újmy a uplatňovat ho jako svůj vlastní
obsahem nároku je původní nárok poškozené osoby

spor mezi cizincem a státem přechází okamžikem převzetí z VP do MP – mezistátní spor
porušení MP se často jeví i jako porušení VP – diplomatické ochrany lze uplatnit až když se nemohl cizinec domoci svých práv V opravnými prostředky

subjektem diplomatické ochrany – jedině státní příslušník, především fyzická osoba, diplomatická ochrana může převzít jen stát, který prokáže existenci opravdového vztahu
subjektem diplomatické ochrany může být i právnická osoba (státní příslušnost právnické osoby) – užší vztah (sídlo na území státu, právnická osoba zřízená podle právního řádu státu, příslušníci státu vykonávají rozhodující vliv v právnické osoby)

právní poměr mezi poškozeným cizincem a státem příslušným k výkonu diplomatické ochrany je poměrem VP – domovský stát nemá proto podle MP povinnost, ale právo poskytovat diplomatickou ochranu – povinnost chránit občany v cizině může být dána pouze VP
rozvoj MP ochrany LP – přesto diplomatická ochrana stále význam, zejména ke státům, kteří je nedodržují

zabývá se jím Komise pro MP jako jedním s témat kodifikace a progresivního rozvoje – návrh možnosti rozšířit diplomatickou ochranu na osoby bez příslušnosti nebo uprchlíky, kteří mají obvyklé nebo právní bydliště na území státu

snaha omezit přísné vykládání požadavku skutečného pouta – z důvodu globalizace (příslušnost v době vzniku škody a v době oficiální žádosti)

ochrana právnických osob – podle příslušnosti (místo utvoření, sídlo, sídlo vedení, nějaké podobné spojení) – nepožaduje se skutečné pouto

akcionáři – pouze přímá škoda, ne škoda prostřednictvím právnické osoby

případ: rozsudek MSD ve věci Barcelona Traction – vznik v r. 1910 v Torontu, zde také úřední sídlo, zřídili několik dceřiných společností ve Španělsku, kapitálově ovládané belgickými energickými společnostmi před válkou

Belgie přičítala Španělsku, že měnovou intervencí připravilo akcionáře o zisky, že společnosti B.T. byla znemožněna soudní ochrana, a že byla na žádost pouhých 3 španělských akcionářů na ní uvalen konkurz

Španělsko odmítlo opodstatněnost diplomatické ochrany Belgie, protože B.T. je kanadská společnost a kapitálová kontrola není dostatečným titulem, tím by byla až smlouva o ochraně investic mezi Španělskem a Belgii

soud vyhověl Španělsku, protože Kanada několikrát intervenovala ve prospěch B. T., prokázala i vůli poskytnout diplomatickou ochranu – kapitálový princip se uplatňuje pouze subsidiárně (pokud by se Kanada nestarala)

co se týče škody vzniklou akcionářům měnovými intervencemi – soud rozhodl, že přijetím zahraniční investice se stát automaticky nestává garantem, a že každé zahraniční investice jsou spojeny s určitou mírou rizika

37. Právní postavení cizinců

2010-11-12T02:57:00.000-08:00

zásadně podléhá VP úpravě – musí respektovat obecně platné zásady cizineckého MP a závazky z partikulárních smluv

dlouho se nedařilo kodifikovat – až 1985 Deklarace o LP jednotlivců, kteří nejsou státními občany země v níž žijí (VS OSN - pouze charakter doporučení) – mají respektovat právní řád státu, kde se nacházejí, základní LP, právo kdykoliv se spojit s konzulátem nebo diplomatickou misí státu, jehož je občanem

zásadní volnost státu v připuštění cizince na své území – omezena jen obecnou povinností k M spolupráci – zásada předběžného schvalování – vízem opravňuje cizince ke krátkodobému pobytu, stát může požadovat, aby měl cizinec cestovní pas (osobní údaje, státní občanství)

zvýhodněné podmínky na základě M smlouvy (omezují nebo ruší vízovou nebo i pasovou povinnost)

práva a povinnosti cizinců
cizinec podřízen suverénní moci státu – výkon modifikován tím, že je vázán k domovskému státu (závazek státního občanství, věrnosti)
dlouhodobý vývoj od minimálního standardu základních práv až téměř k asimilaci s právním postavením občanů

minimální cizinecký standard – stát je povinen respektovat cizince jakožto lidskou osobnost – musí ho ochraňovat preventivně i represivně před útoky na život, zdraví, svobodu, majetek a čest, cizinec – způsobilý subjekt všech obvyklých práv a závazků (ale ne např. k nemovitosti)
přístup k soudům a úřadům: právo vystupovat před soudem jako strana, na zastoupení, na obhajobu, aplikovat VP bez diskriminace, za všech okolností s ním musí být nakládáno lidsky
nesmí vyžadovat vojenskou službu, ale může vyžadovat službu ve veřejném zájmu
nesmí být nucen k činnosti směřující proti jeho domovskému státu
nemá politická práva (ani právo sdružovací a shromažďovací) ani práva v souvislosti s výkonem povolání

další práva založena na partikulárních dohodách – požadavek reciprocity
několik typů cizineckých režimů:
- zvláštní režim – stát upravuje postavení cizinců svým VP, musí respektovat jen minimální standard – mohou být znevýhodnění nebo naopak zvýhodněni
- režim nejvyšších výhod – smluvní strany povinny poskytovat navzájem svým příslušníkům nejvyšší míru práv, která poskytují na svém území příslušníkům třetích států
- národní režim – stejné postavení jako vlastní občané (nikdy neznamená úplnou asimilaci) (v zásadě ČR)

odchod a vyhoštění
stát nemá právo bránit cizinci v odchodu z jeho státního území (může předepsat zvláštní řízení – např. výjezdní vízum)

z konkrétních a oprávněných důvodů dočasně zadržet (provedení trestního řízení, odpykání uloženého trestu, neplacení daní...)

může cizinci také zakázat pobyt – v případě že výzvy k odchodu neuposlechne, může ho odsunout ze svého území donucovací cestou (vykázání, vyhoštění) – důvody: ohrožování bezpečnosti státu, činnosti proti jiným státům, neoprávněný pobyt nebo i nedostatek existenčních prostředků
nelze vyhostit svévolně

36. Mezinárodní úprava státní příslušnosti právnických osob

2010-11-12T02:55:00.000-08:00

státní příslušnost právnických osob – pro účely diplomatické ochrany ze strany domovského státu rozhodný trvalý právní vztah analogický vztahu státoobčanskému
podobně jako v oblasti státního občanství státní příslušnost právnických osop věcí VP – z hlediska MP není rozdíl mezi osobami MPV nebo MPS

relevantní jen ta státní příslušnost splňující požadavek faktického pouta:
- místo inkorporace právnické osoby – stát podle jehož VP společnost vznikla a byla zapsána do firemního rejstříku
- stát právního sídla právnické osoby – místo uvedené ve stanovách (statutu)
- subsidiárně rozhodný aspekt převládajícího kapitálového zájmu – podle množství akcionářů v dané zemi – rozhodující vliv – diplomatická ochrana akcionářů (investic v cizině) – nejčastěji se uplatňuje v době válečných konfliktů ke stanovení majetku nepřítele

mimo válečný stav – rozsudek MSD ve věci Barcelona Traction – vznik v r. 1910 v Torontu, zde také úřední sídlo, zřídili několik dceřiných společností ve Španělsku, kapitálově ovládané belgickými energickými společnostmi před válkou Belgie přičítala Španělsku, že měnovou intervencí připravilo akcionáře o zisky, že společnosti B.T. byla znemožněna soudní ochrana, a že byla na žádost pouhých 3 španělských akcionářů na ní uvalen konkurz Španělsko odmítlo opodstatněnost diplomatické ochrany Belgie, protože B.T. je kanadská společnost a kapitálová kontrola není dostatečným titulem, tím by byla až smlouva o ochraně investic mezi Španělskem a Belgii soud vyhověl Španělsku, protože Kanada několikrát intervenovala ve prospěch B. T., prokázala i vůli poskytnout diplomatickou ochranu – kapitálový princip se uplatňuje pouze subsidiárně (pokud by se Kanada nestarala) co se týče škody vzniklou akcionářům měnovými intervencemi – soud rozhodl, že přijetím zahraniční investice se stát automaticky nestává garantem, a že každé zahraniční investice jsou spojeny s určitou mírou rizika

35. Mezinárodněprávní úprava občanství (rozsudek MSD z r.1955 v případu Nottebohm)

2010-08-16T00:29:00.000-07:00

státní občanství
většina výhod pro jedince z MP plyne z toho, že je občanem určitého státu – stát by měl jako suverén dbát na dodržování MP jinými členy M společenství
zprostředkuje jedinci výhody, které pro něj vyplývají z MP, případně jsou-li mu upírány, má nárok na diplomatickou ochranu
státní občanství je trvalý právní závazek mezi jednotlivcem a určitým státem – obsahem vzájemná práva a povinnosti stanovená VP
svou podstatou je institutem VP, ale MP s ním nejen počítá, ale spojuje s ním i určité právní důsledky
obsah i podmínky nabytí nebo ztráty – určuje zásadně VP

nabývání státního občanství
volnost VP omezena obecnými zásadami a platnými M smlouvami – Haagská úmluva o některých otázkách střetů zákonů o státním občanství (1930) – věcí každého státu stanovit svým zákonodárstvím, kdo jsou jeho občané – musí být uznány ostatními státy, pokud jsou v souladu s M úmluvami, M obyčejem a všeobecně uznávanými právními zásadami v oboru státního občanství
obecná zásada obyčejového práva: stát může jedinci přiznat státní občanství jestliže mezi nimi existuje užší faktický vztah (genuine link):
- narození – ius soli nebo ius sanquinis
- naturalizace – nabytí státního občanství cizincem nebo bezdomovcem, k němuž došlo později než při narození
■ na základě vzniku rodinného svazku (sňatkem)
■ udělením cizinci na jeho žádost - podmínkou existence užšího vztahu osoby ke státu – případ Nottebohm (1955) – př. bydliště osoby na území státu po určitou dobu nebo rodinné vztahy ke státním občanům dotyčného státu
- opce – projevem vůle zainteresované osoby – volba mezi několika státními občanstvími – na základě VP – váže účinek nabytí státního občanství na jednostranné prohlášení zainteresované osoby nebo na základě M smlouvy (nejčastěji v souvislosti s postoupením části státního území)
- repatriační smlouvy – umožňují vystěhovalcům nebo jejich potomkům naturalizovaným v jiném státě návrat do státu původu
- hromadná změna státního občanství – výjimečně v souvislosti s přesídlením (transferem) obyvatelstva – na základě Postupimské dohody
- občanství EU - nenahrazuje, ale doplňuje státní příslušnost členského státu
právo občana EU, který pobývá v člen. státu, jehož není státním příslušníkem, volit a být volen v obecních volbách
právo na území třetích států na diplomatickou ochranu kteréhokoli členského státu
petiční právo k Evropskému parlamentu

Evropská úmluva o občanství
- každý má právo na příslušnost
- snaha vyhnout se vzniku bezdomovectví
- nikdo nesmí být zbaven příslušnosti
- vznik ani zánik manželství nemá automaticky vliv na druhého manžela
- zákaz diskriminace

zánik a ztráta státního občanství
nejsou upraveny zvláštním pravidlem obecného MP, řídí se VP – možnost převzít závazky z M smluv

důvody: smrt, propuštění ze státoobčanského svazku a odnětím státního občanství
- propuštění – na žádost občana, který současně má nebo nabude jiného státního občanství nebo který založil rodinný svazek s cizím státním příslušníkem
- odnětí – v případě vstupu do vojenské nebo jiné veřejné služby cizího státu, jeho dlouho trvajícího pobytu v cizině nebo chování poškozující vitální zájmy domovského státu – může být i trvalé povahy, na základě rozhodnutí soudního nebo správního orgánu
ČR – nikdo nemůže být zbaven státního občanství proti své vůli

dvojí státní občanství (bipolité)
různost VP pravidel – 1 osoba 2 nebo více státních občanství – spory (zejména v oblasti diplomatické ochrany) – nežádoucí jev
podle obyčejového práva: osoba s několikerým státním občanstvím se nemůže dovolávat svého jiného občanství vůči státu, jehož je také občanem
třetí stát považuje za občana pouze jednoho státu – volba podle efektivity (těsnější vztah)
ČR – rozhodující občanství, které bylo nabyto naposledy
snaha řešit M smlouvami – Úmluva o omezení případů vícerého občanství (1973) – příslušníci strany smlouvy, kteří svobodnou volbou nabydou občanství jiné strany smlouvy naturalizací, znovunabytím a volbou, a jsou plnoletí, pozbývají původní občanství – výjimky: nabytí manželstvím, narozením na území

případ Nottebohm - původně Němec, 1905 se odstěhoval do Guatemaly, 1939 navštívil Evropu a dostal Lichtenštejnské občanství - chtěl získat status neutrálního občana v době války, 1940 se vrátil do Guatemaly, 1943 v důsledku válečných opatření nucen Guatemalu opustit, 1955 - Lichtenštejnsko požadovalo restituci a kompenzaci od Guatemaly (v rámci diplomatické ochrany) - MSD zamítl, protože nebyl opravdový vztah mezi ním a Lichtenštejnskem – nesplňoval podmínku trvalého pobytu po dobu 3 let a hlavně ho motivovala pouze otázka osobního prospěchu a ochrany Lichtenštejnska

34. Mezinárodněprávní postavení obyvatelstva (obecně)

2010-08-16T00:27:00.000-07:00

obyvatelstvo státu – všechny osoby, fyzické i právnické, které se nacházejí na jeho území
výkon moci nad obyvateli – vnitřní pravomoc státu – VP úprava
volnost státu v chování se vůči obyvatelstvu není neomezená – státy převzaly MP závazky chovat se určitým pozitivním způsobem vůči všemu obyvatelstvu nebo některým jeho kategoriím - cizincům (případně se určitého chování vystříhat) (LP, dodržování zásad humanity, strpění diplomatické ochrany)
jiná omezení – M smlouvy (obchodní, o právní pomoci, extradice) - ukládají povinnosti státu vůči občanovi jiné smluvní strany
otázky postavení obyvatelstva upravených MP už nejsou pouze záležitostí VP - rozsah úpravy MP se po 2.sv. válce zvětšil
stále se zvyšuje MP ochrana LP jak na globální, tak i na evropské úrovni
obyvatele státu lze dělit dle jejich právního vztahu ke státu:
- občané (státní příslušníci či poddaní) – specifický státoobčanský poměr
- cizinci – cizí státní příslušníci
- osoby s více státními občanstvími – z hlediska státu jako jeho, občan pokud mají jeho občanství
- bezdomovci (apatridé)– nemají státní občanství žádného státu
- zvláštní postavení – osoby požívající územní (politický) azyl a uprchlíci

33. Vznik a zánik státu, sukcese

2010-08-16T00:25:00.000-07:00

vznik státu
obecné MP neupravuje, ale spojuje s ním významné důsledky
- spojením dvou nebo více již existujících států (př. Jugoslávie 1918)
- rozdělením existujícího státu na několik nových (ČSR)
- odštěpením (secese) části území a tamního obyvatelstva a konstituování nový nezávislý stát (Bangladéš)

někdy proces rozpadu (dismembrantio) zahrnuje jak odštěpení, tak rozdělení (R-U)
v minulosti také prvotním osídlením a konstituováním v suverénní stát
po 2. sv válce asi 80 nových států na území bývalých kolonií
nejednotnost názorů, jestli nový stát vzniká také v případě sociální revoluce – společenské zřízení je vnitřní věcí státu (nevzniká nový stát)
vznik nového státu: má charakteristické rysy státu jakožto subjektu MP – organizovaná politická moc, na určitém území a vůči jeho obyvatelstvu, nezávislá a relativně trvalá
právní důsledky faktického vzniku – stává se subjektem MP pokud jde o základní práva a povinnosti státu, k jeho plné účasti na M životě je třeba M uznání

zánik státu
historická skutečnost s níž MP spojuje určité právní následky – mizí i subjekt MP
- rozpadem na několik částí – vznik nových států, nebo připojení k již existujícím
- spojením několika států v jeden (Německo 1990)
- v historii debellace (vojenská porážka, zničení organizované státní moc a připojení – - anexe) – dnes nepřípustné
- teoreticky ztrátou materiálních předpokladů (zničení působením přírodních sil, ztráta obyvatelstva)
obdobné právní otázky, když stát sice nezanikl, ale změny území – postoupení jinému státu, ztráta suverenity, vytvoření federace...

identita (kontinuita) státu
otázka zda určitý stát zanikl a na jeho místě vznikl stát nový – zda je přerušena jeho kontinuita
násilná změna politického zřízení státu – změna státní formy – kontinuita
sociální revoluce – sporná otázka kontinuity (francouzská revoluce, lidové demokracie) a diskontinuity (Rusko – SSSR)
stát nezaniká pokud nemá po určitou dobu nejvyšší orgány státní moci (výrazem státní moci – místní orgány), nezaniká ani pokud je jeho celé území okupováno nepřátelskou mocí i v případě protiprávní anexe území celého státního území, jestliže suverénní moc bude v budoucnu obnovena

státní sukcese a její MP úprava
sukcesi podléhají M smlouvy, majetek, jmění, archívy a dluhy státu
obyčejová pravidla neměla přesná ani podrobná pravidla sukcese, kodifikace Komisí pro MP: Vídeňská úmluva o sukcesi států ve vztahu ke smlouvám (1978) a Vídeňská úmluva o sukcesi států ve vztahu ke státnímu majetku, archivům a dluhům

základní pojmy:
- sukcese států – nahrazení jednoho státu jiným v odpovědnosti za M vztahy území
- stát-předchůdce – stát nahrazený jiným státem při sukcesi
- nástupnický stát – nahradil jiný stát
- nový nezávislý stát – nástupnický stát území, které bylo bezprostředně před datem sukcese států závislým územím
- třetí stát – kterýkoli jiný stát
sukcese do smluv

cílem – zajistit stabilitu a jistotu a usnadnit nástupnického státu vstup do smluvních vztahů státu předchůdce, stát nástupce musí mít možnost je kriticky přezkoumat a svobodně rozhodnout, zda v nich bude pokračovat

pravidla:
- nástupce povinen respektovat státní hranice, hraniční a jiné územní režimy, sukcese se nevztahuje na závazky o poskytnutí práva na vybudování cizích vojenských základen na jeho území, nesmí být na újmu jeho svrchovanosti nad přírodními zdroji
- pravidlo o kontinuitě platnosti M smluv předchůdce ve vztahu k nástupci – výjimky: nástupce a smluvní státy se dohodnou jinak, nebo jestliže ze smlouvy vyplývá, že její aplikace na nástupci by byla neslučitelná s předmětem MS nebo by radikálně změnila podmínky pro její provádění
tendence k uznání smluv, kteréhokoli nástupce do univerzálních smluv, které slouží k zajišťování M bezpečnosti, míru a M spolupráce
- sukcese nového nástupnického státu. – zásadně rozhoduje sám o tom, do kterých smluv předchůdce sukceduje (zásada čistého stolu) – aplikace v různých podobách: do univerzálních M smluv – pouhou notifikací nástupce. GT OSN (není třeba souhlasu všech smluvních partnerů), u dvoustranných M smluv je souhlas partnera zapotřebí

sukcese do státního majetku
majetek, práva a zájmy, které vlastnil podle VP stát předchůdce – obvykle se rozumí předměty nezbytné k výkonu státní moci – rozsah se liší (buržoazní X socialistické státy)
podle obyčejového práva – státní majetek přechází na nástupce. automaticky a bez kompenzace (pokud se státy nedohodnou jinak, nebo jinak nerozhodne příslušný M orgán)

rozpad státu:
- nemovitý státní majetek předchůdce přechází na nástupce na jehož území se nachází
- nemovitý státní majetek nacházející se mimo území předchůdce přejde na nástupce. spravedlivými podíly
- movitý státní majetek předchůdce spojený s jeho činností ve vztahu k území, na něž se vztahuje sukcese, přejde k dotyčnému nástupci
- jiný movitý státní majetek přejde na nástupce spravedlivými podíly
oddělení:
- nemovitý státní majetek na území
- movitý státní majetek, který se k tomuto území vztahuje, na které se sukcese vztahuje, přejde na nástupce
- jiný movitý státní majetek – spravedlivým podílem - platí i v případě, že se oddělená část území připojí k jinému státu
spojení: veškerý všech předchůdců přechází na nástupce
sukcesorem
- stejně jako oddělení
- státní majetek k jehož vytvoření přispěl nový nezávislý stát na něj přejde v poměru k jeho příspěvku
dojde-li k transferu (cesi) části území od jednoho státu k druhému – přechod majetku má být řešen dohodou mezi nimi – jinak vše nástupce

sukcese do státních archivů
všechny dokumenty jakéhokoliv data a druhu, zhotovené nebo získané předchůdcem při výkonu jeho funkcí, které mu patřily podle VP, převod se provádí bez kompenzace
rozpad: na nástupce se vztahující dokumentace a dokumentace, která se by se měla nacházet na jeho území pro normální správu jeho území ostatní – spravedlivým způsobem (podobně n.n.s.)
oddělení: část území vytvoří jiný stát – při sukcesi stejná pravidla jako při zániku státu
postoupení části území – dohodou

sukcese do státních dluhů
jakékoli finanční závazky předchůdce, které vznikly v souladu s MP vůči jinému subjektu MP
rozdělení, secese: spravedlivým dílem, pokud se nedohodnou jinak
nový nezávislý stát: na něj zásadně žádné dluhy nepřechází, ledaže by se dohodly jinak, platnost tohoto pravidla je ale popírána řadou států
cese: dohodou – jinak přecházejí lokalizované dluhy
při sukcesi nepřecházejí dluhy správní (peněžní závazky, které stát přijal při výkonu veřejné správy – opírají se o VP), ani pokud jde o tzv. nabytá práva cizích fyzických nebo právnických osob (vznikly na základě VP nebo úředních aktů zaniklého státu) – záleží plně na suverénní vůli nástupce

sukcese do členství v MO
mimo rámec kodifikace
podle dosavadní M praxe k ní nedochází – nově vniklé státy musí absolvovat obvyklou přijímací proceduru

32. Svrchovaný stát a jeho kompetence – uznání, třídění států

2010-08-16T00:17:00.000-07:00

suverenita
teorie vypracována za absolutismu, od té doby vývoj – měnil se její obsah, společenské funkce i nositel

suverenita národa
novodobé státy (západní Evropa) se formovaly podle národnostního principu – jeden národ vytvořil jeden stát – nebylo třeba rozlišovat politický pojem národa (státní lid) od etnického pojmu národa (národnost)
ve střední a východní Evropě – mnohonárodnostní státy - pojem suverenity národa, jakožto požadavku plné volnosti rozhodovat o svém osudu pro národy, které zatím nemohly dosud vytvořit vlastní stát
politický význam stoupl v období národně-osvobozeneckých bojů koloniálních národů - zásada sebeurčení národů

státní suverenita
nezávislost státní moci na jakékoli jiné moci, a to jak v oblasti mezistátních vztahů, tak i ve věcech vnitřních – stát není omezen ničím než suverénními právy jiných států, obecným MP a svobodně převzatými M závazky
- vnější suverenita – stát je plnoprávným subjektem MP, rovnoprávným vůči všem ostatním suverénním státům a rovným členem MS
- výlučná moc na jeho území vůči všem osobám a věcem (územní výsost)
stát určuje svobodně své státní a společenské zřízení, disponuje volně též svým státním územím a přírodními zdroji
státní občané podřízeni moci svého státu i když pobývají v zahraničí (personální výsost)
přijímání M závazků není popřením suverenity, ale naopak jejím projevem a uplatněním způsobilosti k právním úkonům - k význačnějším omezením výkonu územní výsosti, které vyplývají z obecného MP: imunita cizích diplomatů, majetku druhých států, cizích válečných lodí a letadel nebo právo průjezdu cizích lodí pobřežními vodami

základní práva a povinnosti států
předpoklad nezávislé existence států a jejich vzájemných rovnoprávných vztahů, vytvořila přirozenoprávní škola: státy mají jistá nezadatelná práva absolutní povahy (platí vždy a všude vůči každému jinému státu), pozitivistická škola: existenci této zvláštní kategorie práv a povinností popírala
základní: právo na existenci – od něj odvozené právo na nezávislost, rovnost, výkon, včetně práva vést válku
1947 – VS OSN uložilo Komisi pro MP, aby připravila Deklaraci práv a povinností států – - návrh:
- právo na nezávislost a svrchované pravomoci
- právo vykonávat na svém území jurisdikci
- rovnost s jinými státy
- individuální nebo kolektivní sebeobrana
- nevměšování
- zákaz války jako nástroje M politiky
- zákaz hrozby silou a použití sili
- neuznání územních zisků dosažených s použitím síly
- urovnávání sporů mírovými prostředky
- neohrožovat M mír a řád
- respektování LP
- rozvíjet vztahy s jinými státy v souladu s MP
zásada, že suverenita státu je podřízena primátu MP – návrh nedoznal odezvy, hlavní myšlenky v Deklaraci zásad přátelských vztahů a spolupráce mezi státy (VS přijalo 1970)

třídění států
suverénní státy a závislé státy (území)
- suverénní státy – státy, které mají plnou způsobilost k právům i právním úkonům podle MP, organizovaná a nezávislá nejvyšší politická moc
- závislé státy (závislá území) – státy a území, jejichž nezávislost ve vnějších věcech je omezena MP ve prospěch jiného státu – nejsou plnými subjekty MP, nemají plnou způsobilost k právním úkonům
formy závislosti států: M protektorát, vazalita, kapitulační režimy, mandáty, poručenská území, nesamosprávná území – během posledních desetiletí vesměs odstraněny

státy jednotné a složené
- státy jednotné (unitární) – stát ve svých M stycích zastupovaný jediným ústředním orgánem (i státy federativní podle VP), je jediným subjektem MP
- státy složené – spojení dvou nebo více států, přičemž jak ústřední stát tímto spojením vznikající, tak i jednotlivé části složeného státu vystupují jako subjekty MP s různým rozsahem MP způsobilosti k právům a právním úkonům – druhy:
- monarchická unie
■ reálná unie – monarchické státy, které na základě svých ústav měly společného panovníka, určitý okruh společných věcí (např. R-U)
■ personální unie - dva monarchické státy měly společného panovníka z nahodilých důvodů – unie sama neměla MP subjektivitu – podobně jako v případě hospodářských nebo celních unií vzniklé na základě MS
- federace M povahy – spojení dvou nebo více států na základě společné ústavy – - subjektem MP je především ústřední stát, ústava ponechává i dílčím státům některé atributy MP osobnosti
- konfederace – sdružení dvou nebo více suverénních států na základě M smlouvy – tou se zřizuje společný orgán pro vyřizování určitých zahraničních věcí, většinou přechodné sdružení států před přetvořením ve federaci nebo před rozpadem

uznání státu
uznání – volní akt státu, kterým výslovně nebo mlčky reaguje na vznik nového státu
nelze zaměňovat s dílčími uznáními (hranic apod.)
MP řeší jen částečně – souvisí s politickou vůlí států ponechat si svobodu rozhodování o tom, zda uznají nebo neuznají nově vzniklý politický útvar
uznání státu nemá vliv na existenci státu jakožto subjektu MP, ale postavení neuznaného státu je obtížné
existující stát bere na vědomí, že nově vzniklý útvar je suverénním státem a rovnoprávným subjektem MP (deklaratorní charakter) a zároveň projevuje vůli vstoupit s takovým státem do pr. vztahů, které jdou dále než základní pr. a pov. států (konstitutivní charakter)
retroaktivní účinek – vztahuje se k okamžiku vzniku nového státu
- uznání de iure – plné, konečné a neodvolatelné
- uznání de facto – omezené a prozatímní – může vést k založení jakéhokoli právního poměru, který jde nad míru základních práv a povinností států, lze ho kdykoli odvolat nebo nahradit uznáním de iure, státy užívají, pokud potřebují rychle upravit svůj poměr k novému státu a přitom nemají důvěru k jeho trvání (případně si jeho existenci nepřejí)

uznání podle formy:
- výslovné – každý formální akt, kterým uznávající stát přímo vyhlašuje svou vůli druhý stát uznat
- mlčky (konkludentní) – oficiální akt uznávajícího státu implikující uznání nového státu (uznání jeho vlády, uzavření dohody, ne ale společná účast na M konferenci, v MO, ani podpis mnohostranné MS)
1991 – Deklarace o směrnicích při uznávání nových států (v souvislosti se vznikem nových států ve východní Evropě) – přijaly ji státy ES

uznání vlády (hlavy státu)
změna vlády je zásadně vnitřní věcí každého suverénního státu – má ale značný vliv na mezistátní styky - při násilné změně vlády – otázka zda nový orgán je oprávněn jednat za stát v M stycích – státy si nárokují právo o tom rozhodnout
ne pokud ke změně vlády došlo legální, ústavní cestou – oznámení a akt, kterým to ostatní státy berou na vědomí – jen zdvořilostní povahy
uznání de jure a de facto, výslovné a konkludentní, retroaktivní účinek
uznání vlády v exilu – za zcela výjimečných okolností – nová vláda je nucena dočasně vykonávat své funkce v zahraničí mimo vlastní území státu

uznání za povstalce
uznávající stát bere oficiálně na vědomí, že organizované hnutí části obyvatelstva se staví proti ústřední vládě, fakticky ovládá část státního území, zřídilo na tomto území nezávislou vládní moc a vede úspěšný ozbrojený boj s ústřední vládou
výslovně nebo mlčky (cizí státy vyhlásí neutralitu k danému V konfliktu)
povstalci se stávají subjekty MP v těchto směrech: akty jejich orgánů mají povahu aktů veřejné moci, legitimní válečné akce, oficiální styky s ostatními státy, M odpovědnost za výkon veřejné moci na svém území - podobné jako při vzniku státu, ale povstání je přechodným jevem - potlačí-li ústřední vláda povstání, zaniknou i jeho právní důsledky

uznání za válčící stranu
blízké institutu uznání a povstalce – liší kvantitativně: rozsáhlejší účinky - povinnost uznávajícího státu zachovat neutralitu, naopak uznání za povstalce umožňuje uznávajícímu státu podporovat ústřední vládu

uznání za národ
jen ojedinělé případy (1916-1918 – např. Češi, Slováci, Poláci) – státy přiznaly jejich reprezentativním organizacím povahu politických představitelů národa
jeho právní účinky byly nejasné, nepochybně zahrnovalo uznání jeho práva na sebeurčení (vytvoření vlastního státu), bylo neodvolatelné, nejasné zda uznávající stát je povinen napomáhat uskutečnění práva na sebeurčení
také právo chopit se zbraně za dosažení nezávislosti – právní účinky uznání za povstalce, ale rozdíl: reprezentativní orgány národa nevykonávaly veřejnou moc na žádné části území

uznání orgánů národně-osvobozeneckého hnutí
koloniální národy – po 2. sv. válce usilovaly o realizaci svého práva na sebeurčení
vedoucí těchto národně-osvobozeneckých hnutí – MP status podobný uznání za národ, povstalce nebo válčící stranu
po dosažení nezávislosti těchto národů a území uznaly tyto útvary i jejich vlády jako nově vzniklé státy

31. Zásady přátelských vztahů a spolupráce mezi státy

2010-08-16T00:12:00.000-07:00

v nejobecnější podobě jsou obsaženy v Chartě OSN
VS OSN – rozvinulo a kodifikovalo v Deklaraci zásad MP (1970)
nejdůležitější část soudobého obecného MP, jeho normativní páteř
navzájem spolu souvisejí a nelze je stavět jednu proti druhé, zároveň je potřeba je vykládat a aplikovat vždy v kontextu s ostatními

zásada nepoužití síly
povinnost každého státu vystříhat se ve svých M stycích hrozby silou nebo použití síly, jak proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti jiného státu, tak i jiným způsobem, který je neslučitelný s cíli OSN
útočná válka zakládá zločin proti míru, zákaz propagandy jako způsobu přípravy agrese
zákaz použití síly za účelem porušení existujících M hranic (podobně i M demarkační linie), nebo jako řešení sporů o území nebo hranice

zákaz hrozby silou
zákaz ozbrojených represálii
zákaz organizování nepravidelných jednotek nebo ozbrojených band ke vtržení na území jiného státu, podněcování občanských nepokojů nebo teroristických aktů
zákaz okupovat vojensky území jiného státu, ostatní státy nesmí uznat za legální žádné takové územní zisky

k dodržování této povinnosti mohou přispět i nepřímo i některá jiná opatření států (odzbrojení, snížení M napětí a posílení důvěry mezi státy), měla by pokračovat jednání k uzavření univerzální M smlouvy o všeobecném odzbrojení pod účinnou M kontrolou
posilování systému kolektivní bezpečnosti předvídaného Chartou OSN

výjimky – případy legálního použití síly: výkon práva na sebeobranu, donucovací vojenské akce RB, použití vojenské síly regionální organizací po předchozím zmocnění RB (příp. i akce podniknuté na základě doporučení VS a národněosvobozenecký boj)
případ Nikaragua – MSD došel k závěru, že neexistuje pravidlo, které by dovolovalo výkon kolektivní sebeobrany třetím státem, aniž by ho o to požádala oběť domnělého útoku (ta musí předem také prohlásit, že byla napadena), zásada nezbytnosti a proporcionality (důležitý výsledek, ne prostředky)
zákaz použití síly má obyčejovou povahu – opinio iuris dovozena z Deklarace zásad MP

Zásada mírového urovnávání sporů
mírovými prostředky – tak, aby M mír a bezpečnost ani spravedlnost nebyly ohroženy
usilovat o brzké a spravedlivé urovnání - různé prostředky (vyjednávání, dobré služby, zprostředkování, vyšetřování, smírčí řízení, rozhodčí řízení, soudní řízení...)– vybrat podle okolností vzniku sporu a jeho povahy
během urovnávání sporu jsou státy povinny respektovat zásadu svrchované rovnosti
zákaz jednání, které by mohlo ztížit urovnání sporu, zhoršit M situaci nebo ohrozit M mír a bezpečnost

Zásada nevměšování
žádný stát, ani skupina států nemá právo vměšovat se přímo nebo nepřímo, z jakéhokoli důvodu, do vnitřních nebo vnějších záležitostí jiného státu

ozbrojená intervence – kvalifikovaná jako M zločin
zákaz použití hospodářských, politických nebo jiných opatření s cílem donutit jiný stát, aby podřídil výkon svých práv intervenujícímu státu nebo s cílem získat pro sebe výhody
zákaz organizovat, podněcovat, financovat nebo trpět na svém území podvratnou nebo ozbrojenou činnost namířenou k násilnému svržení vlády v jiném státě nebo k zasahování do občanské války na jeho území
zákaz použití síly za účelem zbavení jiného národa jeho identity (navíc i proti zásadě sebeurčení národů)

nepovažuje se: zásahy OSN, zejm. RB, proti státu, který ohrozil M mír
případ Nikaragua – MSD – zakázanou je taková intervence, která se dotýká záležitostí, o kterých má každý stát právo rozhodovat svobodně sám
rovněž obyčejová povaha

humanitární intervence – z důvodu hrubého porušování LP (porušení M míru) – pravomoc RB (Haiti, Somálsko), problémem pokud chybí souhlas RB (Kosovo) – argumentace vznikajícím obyčejovým právem (ale nesouhlas Ruska, Číny), není zásah proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti – problémem snadná zneužitelnost (nutné stanovení podmínek)
není porušení, pokud slouží k omezeným cílům a záměrům (záchrana rukojmích...)

Zásada spolupráce států
pro všechny státy obecný závazek navzájem spolupracovat a to bez ohledu na odlišnosti jejich politického, hospodářského a společenského zřízení
v různých sférách a bez diskriminace
při udržování M míru a bezpečnosti
při dodržování LP + odstraňování všech forem rasové diskriminace a náboženské nesnášenlivosti
na poli hospodářském, sociálním a kulturním, i v oblasti vědy a techniky – se zvláštním zřetelem pro potřeby rozvojových zemí
v souladu se zásadou svrchované rovnosti států a se zásadou nevměšování
jednat jednotlivě i společně s ostatními státy a v součinnosti s OSN

Zásada sebeurčení národů
všechny národy bez rozdílu mají právo svobodně rozhodovat, bez zasahování zvenčí, o svém politickém statusu

z ní vyplývá řada konkrétních povinností pro všechny státy – zejména pro koloniální mocnosti a cizí státy, které vykonávají nadvládu nad jinými národy
podrobení jakéhokoli národa cizí nadvládě je i porušením základních LP
každý koloniální stát musí ukončit své panství a závislým národům poskytnout svobodu a nezávislost – má přihlédnout ke svobodně vyjádřené vůli dotyčného národa

realizování: zřízením vlastního svrchovaného a nezávislého státu, svobodným sdružením nebo spojením s jiným svrchovaným státem, nebo svobodným rozhodnutí o jiném politickém statusu – takové rozhodnutí musí být učiněno vždy svobodně, bez nátlaku
stát nemůže kolonii považovat za součást svého území – má jiný status
v případě použití násilí vedoucí ke zbavení národa jeho práva ne sebeurčení – národ má právo postavit se proti takovému násilí a může požadovat od jiných států pomoc
mohou se jí dovolávat jen jednotlivé národy, ne národnostní menšiny – ty mohou požadovat kulturní, případně správní autonomii, ale ne oddělení od stávajícího státu

Zásada svrchované rovnosti
všechny státy mají rovná práva a jsou rovnými členy M společenství
každý stát má plnou suverenitu – právo svobodně si zvolit a rozvíjet své politické, společenské, hospodářské a kulturní zřízení, uzemní celistvost a politická nezávislost jsou neporušitelné
povinnosti států: respektovat osobnost jiných států, plnit poctivě své M závazky a žít v míru s ostatními státy

Zásada poctivého dodržování závazků
stát je povinen poctivě plnit závazky, které převzal v souladu v Chartou OSN, své závazky z platných M smluv a závazky obsažené v obecně uznaných zásadách a normách obyčejového MP

Helsinské zásady (1975 - KBSE)
1975 – Deklarace zásad řídících vztahy mezi účastnickými státy
1. svrchovaná rovnost a respektování práv vyplývajících ze svrchovanosti
2. zdržení se hrozby silou nebo použití síly
3. neporušitelnost hranic
4. územní celistvost států
5. mírové urovnávání sporů
6. nevměšování do vnitřních záležitostí
7. respektování LP a ZS
8. rovná práva a sebeurčení národů
9. spolupráce mezi státy
10. poctivé plnění závazků podle MP

obsah v zásadě shodný s Deklarací OSN – liší s jen počtem zásad – navíc neporušitelnost hranic a územní celistvosti státu, podrobněji rozpracována zásada respektování LP- postup v souladu s cíli a zásadami Charty OSN a se Všeobecnou deklarací LP a budou plnit své závazky z M deklarací a dohod (i LP)

30. Kolektivní donucovací opatření, zejména akce Rady bezpečnosti

2010-08-06T02:02:00.000-07:00

sankce RB OSN
největším nebezpečím stability MS – nedovolené použití ozbrojené síly některým státem vůči jiným státům – narušení míru a M bezpečnosti
systém kolektivní bezpečnosti – zaručuje, že ani vojensky velmi silný útočník nezůstane nepotrestán – nejpříhodnější místo – univerzální politická organizace: OSN – operativnost, reprezentativnost i účinnost, vojenské a finanční prostředky jí musí poskytnout členské státy
postup RB:
- určí, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo úročnému činu (čl. 39 Charty)
zjištění faktické situace – problém odlehlosti, tendenčních výpovědí stran, nepřítomnost pozorovatelů – předpoklad, že bude označen agresor – za studené války vzhledem k právu veta mocností RB často neschopna rozhodnout
- může doporučit státům prozatímní opatření, aby se předešlo zhoršení situace (čl. 40)
nemá charakter donucovacího opatření – není závislé na označení agresora, ovšem neochota státu ve sporu provést takové opatření může být hodnoceno jako chování ohrožující M mír
- rozhodne o opatřeních bez použití síly, příp. vyzve členy OSN, aby taková opatřen provedli (čl 39 a 40)
charakter kolektivního donucovacího postupu, RB k nim vyzve jménem M společenství, většinou, když hrozba je potenciální, rozhodnutí RB o kolektivních opatřeních jsou závazná nejen pro členy, ale jsou vynutitelná i vůči nečlenům, zavazují i odborné MO přidružené k OSN, státy jsou povinny zajistit, aby fyzické a právnické osoby v jejich jurisdikci donucovací opatření respektovaly
formy opatření: úplné nebo částečné přerušení hospodářských styků, železničních, námořních, leteckých, poštovních spojů a přerušení diplomatických styků – realizace svěřena jednotlivým státům a jejich účinnost je závislá na uplatňováním každým z nich, pokud jim při jejich uplatňování vzniknou problémy, mají se poradit RB
limity – většinou opatření neúčinná, projevem pouze utrpení obyvatelstva – humanizace (ropa za potraviny)
nutným předpokladem provádění donucení je recepce rozhodnutí RB do VP (povinnosti možno ukládat jen na základě zákona)
problémem také vznik ztrát státům provádějící donucení – nemají právo na odškodnění
- pokud taková opatření nedostatečná – může podniknout ozbrojené akce, které považuje nutné k udržení nebo obnovení M míru a bezpečnosti (čl. 42)
pokud by se mírnější opatření minula účinkem (ale může v případě nutnosti použít jako první prostředek)
pro poskytnutí ozbrojených sil, služeb a pomoci státy je zapotřebí zvláštních dohod mezi nimi a RB (zatím neuzavřena žádná, vždy ad hoc), neschází se ani Vojenský štábní výbor (má odpovídat za řízení ozbrojených sil poskytnutých RB)- tím trpí účinnost
ozbrojený zásah RB – není porušením zákazu použití síly, protože jde o odpověď M společenství na M zločin, na rozdíl od kolektivní sebeobrany mají akce RB ofenzivní povahu, nemusí být ukončeny v okamžiku, kdy sankcionovaný stát upustí od protiprávního jednání, ale lze jimi vynutit i splnění odpovědnostní povinnost či podmínky stanovené mu RB (omezená ozbrojen á opatření RB proti Iráku po skončení jeho agrese v Kuvajtu)
RB může provést donucovací akce i prostřednictví oblastních dohod nebo orgánů, pokud lze její činnost sloučit s cíli a zásadami OSN a jsou-li pro provedení vhodné – podléhají potom RB
vzhledem k bipolaritě – RB se usnesla na ozbrojených opatřeních jen dvakrát: v Koreji (1950, napomohla neúčast SSSR na jednání RB – prošlo konstatování aktu agrese KLDR proti Korejské republice, síly poskytnuté členskými státy RB svěřila pod velení USA) a v Iráku (1991, po jeho vpádu do Kuvajtu a pokusu o anexi, RB zmocnila k provedení vojenské operace M společenství – řídily USA) - RB tedy používá delegace na M společenství, ale může také provést donucovací opatření prostřednictvím regionálních dohod nebo organizací – - ty podléhají při zásahu RB a nemohou užít síly bez jejího zmocnění
mírové operace OSN – je třeba striktně odlišit od aktů donucení RB – nemají donucovací povahu, nasazení mezinárodních vojenských jednotek (modrých přileb) řízených RB v oblastech M krizí – cílem je udržet M mír ve spolupráci se všemi stranami v daném konfliktu – konsenzuální charakter, vysílány na základě doporučení RB, zúčastněné státy musí souhlasit, jednotky nesmějí zasahovat do konfliktu a zbraní mohou použít jen k nutné obraně, funkce: pozorovatelskou, nárazníku, policejní, garanta humanitární pomoci
problémem donucovací opatření bez zmocnění RB – Kosovo, Afghánistán – neschváleno ani a posteriori, ale zároveň ani neodsouzeno – otázka, kde k tomu vzali mandát – legitimní protože nečinnost by povzbudila státy k dalšímu porušování (konkludentní uznání)
ještě problematičtější – zásah v Iráku v r. 2003 – krize systému kolektivní bezpečnosti OSN

29. Sebeobrana

2010-08-06T01:49:00.000-07:00

sebeobrana (legitimní obrana)
každé právní společenství musí být schopno účinně bránit fyzickou existenci a integritu svých subjektů – nesmí znemožnit napadenému subjektu, aby se mohl bez negativních právních následků ihned bránit
reakce organizovaného MS bývá pomalejší než ve VP
důležité právo na kolektivní sebeobranu – kompenzace faktické nerovnosti států
právo na sebeobranu je přirozené, bytostní – nemůže být upřeno státům pozitivním MP

- výkon práva na sebeobranu podléhá řadě právních podmínek a následné kontrole jejich splnění (legitimní obrana)
o právu na sebeobranu lze mluvit až od přijetí Briand-Kelloggova paktu (1928) (zákaz útočné války jako prostředku národní politiky)
dříve pouze přirozenoprávní koncepce spravedlivé války (bellum iustum)

- naléhavá a neodvolatelná nutnost sebeobrany, která neponechává žádnou možnost volby prostředků ani okamžik k úvaze (případ lodi Caroline z r. 1837 – USA a VB)

- jen proti aktuálnímu ozbrojenému útoku a smí jí vést jen přímá oběť (s výhradou kolektivní sebeobrany)
důležitá definice agrese: použití ozbrojené síly státem proti svrchovanosti, územní celistvosti nebo politické nezávislosti jiného státu
sporná je oprávněnost sebeobranného opatření proti nezapočatému, avšak bezprostředně hrozícímu ozbrojenému útoku (pro: první útok mění postavení sil na bitevním poli, proti: možnost zneužití) – příkladem zahájení šestidenní války Izraelem

- provést okamžitě (meze – napadený stát někdy není schopen adekvátně reagovat)

- je právem ne povinností, ale strpění útoku neznamená zhojení protiprávnosti útoku, žádná dohoda mezi napadeným státem a agresorem nevyvolá právní účinky (porušení kogentní normy)

- přiměřenost povaze a rozsahu útoku – na omezený hraniční incident nelze odpovědět totálním vpádem, na konvenční zbraně nelze reagovat strategickými nukleárními zbraněmi

- defenzivní charakter – požadavek ukončení, pokud je zastaven ozbrojený útok nebo pokud RB učiní opatření k udržení M míru a bezpečnosti (defenzivnost není stanovena územně)
kogentnost zákazu použití síly – do kategorie postižených států patří nejen přímá oběť ale i ostatní státy -> právo na kolektivní sebeobranu – musí být splněny ještě další podmínky:
- přímá oběť agrese musí veřejně deklarovat, že byla napadena
- přímá oběť musí jiné státy o vojenskou pomoc požádat
třetí státy disponují právem kolektivní sebeobrany, ve spojeneckých smlouvách mohou ovšem převzít povinnost (NATO)
právo sebeobrany – výjimka ze zákazu použití síly a hrozby silou (okolnost vylučující protiprávnost)
Charta OSN výkon práva na sebeobranu dále zúžila – začlenění do mechanismů kolektivní bezpečnosti, podřízení dohledu i přímému vlivu RB – čl 51:
- Dokud RB neučiní opatření k udržení M míru a bezpečnosti – právo státu na sebeobranu (i kolektivní)
- stát musí o svých opatření při výkonu ihned informovat RB
- od chvíle kdy RB učiní opatření k udržení M míru a bezpečnosti – výkon práva je podřízen její rozhodovací a koordinační pravomoci založené kapitolou VII Charty - - rozhodný okamžik účinného prosazení (princip efektivity)

28. Retorze a represálie

2010-08-06T01:47:00.000-07:00

retorze
mírnější forma protiopatření – zůstávají v mezích MP, stát nepřekračuje své kompetence
retorzní opatření nicméně ohrožují faktické zájmy donucovaného státu, jsou způsobilé tento stát citelně poškodit
z praxe lze odvodit omezení: retorze jakožto reakce na porušení práva má povahu výkonu práva, donucovaný stát ji musí strpět – ne pokud by šlo o zneužití práva – např. pokud by opatření bylo zjevně nepřiměřené povaze a závažnosti prvotního protiprávního chování – - pak by donucovaný stát považoval retorzi za nevlídný akt a reagoval by na něj patrně dalším nevlídným aktem – riziko eskalace
příklady retorzních opatření: jednostranné přerušení negociací o smlouvě, kterou donucovaný stát považuje za důležitou, odvolání chystané návštěvy na vysoké úrovni, odvolání velvyslance „za účelem konzultací“, odepření přislíbené podpory při hlasování o volbě do určitého orgánu MO, odmítnutí nebo zdlouhavé projednávání víz občanů státu, prohlášení diplomatických zástupců za „personae non gratae“, přerušení diplomatických styků, odmítnutí účasti na prestižní události (OH, slavnostní inaugurace hlavy státu)

represálie
směřují také proti státu, který porušil svůj M závazek, ale překračují hranice MP – ovšem okolnost, že jde o protiopatření proti M protiprávnímu chování vylučuje jejich protiprávnost
z obyčejové praxe vyplynula řada pravidel, jimiž se stát, který uplatňuje represálie, musí řídit:
- musí být prováděny v dobré víře
- má jim předcházet marná výzva k ukončení protiprávní chování či k odčinění způsobené škody (hlavně v souvislosti s ozbrojenými)
- přiměřenost – odráží se v ní požadavek vzájemnosti, nepřiměřené represálie nemohou být kvalifikované jako okolnost vylučující protiprávnost – mohou vyvolat kontrarepresálie – ty budou po právu, pokud by splňovaly podmínky pro represálie; přiměřenost ale neznamená totožnost – akce a reakce se velmi často budou jevově výrazně lišit (nemusí být in kind)
- výkon musí být ukončen ihned poté, co bylo dosaženo jejich záměru

ke klasickým pravidlům shrnutých arbitrážním nálezem ve věci Naulilaa 1928) se postupně připojili podmínky další:
- zákaz ozbrojených represálii – stane-li se stát obětí protiprávního chování s použitím síly – pak může využít práva sebeobrany, ne ozbrojených represálií
- zákaz opatření, která jsou v rozporu s kogentními normami (viz zákaz represálií v oblasti humanitárního práva)
- nelze pokud existují jiné prostředky zjednání nápravy (subsidiární charakter) – má-li postižený stát možnost předložit k rozhodnutí M orgánu, pak nesmí vykonat represálie dříve než M orgán rozhodne a než se prokáže, že druhá strana nemíní jeho rozhodnutí respektovat, stejně tak nesmí vykonat represálie pokud mu MP nabízí jiný prostředek nápravy viz případ Diplomatického personálu USA v Teheránu

ekonomické represálie – poměrně účinné
- embargo – dříve zadržení lodí donucovaného státu v přístavu donucujícího státu, dnes částečný nebo úplný zákaz vývozu (typicky vojenského materiálu) do donucovaného státu v situaci, kdy k tomu byl donucující stát povinen podle M smlouvy (ropné embargo arabských států v r. 1973 proti některým státům spolupracujícím s Izraelem)
- bojkot – zákaz dovozu ze státu, který porušil MP

donucení – zřídka povaha jediného protiopatření, většinou kombinace retorzí a repreasálii
účinnost obchodních a hospodářských represálií stoupá s počtem států, které tlak vykonávají společně – kolektivní embargo Argentiny kvůli útoku na Falklandy (rozhodnutí Rady EHS)
Návrh článků o odpovědnosti států za mezinárodně protiprávní chování – namísto pojmů retorze a represálie používá pojem protiopatření – kroky, které by za normálních okolností představovaly porušení M závazků, ale protože slouží k vynucení M odpovědnosti státu, je jejich M protiprávnost vyloučena
podmínky podle Návrhu:
- nenásilnost
- cílem výlučně odpovědný stát (ne třetí strana)
- opatření dočasné povahy – ukončení po dosažení jejich cíle
- přiměřenost
- nelze jimi porušovat podstatné MP závazky (hlavně kogentní normy obecného MP)

27. Přímé donucení v MP

2010-08-06T01:43:00.001-07:00

donucení v právu – legální mechanismy nátlaku na subjekty právního řádu s cílem zajistit, aby respektovaly jeho normy
v MP není centrální výkonná moc – prvek decentralizace donucovacích systémů (svépomoc) – faktická nerovnost – nicméně rozvoj MP směřoval ke snížení vlivů faktických mocenských faktorů:
- podmínky, meze a okolnosti uplatnění donucení omezující volnostní sféru donucovací států
- donucovací postupy při nichž jako aktivně legitimované nejen přímo poškozené státy, ale i jejich reprezentativní institucionalizovaná společenství (zejména MO)
návaznost na zákaz použití síly a hrozby silou – vyloučení takové formy nátlaku, zůstává legitimní jen jako odpověď na takové porušení kogentní normy
donucovaný stát – může pociťovat jako ohrožení své suverenity a reagovat odvetnými kroky – - snaha předejít: mechanismy kolektivní bezpečnosti - proti individuálnímu porušiteli mobilizuje celé MS nebo jeho část
donucení cílí k tomu, aby se donucovaný stát choval tak, jak očekává donucující stát (jinak by se tak nechoval) – donucení se aplikuje v situaci M sporu
rozvoj institutu mírového urovnání M sporů – ústup donucení do pozadí
váže se k normám M odpovědnosti
donucení směřuje proti státu, který se dopustil M protiprávního jednání, v praxi ale uplatňují nátlak i státy, které se cítí poškozeny ve faktických zájmech, i když nedošlo k M protiprávnímu jednání – nevlídný akt – donucení jako reakce na něj není M protiprávní
donucení - přímý nátlak, odpovědnost - nepřímý nátlak

klasifikace donucovacích opatření
- dovolená (snížení rozvojové pomoci) a nedovolená (nepřiměřené nebo ozbrojené represálie)
- opatření bez použití síly (upozornění nebo varování, pozastavení práv, výsad či hlasovacího práva) a opatření s použitím síly (v sebeobraně, některé kolektivní akce RB proti agresorovi), protiprávní i varování, které by obsahovalo hrozbu silou
donucení s použitím ozbrojené síly a donucení s použitím jiné formy síly (uzavření hranic)
- individuální a kolektivní donucení (větší efektivnost, oslabuje současný prvek svépomoci, nejlépe se hodí pro MO), může ale provádět i skupina států (kolektivní sebeobrana)
- podle oblasti vztahů – diplomatická (přerušení diplomatických styků), ekonomická (zastavení dodávek zboží), komunikační (přerušení dopravních styků) aj. (účast na OH)
- protiopatření – postižený stát vůči státu, který se dopustil M protiprávního chování a sankce – uplatňuje M společenství ve jménu ochrany společných základních hodnot

znaky donucení
- opatření reagující na M protiprávní chování, směřuje proti subjektu, který se ho dopustil
právně relevantní nejsou formy nátlaku k ofenzivnímu prosazení zájmů států ani formy
odvety jako odpovědi na nevlídný akt
nátlaková akce útočící na faktické zájmy (retorze) nebo do oprávněné sféry takového subjektu (represálie)
- všechny formy donucení – obecný účel donutit určitý subjekt respektovat normy MP; konkrétní záměry donucujících států se liší případ od případu (aby zanechal protiprávního chování, reparoval, vyvaroval se dalšího protiprávního chování, akceptoval prostředek mírového urovnání sporu)
- forma donucení – závisí na povaze a závažnosti porušení (kogentní nebo dispozitivní norma), na rozsahu vzniklé škody a na míře ochoty spolupracovat
někdy postačí verbální nátlak (upozornění, varování), jindy potřeba použít ozbrojené síly (sebeobrana)
- splňuje-li donucení náležitosti dané MP – výkon práva – odpovídá povinnostem donucovaného státu taková opatření strpět

26. Odpovědnost státu za činnost nezakázanou MP

2010-08-06T01:41:00.000-07:00

svrchované státy mohou činit vše co MP nezakazuje – pokud poruší nesou odpovědnost a jsou povinny odčinit vzniknou újmu
chovají-li způsobem, který MP nezakazuje – stěží toto chování založí povinnost odčinit případnou škodu

VP řády znají odpovědnost za škody způsobené vysoce nebezpečnou činností – na ideji solidarity – nelze je zakázat (užitek), ale není možné, aby následky nesly oběti – objektivní odpovědnost (motivace k maximální opatrnosti) – v obecném MP zatím výjimkou:
- mírové využívání jaderné energie
- znečišťování moře ropou aj. škodlivými látkami
- provoz nadzemních dopravních prostředků (zvláště kosmických objektů)
režim přísné odpovědnosti upravují mnohostranné úmluvy; státy odpovídají až druhotně – za porušení závazku bdělosti (nedohlédly na provozovatele) – viz Průliv Korfu
často jako důkaz existence – soudní a arbitrážní rozhodnutí, v praxi států jen minimum (např. SSSR odmítl uznat odpovědnost za Černobyl)

Deklarace konference OSN o ŽP (1972) – typické soft-law – dosud se nezformovala obyčejová pravidla obecného MP – státy přebírají tuto odpovědnost na základě M smlouvy
zformování obyčeje brání:
- četnost a rozsah škod nejsou tak velké a pravidelné
- v M společenství se dosud nerozvinula potřeba solidarity (která by přiměla státy odškodnit oběti mimo jeho jurisdikci nebo dokonce jiné státy)
- pouze vznik škody a příčinná souvislost mezi ní a danou činností – může založit podle jednotlivých úmluv povinnost odškodnit – v souvislosti s ochranou ŽP – potřeba zodpovědět některé otázky: kdo je oprávněný subjekt odškodnění? jakou formu má odškodnění mít? co je škodou na ŽP? také otázka tzv. prahu a stropu škody (minimální a maximální rozsah odškodnění – - předmětem odškodnění jen značná nebo závažná škoda)
- primární odpovědnost provozovatele a sekundární státu

komise pro MP – návrh: závazky preventivního charakteru (Návrh článků o zabránění škodám) – vztahuje se na činnost, které nesou s sebou riziko způsobení významné škody překračující hranice (osobám, na majetku nebo ŽP) – kombinace míry rizika a rozsahu hrozících škod
obsahuje principy bělosti, náležité péče a předběžné opatrnost
návrh článků ukládá státům primárně povinnost zabránit významné přeshraniční škodě, pokud to není možné (sekundárně), aby alespoň alespoň riziko vzniku škody minimalizovaly
stát má povinnost nebezpečnou činnost na svém území kontrolovat – režim úředního povolení, dále má také povinnost notifikovat včas okolním státům výskyt rizika i jeho vyhodnocení – konzultace s cílem nelézt ohledně preventivních opatření přijatelné řešení - - zásada spravedlivé rovnováhy zájmů
počítá se i s povinnost informovat veřejnost
nenadálá událost – povinnost vypracovat pro takové situace nouzové plány a neprodleně její výskyt notifikovat okolním státům

25. Okolnosti vylučující protiprávnost

2010-08-02T01:15:00.001-07:00

protiprávní chování státu vyvolává ex lege jeho M odpovědnost – existují okolnosti, které mohou výskyt protiprávnosti vyloučit
důkazní břemeno leží na státu, který se okolnosti dovolává
tyto okolnosti ale a priori nevylučují právo státu na odškodnění hmotných ztrát
žádnou z okolností nelze zdůvodnit porušování kogentních norem (nelze na genocidním reagovat stejně protiopatřením)

• přivolení postiženého státu – striktní podmínky: platné podle MP (neplatné např. svolení s porušením kogentní normy), jednoznačně prokázáno, skutečně vyjádřeno (MP nepřipouští domněnku přivolení), musí být přičitatelné státu podle MP, udělen dříve, než k chování došlo

• výkon sebeobrany (legitimní obrany) – defenzivní použití síly státem v odpověď na ozbrojený útok jiného státu, sebeobrana – přirozené právo

• protiopatření (sankce) – opatření postiženého státu v odpověď na předchozí porušení pravidla MP jiným státem – směřuje k ukončení M protiprávního chování, příp. k odčinění újmy, sankce jsou výkonem práva, pokud se uplatňují za podmínek stanovených MP

• vyšší moc (vis maior) a nahodilost – chování musí být vyvoláno neodvratitelnou vyšší mocí nebo nepředvídanou vnější událostí, která se vymyká jeho vlivu, musí se vnucovat takovou intenzitou, že státu objektivně znemožní chovat se v souladu s MP

• tíseň – předpokládá, že státní orgán sám rozhodne, že se nebude chovat podle MP – není protiprávní pokud v situaci krajního nebezpečí, v níž nemůže pro svou záchranu a pro záchranu svěřených osob učinit nic jiného (vniknutí do cizího vzdušného prostoru z důvodu nouzového přistání)

• stav (krajní) nouze (nejvíce zpochybňována pro existující riziko zneužití v praxi) – má být prostředkem k ochraně podstatného zájmu státu (subjektivní a politicky zabarvená kategorie) – řada podmínek: jediný prostředek k ochraně vitálního zájmu, který byl vystaven vážnému a bezprostřednímu nebezpečí, pokud neohrozil podstatný zájem postiženého státu
nelze se jej dovolávat, pokud stát k jeho existenci sám přispěl, a také pokud MP závazek jeho relevanci výslovně nebo implicitně vylučuje
k vyloučení protiprávnosti musí být kumulativně splněny všechny podmínky a o splnění nesmí rozhodnout pouze stát, který se ho dovolává (dnes takovým zájmem např. OŽP - - zničení poškozeného tankeru plujícího pod vlajkou jiného státu)

24. Obsah, formy a stupně odpovědnosti (rozsudek Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti z r.1928 v případu Chorzowské továrny)

2010-08-02T01:13:00.000-07:00

existence škody není nezbytným předpokladem M odpovědnosti – nelze její obsah redukovat pouze na povinnost odčinit škodu
- porušení závazku nezbavuje odpovědný stát povinnosti splnit závazek, který porušil (pokud předmět závazku nezanikl)
- povinnost ukončit protiprávní chování pokračujícího charakteru
- povinnost poskytnou ujištění a záruky, že se M protiprávní chování nebude opakovat
- reparace povinnost odčinit škodu způsobenou M protiprávním chováním tendence včlenit do širší povinnosti nést následky protiprávního chování, případně i strpět sankce – dosud se neustálilo – orientuje se na následky protiprávního chování
- restituce – uvedení do původního stavu viz Chorzówská továrna – MP ukládá povinnost restituovat všude tam, kde je to možné (výjimka – materiální nemožnost, případ neúměrného zatížení státu – princip spravedlivosti a rozumnosti)
- kompenzace – odškodnění výplatou odpovídající peněžní částky, příp. poskytnutím zboží nebo služeb – ve výši skutečné škody (damnum emergens) + reálně očekávaného ušlého zisku (lucrum cessans)
- satisfakce – přiměřené morální povaze škod: vyjádřením lítostí nebo omluvy, symbolickým aktem (vzdání pocty vlajce), potrestáním konkrétních pachatelů, ubezpečením ze strany odpovědného státu, že v budoucnosti k takovému chováni nedojde, prostým prohlášením protiprávnosti sporného chování M soudcem nebo arbitrem
často dochází ke kombinaci
povinnost reparovat vzniká spolu s M odpovědností v okamžiku M protiprávního jednání (ex lege)

odpovědnost za M zločin a M delikt
M zločin – M protiprávní chování, kterým stát poruší M závazek tak zásadní povahy pro ochranu základních zájmů MS, že je toto společenství jako celek pokládá za zločin
do značné míry korespondují s okruhem uznávaných kogentních pravidel – ne všechny, některé jen povinnost reparace
M delikt – negativní vymezení – každý M protiprávní čin, který není M zločin
Komise od označení zločin nakonec ustoupila (navozuje myšlenku trestní odpovědnosti státu) – konečné znění: určitá závažná (hrubé, soustavné) porušení kogentních norem MP vyvolávají zvláštní právní následky

právní následky M zločinů:
- povinnost států spolupracovat s cílem ukončit porušování
- žádný stát nesmí uznat situaci, kterou takové porušení vytvořilo
- žádný stát nesmí poskytnout pomoc či podporu směřují k pokračování situace s vědomím, že napomáhá porušování MP
- aktivně legitimovány v odpovědnostním vztahu všechny státy MS
- vzhledem ke kogentnosti primární normy – i odpovědnostní povinnost je kogentní (ujednání o nerealizaci odpovědnosti za M zločin – dohoda v rozporu s kogentní normou)
- nestačí jen reparace vůči přímé oběti, třeba i vůči třetím státům (ty mohou odškodnění poškozeného státu považovat za dostatečnou satisfakci)
- určité důsledky mají sankční povahu

případ: Chorzówská továrna - reparace musí vždy, kdy je to možné, odstranit všechny následky protiprávního činu obnovit stav, který by se vší pravděpodobností existoval, kdyby k takovému činu nedošlo, pokud nelze provést restituci, přistoupí se ke kompenzaci (skutečná hodnota a ušlý zisk), případně ještě satisfakce (zadostiučinění)

23. Mezinárodní odpovědnost států (rozsudek MSD z roku 1980 ve věci diplomatického a konzulárního personálu USA)

2010-08-02T01:09:00.000-07:00

MP – nemá ani legislativní ani výkonnou centrální moc – musí spoléhat na vůli svých subjektů plnit své závazky dobrovolně
institut M odpovědnosti – soubor norem, které upravují právní následky M protiprávního chování – ukládají delikventu k původní povinnosti, kterou porušil (primární pravidlo) dodatečné závazky (sekundární) – závazek akcesorický – funkce nepřímého donucení
rozvoj obyčejových pravidel – 19.st. – v souvislosti s rozvojem tzv. minimálního cizineckého standardu a diplomatické ochrany (z VP závazku MP závazek)
překonané tradiční pojetí M odpovědnosti – základní rysy:
- jen odpovědnost za škody způsobené cizincům (ne jiné oblasti)
- zahrnovalo nerozlišeně jak primární tak sekundární pravidla – nepřehledné
- odpovědnost státu se vyčerpávala povinností reparovat (odčinit vzniklou škodu) – - nezaměřuje se na samotné protiprávní chování, jen na škodu (hodnotová lhostejnost)
- civilněprávní původ – nehodilo se k použití na vztahy mezi státy – politická povaha
změny M společenství po 2. sv. válce:
- význam diplomatické ochrany poklesl – ochrana LP – základní LP patří všem lidem, navíc socialistické a rozvojové státy přijímaly výkon diplomatické ochrany jen nerady (znárodnění majetku)
- častěji předmětem sporů chování států, jímž byla způsobena újma přímo jinému státu, nikoliv jeho občanu (např. Případ Rainbow Warrior – loď, kterou v r. 1985 v novozélandském přístavu zničili agenti francouzských tajných služeb), případy tohoto typu řešil i MSD (Diplomatického a konzulárního personálu USA v Teheránu – 1980, Vojenských a polovojenských činností v Nikaragui a proti ní - 1986)
- újma nejen hmotná ale i nehmotná (čest a důstojnost státu)
- ius cogens – mnohem citelnější následky porušení
- vstup MO do M vztahů – subjektivita – i způsobilost nést M odpovědnost
- objektivní odpovědnost – odpovědnost za škodu, není spjata s protiprávním chováním, ale pouze se škodou (např. nebezpečné činnosti, nezaviněné)
proměna úpravy – Komise pro MP - návrh článků o odpovědnosti za mezinárodně protiprávní chování – částečná kodifikace – přijato jako deklarace VS
podstata: stát odpovídá za své M protiprávní chování – subjektivní (přičitatelné státu) a objektivní prvek (porušení MP závazku) – implicitně pokládá za újmu samo protiprávní chování, také povinnost ukončit M protiprávní chování – aktivuje se vždy, kdežto povinnost odčinit škodu jen tehdy, když škoda skutečně vznikne (v praxi tlak, aby stát přestal s protiprávním jednáním a pak teprve odčinění škody)
neupravuje odpovědnost MO – má být upravena samostatně, stejně tak MP odpovědnost osob jednajících v zájmu státu – podchyceno hlavně ve Statutu Mezinárodního trestního soudu, odškodnění obětí např. V Úmluvě proti mučení

porušení M závazku – objektivní prvek - jeho chování není v souladu s tím, co po něm závazek požaduje; v praxi může nastat situace, kdy stát vědomě poškodí zájem jiného státu a způsobí mu újmu, aniž poruší MP závazek – pak nejde o M protiprávní chovní, ale o tzv. nevlídný akt
posuzování výlučně ve světle MP (ne ospravedlňování VP)
porušení jednáním (komise) i opomenutím (omise) – př. opomenutí ve věci Průlivu Korfu -
- neinformování VB od Albánie existence nebezpečí (miny)
rozdíl mezi závazky, které požadují určité chování (př. závazek bdělosti) a závazky k dosažení určitého výsledku (volnost států při volbě prostředků k dosažení - častější)

přičitatelnost jednání nebo opomenutí státu – státu se přičítá chování jeho orgánů – - všechny osoby, které skutečně vykonávají státní moc (na základě VP i de facto), orgány působící na kterémkoliv stupni horizontální (zák., výk., soudní) i vertikální (federace, obecní, regionální) dělby moci i funkční (policisté, celníci)
federace nebo autonomie – centrální stát se nemůže zprostit své kompetence poukazem na ni, byť je sebeširší
státu se zásadně přičítá i chování jeho orgánů, které překročily své kompetence nebo jednaly v rozporu se služebními předpisy – rozhodující je okolnost, zda daný orgán budil u jiných zdání, že jedná jako státní orgán – odpovědnost státu je pak dána s poukazem na zásadu dobré víry v právních vztazích
státu se zásadně nepřičte chování soukromých osob, jelikož nevykonávají jeho vůli – státu se přičítá chování osob, které efektivně kontroluje – prosté financování nestačí, aby nesl odpovědnost za veškeré závadné chování – Nikaragua vs USA
otázka proměny soukromé osoby v orgán de facto poměrně složitá – MSD ve věci Diplomatického a konzulárního personálu USA v Teheránu (1980) – dodatečné schválení státu se rovná přijetí M odpovědnosti
újmy v souvislosti s občanskou válkou – 2 možné situace:
- zvítězí povstalci – vytvoří vládu – přičítá se jí jak chování povstalců, tak předešlé vlády
- povstalci podlehnou – nebude se přičítat chování povstalců (nemůže odpovídat za chování osob, které efektivně neovládá, které jsou jeho vojenskými protivníky)
MO se přičítá chování její orgánů, včetně chování ultra vires (překročení pravomoci)

škoda (újma)
není nutnou náležitostí M odpovědnosti – újmou je samo protiprávní chování, oprávněn dovolat se odpovědnosti pouze poškozený stát
pojem škody v současném MP zahrnuje újmy materiální i nehmotné (újma na cti bývá pociťována emotivněji než prostá škoda hmotná) – zvratem nález z r. 1923 ve věci Lusitania (potopena německým torpédem)
reparační povinnosti podléhají škody přímé (vztah příčinné souvislosti s M protiprávním chováním) – pokud je kauzální souvislost přerušena – nepřímá škoda – nezpůsobilá k reparaci

postižený (poškozený) subjekt
M protiprávní chování jiného státu zasáhne do jeho práv
stát: okruh postižených závisí na původu a obsahu primární normy (dvoustranná smlouva – - druhá smluvní strana, mnohostranná – ostatní strany – pokud jsou splněny další podmínky)
MO: způsobilost potvrzena rozsudkem ve věci Odčinění škody utrpěné ve službách OSN (vražda hraběte Bernadotteho)
jednotlivec: diplomatická ochrana – tzv. zprostředkovaná škoda, na rozdíl od bezprostřední škody, kterou utrpěl stát sám, nové postavení v souvislosti s ochranou LP

reparace
povinnost reparace - povinnost odčinit škodu způsobenou M protiprávním chováním
tendence včlenit do širší povinnosti nést následky protiprávního chování, případně i strpět sankce – dosud se neustálilo – orientuje se na následky protiprávního chování
formy:
- restituce – uvedení do původního stavu viz Chorzówská továrna – MP ukládá povinnost restituovat všude tam, kde je to možné (výjimka – materiální nemožnost, případ neúměrného zatížení státu – princip spravedlivosti a rozumnosti)
- kompenzace – odškodnění výplatou odpovídající peněžní částky, příp. poskytnutím zboží nebo služeb – ve výši skutečné škody (damnum emergens) + reálně očekávaného ušlého zisku (lucrum cessans)
- satisfakce – přiměřené morální povaze škod: vyjádřením lítostí nebo omluvy, symbolickým aktem (vzdání pocty vlajce), potrestáním konkrétních pachatelů, ubezpečením ze strany odpovědného státu, že v budoucnosti k takovému chováni nedojde, prostým prohlášením protiprávnosti sporného chování M soudcem nebo arbitrem
často dochází ke kombinaci
povinnost reparovat vzniká spolu s M odpovědností v okamžiku M protiprávního jednání (ex lege)

odpovědnost za M zločin a M delikt
M zločin – M protiprávní chování, kterým stát poruší M závazek tak zásadní povahy pro ochranu základních zájmů MS, že je toto společenství jako celek pokládá za zločin
do značné míry korespondují s okruhem uznávaných kogentních pravidel – ne všechny, některé jen povinnost reparace
M delikt – negativní vymezení – každý M protiprávní čin, který není M zločin
Komise od označení zločin nakonec ustoupila (navozuje myšlenku trestní odpovědnosti státu) – konečné znění: určitá závažná (hrubé, soustavné) porušení kogentních norem MP vyvolávají zvláštní právní následky

právní následky MZ:
- povinnost států spolupracovat s cílem ukončit porušování
- žádný stát nesmí uznat situaci, kterou takové porušení vytvořilo
- žádný stát nesmí poskytnout pomoc či podporu směřují k pokračování situace s vědomím, že napomáhá porušování MP
- aktivně legitimovány v odpovědnostním vztahu všechny státy MS
- vzhledem ke kogentnosti primární normy – i odpovědnostní povinnost je kogentní (ujednání o nerealizaci odpovědnosti za M zločin – dohoda v rozporu s kogentní normou)
- nestačí jen reparace vůči přímé oběti, třeba i vůči třetím státům (ty mohou odškodnění poškozeného státu považovat za dostatečnou satisfakci)
- určité důsledky mají sankční povahu

22. Právní následky porušení norem mezinárodního práva – pojem a vývoj

2010-08-02T01:07:00.000-07:00

MP odpovědnost
soubor norem, které upravují právní následky mezinárodně protiprávního chování
tyto následky působí k tíži státu, který se dopustil protiprávního chování – pravidla MP odpovědnosti ukládají delikventu k původní povinnosti, kterou porušil (primární pravidlo), dodatečné závazky, které se aktivují až v okamžiku porušení primárního pravidla -
- odpovědnostní pravidla jsou sekundární a mají akcesorickou povahu
právní následky protiprávního chování – obyčejová úprava – kodifikace Komisí pro MP - - Návrh článků o odpovědnosti států
odpovědnostní obecně platná úprava se týká jen subjektů vykonávající veřejnou moc (státy, povstalci)
netýká se však MO – nejsou subjektem obecného MP, následky protiprávního chování nutno stanovit smluvně

vývoj:
klasické MP: na porušitele se hledělo, jako že projevil nezájem o existující úpravu, tímpadem se vyvázala i poškozená strana – oprávnění k volnostnímu jednání
zabránění zániku úpravy - reparace (ne obligatorní) – výše stanovena ujednáním mezi státy nebo v podobě kompromisu – stanovení arbitráží či soudem
takto vznikal nový závazek novační (původní zanikal)
reparace však mohl odmítnout, jak poškozený, tak porušitel
změna až z vývozem kapitálu do ciziny – snaha chránit majetek občanů
19. stol. - normy MP ukládající minimální standard zacházení s cizinci - pokud se poškozenému cizinci nepodařilo sjednat nápravu s využitím prostředků VP (podmínka předchozího vyčerpání vnitrostátních opravných prostředků), byl stát, jehož občanství poškozený cizinec měl (podmínka občanství), oprávněn využít postupu diplomatické ochrany - zmocnění reagovat na porušení MP týkajícího se zacházení s jeho občanem jiným státem tak, že převzal nárok poškozeného občana a napříště jej vymáhal na příslušném státu jako svůj vlastní
po 2. sv. válce - změny v mezinárodním společenství:
- význam diplomatické ochrany poklesl
- mnohem častěji předmětem sporů chování státu, jímž byla způsobena újma přímo jinému státu, nikoli jeho občanu
- rozšíření pojetí škody na veškerou újmu, tj. hmotnou i nehmotnou
- upevňování institutu ius cogens - porušení kogentního pravidla vyvolá pro porušitele jiné, mnohem citelnější následky, než jednání v rozporu s prostým pravidlem dispozitivním
- vstup MO do M vztahů v roli subjektu MP - mají i způsobilost k mezinárodnímu protiprávnímu chování
- objektivní (absolutní) odpovědnost - kvalitativně nový typ odpovědnosti, jež není spjat s protiprávním chováním, ale pouze s újmou, kterou jsou schopny vyvolat některé nebezpečné činnosti MP nezakázané - tj. rozšíření pojmu odpovědnosti
- v MP

21. Kodifikace a progresivní rozvoj MP

2010-08-02T01:04:00.000-07:00

současné MP není všeobecně kodifikováno – tj. není sebráno, systematicky uspořádáno a vyhlášeno v kodifikačních instrumentech
od poloviny 19.st. – pokusy o jeho částečnou kodifikaci – neoficiální (vědci a učené společnosti), i oficiální (samotné státy)
úspěchy: kodifikace válečného práva na haagských mírových konferencích 1899,1907, humanitárního práva na ženevských konferencích, leteckého práva na konferenci v Paříži (1919), pracovního práva v rámci MO práce, práva dopravního na konferenci v Barceloně (1921)
po 2. sv. válce: nové uspořádání mezi státy, dekolonizace – vznik nových států, které se nemínily podřídit historicky zformovanému MP, také rozvoj vědy a techniky - optimálním nástrojem M smlouvy

program kodifikace garantovaný VS OSN – čl.13, odst.1a Charty: „posilovat pokrokový rozvoj MP a jeho kodifikaci“
pokrokový rozvoj: normotvorná činnost v oblastech MP, které ještě nebyly upraveny nebo se toto právo v praxi nerozvinulo
kodifikace: přesnější vyjádření a systemizace pravidel, která už existují v praxi, v soudních precedentech a podle vědeckých názorů

60.léta – velký rozvoj kodifikace – scházejí se diplomatické konference, kodifikují důležité oblasti MP (1958 – konference o mořském právu v Ženevě) – vyvrcholení – Úmluva o smluvním právu (Vídeň, 1969)
vzbudilo představu, že M smlouva se stala přímým prostředkem tvorby obecného MP závazného pro všechny státy
souběžně ale začíná jakási krize kodifikace – ve světle dynamiky M vztahů je nehybnost úpravy v M smlouvách nevýhodou (proces přípravy zdlouhavý, mezi schválením návrhu a vstupem v platnost několik let)
okruh stran navíc zůstával překvapivě nízký, třebaže MS měly značný význam a převážně potvrzovaly platné právo (vysvětlení – návrh představuje kompromis, který vlastně neuspokojuje nikoho), nepodařilo se ani vyřešit největší problémy (jaderné zbraně, terorismus, ochrana životního prostředí)
dále se upozorňuje na systematické porušování některých M smluv (nedostatek odpovědnostních závazků pro případ porušení)
početní většina států může přehlasovat vlivnou menšinu, ale skutečné právo se pak rodí v praxi států, které mají moc
to vše vede opět k vytvoření příznivějšího klimatu k obyčejové normotvorbě

OSN pro kodifikaci vybudovala rozsáhlý aparát – klíčové postavení má Komise pro MP (1947) – 34 členů – znalců, ne zástupci států, vysoká vědecká úroveň, ale vyčítána pomalost a určitá konzervativnost; postup zpracování zadaného tématu: zvláštní zpravodaj vypracovává dílčí zprávy diskutované posléze plénem, předběžný návrh článků předkládá státům k připomínkám, po jejich zapracování odevzdá Komise svůj návrh VS

V Evropě nejdynamičtější fórum kodifikace je Rada Evropy – do kodifikačního procesu se zapojuje jak orgán mezivládní spolupráce (Výbor ministrů), tak i orgán složený z národních zákonodárců (Parlamentní shromáždění)

základní metodou kodifikace – metoda konsensu – souhlas daný jak formálně tak neformálně
metoda „balíku“ – požaduje se souhlas všech zúčastněných se všemi dílčími ustanoveními celého návrhu – sice vysoká efektivita, ale časově i jinak náročné

formy kodifikačních projektů
- mnohostranná M smlouva – jedno z hlavních poslání – vyjasnit vztah k obecně závaznému obyčejovému právu a postihnout jeho skutečný obsah
- M smlouva chce obyčejové právo deklarovat (potvrdit)
- nástroj krystalizace obyčejového pravidla (završení obyčejotvorné praxe)
- vůči obyčejovému právu má iniciační účinky (otevírá obyčejotvorný proces – - vytváří nové pravidlo, později vzniká stejnorodá praxe států)
- podobné účinky mohou mít deklarace (slavnostní rezoluce VS OSN) – není z hlediska dopadů na obyčejové právo rozhodující, že nejsou jako takové závazné
- zpráva Komise pro MP – v praxi jen ojediněle
- forma kodexu – jen několikrát (práce na návrhu kodexu zločinů proti míru a bezpečnosti)

20. Druhy pravidel MP

2010-07-26T00:52:00.000-07:00

každá norma v sobě spojuje obsah (pravidlo chování) s formou (norma se stává poznatelná jako právně závazná)

materiální a procesní pravidla
- materiální pravidla (někdy primární) – upravují bezprostředně práva a povinnosti subjektů
- procesní pravidla (sekundární) – regulují postupy při vzniku, změně a zániku M pravidel, při jejich zjišťování a výkladu, uplatňování, řešení sporů, při vzniku M odpovědnosti, v souvislosti s přímým donucením porušitelů M závazků

obecná (univerzální), partikulární (regionální) a lokální pravidla
- obecná pravidla – zavazují všechny státy, otázka formy pravidel obecného MP – - pramenem může být jen obyčej, protože jen ten je způsobilý vyvolávat právní účinky erga omnes, smlouva nemůže zavazovat státy, které neprojevily souhlas být jí vázány – zatím existují jen M smlouvy, které se obecnosti blíží, pokud ostatní státy respektují pravidlo této smlouvy, není to proto, že by se cítily být smlouvou vázány, ale protože respektují obsahem stejné pravidlo obyčejové - tzv. univerzální úmluvy, ani obyčej ale nemusí dodržovat všechny státy (soustavně protestující státy, obyčeje partikulárního MP, navíc MP má dispozitivní povahu – předpokládá možnost jiné úpravy

- partikulární (regionální) pravidla – závazná jen pro určitou skupinu států, pro ostatní státy jen pokyn, který se jich právně netýká (před vznikem obecného MP bylo základem MP)
typickým pramenem je M smlouva, ale existují i partikulární obyčeje
nejčastěji se vytvářejí v rámci regionů (geograficky, jazykově, kulturně, nábožensky definované) - regionální pravidla – chrání specifika oblasti, v některých oblastech je regionální úprava rovnocenná obecné (LP)

- partikulárním pravidlům předcházely dvoustranné smlouvy (zpravidla reciproční základ) – užitečný nástroj úpravy mezi sousedními státy – lokální smlouvy, formují se, i když v menší míře i lokální obyčeje – existenci potvrdil MSD ve věci Průchodu
indickým územím (1960)

dispozitivní a kogentní pravidla
- dispozitivní pravidla - připouštějí, aby se státy od nich z jakéhokoli důvodu odchýlily, možnost derogace ve vztahu s jinými státy, pokud ji nevyužijí zůstávají v platnosti
- kogentní pravidla – tuto dispozici neumožňují, nepřipouštějí smluvní odchylku (derogaci), ani jednostranné pozastavení jejich aplikace, hlavní úkol: udržet a zabezpečit minimum jednoty právního společenství a chránit společné hodnoty, historicky vychází z teorie přirozeného práva
Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969) – imperativní norma – přijatá a uznaná M společenstvím jako celkem za normu, od níž není dovoleno se odchýlit, a která může být pozměněna pouze novou normou obecného MP stejné povahy – význam této definice: státy v závazné smlouvě uznaly existenci kogentních norem - znaky:
- imperativní norma – většinou ukládá určitý zákaz, ale může být i příkaz
- norma obecného práva – působnost erga omnes (vzhledem k důležitosti k.p. nezbytné), forma obyčeje – ale smluvní zakotvení umocňuje efektivitu
- přijata a uznána M společenstvím jako celkem – vznik zpravidla nepřekazí lhostejnost nebo nesouhlas menšinové skupiny států, pokud je většina schopna pravidlo prosadit v praxi
- norma od níž se nelze odchýlit – podmínka kvalifikovaného opinio iuris (1. že je nederogovatelným závazným pravidlem, 2. působnost erga omnes) - násobí se problémy spojené se zjišťováním existence, proces utváření kogentních norem je pomalejší, ale zároveň jsou zdrojem stability MP řádu
- může být změněna jen novou kogentní normou (na rozdíl od nadčasových axiomů přirozeného práva)
problém – kogentní norma je definována pomocí následku (nederogovatelnost), ne podle toho, co tomuto následku předcházelo

Návrh článků o odpovědnosti států – kogentní normy obsahují zákazy, které chrání základní potřeby a zájmy MS – závazky vůči MS jako celku – na dodržování má právní zájem každý stát (viz rozhodnutí MSD z r. 1970 ve věci Barcelonské společnosti pro dopravu, osvětlení a energii)
následky rozporu s kogentní normou: 1. smlouva je neplatná od počátku (ex tunc), pokud je v době uzavření v rozporu, 2. kogentní norma vznikne po uzavření smlouvy, která se tím dostane do rozporu, ztrácí smlouva svou platnost až v okamžiku vzniku normy (ex nunc)
porušení k.p. a M zločin – nejsou to identické pojmy, ale značně se překrývají
mezi kogentní normy patří:
- zákaz použití síly, zejména útočné války
- pravidla chránící podstatné stránky fyzické existence a důstojnosti člověka (zákaz otroctví, zločinů proti lidskosti, mučení, rasové diskriminace...)
- zákaz bránit národům v jejich právu na sebeurčení či ohrožovat jejich fyzickou existenci (zákaz genocidy)
- zákaz přivlastnění M prostorů (volné moře, kosmický prostor)
- zákaz rozsáhlého znečištění životního prostředí lidstva
problém: neexistuje orgán, který by stanovil, zda jde o kogentní normu nebo ne – úsudky vyslovují jednotlivé státy a ty se liší – vtahování do ideologických sporů – negativní dopad na pr. jistotu
vyskytují se smluvní pravidla, která mají podobnou povahu (ale ne erga omnes, ale jen ve vztahu ke smluvním stranám) v tom, že nepřipouštějí derogaci – ius cogens je povolán ke zvláštní ochraně zásadních hodnot sdílených skutečně celým MS, nikoliv jen některými členy

hard-law a soft-law
obsah normy musí být dostatečně určitý a jednoznačný a forma podmiňuje závaznost pravidla chování – pokud oboje splňuje podmínky – jedná se o hard law
pokud ale absentuje nebo pokulhává některý ze znaků normy (práva a povinnosti jsou vyjádřeny neurčitě, vyhýbavým nebo odkladným způsobem) – působí na společenské vztahy jen minimálně – „programové právo“ (nedostatečná normativnost)
pravidla chování formulována precizně a naléhavě, ale formálně nedokonale – státy s nimi zacházejí jako s nezávaznými směrnicemi (gentlemanské dohody, tzv. čistě politická ujednání a akty MO)
normy, které vykazují nedokonalý obsah nebo formu – soft law - obecně postrádá návaznost na institut M odpovědnosti
politické ujednání – pokud nedojde k zásadní politické změně ve státě, je otázkou M prestiže taková ujednání dodržovat, respektování takových ujednání závisí také na kontrolních mechanismech – postižení porušení politickým nebo hospodářským tlakem
doporučení MO – v praxi mají stejný dopad jako M smlouva – akt sám o sobě není právně závazný, mají permisivní účinky (zmocňují členy organizace chovat se doporučeným způsobem, i když ten není případně není plně v souladu s platnými dispozitivními normami MP) – takové chování pak nemůže být považováno za M protiprávní, na druhou stranu ale ani stát, který se doporučením nepodřídí platné MP neporušují
povahu soft law mají i politicko-právní závazky, které přebírají některé nové členské státy v okamžiku vstupu do MO jako podmínku pro přijetí do ní
hybridní formy– např. dvoustranné M smlouvy v nichž jsou ustanovení, v nichž se strany zavazují považovat obsah některých mnohostranných politických dokumentů MO ve vzájemných vztazích za právně závazný

19. Jednostranné právní akty

2010-07-26T00:49:00.000-07:00

jednostranné právní akty
čl.38 Statutu MSD s nimi jako s prameny MP nepočítá, také část nauky je za pramen nepovažuje
neslučitelnost případných normativních účinků se zásadou svrchované rovnosti – - jednostranné akty nemohou vyvolávat právní účinky bez souhlasu druhého subjektu – pak takový akt je jen nabídkou a souhlas adresáta je její akceptací (konsenzuální teorie) – MSD odmítl
podle jiných je jednostranný právní akt jen zdrojem závazků, ne zdrojem práva, nicméně nikdo nepopírá jejich reálný význam v teorii i praxi MP

jednostranné akty států
vyjadřují vůli nebo souhlas státu vytvořit právní závazky nebo jiné právní účinky na základě MP
autonomně mohou podle okolností působit:
- notifikace – veřejné formální oznámení určité skutečnosti, v případech, když podmiňuje platnost jiných navazujících aktů
- uznání – zbavuje stát, který jistou skutečnost uznal, možnosti později její platnost zpochybnit
- protest – protestující stát se brání tomu, aby určitá skutečnost vůči němu byla později vztahována jako platná (aby nečinnost nebyla interpretována jako konkludentní uznání)
- zřeknutí se – stát se předem vzdává určitého práva či nároku, činí ho nezpůsobilým se ho později dovolat
- příslib – stát se zavazuje k určitému jednání bez záruky obdobného plnění ze strany druhých států

závěry MSD ve věci Jaderných pokusů (1974): jednostranný právní akt se může stát pramenem práv a povinností MP, nevyžaduje k platnosti přijetí jinými státy, důvodem závaznosti je postulát dobré víry, MP nevyžaduje náležitosti formy, akt ale musí být veřejný, jeho závaznost závisí na vůli jednajícího státu být jím v budoucnu vázán, k jeho změně nemůže dojít svévolně (porušovalo by zásadu dobré víry)

akty MO
analýzu právních účinků aktů MO komplikuje terminologická nejednotnost – pro hodnocení není pojmenování rozhodné, následky vyvozovány z: obsahu, okolností vypracování, podmínek schválení, následné praxe členů MO – čtyři okruhy následků:
- závazné normy chování – oprávněny vydávat některé MO, pro regulaci vnitřních poměrů MO, někdy i pro členské státy – daly souhlas v zakládajícím statutu – odvozují tak svou platnost od M smlouvy
- mohou ovlivnit smluvní normotvorbu – vstup MO v zájmu společné interpretace – - nelze ale považovat za výklad autentický (jen smluvní strany), ale vysoká autorita - - zásada dobré víry
rezoluce a deklarace VS OSN často anticipovaly pozdější smluvní vývoj – podklad pro smluvní normotvorbu
- často se stávají součástí obyčejotvorného procesu (formulují společné představy de lege ferenda), mohou M praxi vyvolat nebo ji sjednotit, jindy deklarují existenci opinio iuris
- právně nezávazná doporučení – závaznost vylučuje souřadnost vztahů mezi subjekty MP – nevylučuje, aby tyto akty vyvolávaly určité dílčí pr. následky – v míře, kterou je třeba specifikovat případ od případu, označovány za soft-law

18. Pomocné (podpůrné) a doplňující prameny MP

2010-07-26T00:29:00.000-07:00

obecné zásady právní
čl.38 Statutu MSD hovoří o „obecných zásadách právních uznávanými civilizovanými národy“, v praxi:
- zásady, které se uplatňují všeobecně ve VP řádech států (ne v MP), obecnost – ne v naprosto všech, stačí dostatečně široké a reprezentativní uplatňování v převážné většině států, nerozlišují se „civilizované“ a „necivilizované“ státy (šlo by o diskriminaci)

- zásady svou povahou „přesaditelné“ do MP vztahů – mohou mít hmotněprávní povahu (odpovědnostní) i procesněprávní

- od obecných zásad právních je nutné odlišit zásady MP (zákaz použití síly), které čerpají svůj původ přímo v MP

vzhledem k tomu, že mají původ ve VP, se nemohou kvalifikovat jako formální pramen MP, ale jen jako pramen materiální – korekce ve světle znění čl.38 Statutu MSD, jenž tvoří součást platného MP – jsou přijaty jako formální pramen

vzhledem k neexistenci hierarchických vztahů mezi formami MP jsou pramenem rovnocenným, to neznamená, že by byly rovnocenné i z hlediska reálného významu – poloha doplňkového pramene (i podle čl.38 - soudce by se jich měl přidržet pouze tehdy, nelze-li ve věci aplikovat jiné pravidlo) – ve skutečnosti soudy aplikují jen výjimečně

důvod zdrženlivosti: soudce zřídka uplatní zásadu VP, která není dostatečně rozšířená a nepřerostla do MP, pokud do MP přerostla, pak ji neuplatní jako zásadu, ale jako obyčejové pravidlo

historická tendence vede spíše k dalšímu snížení vlivu obecných zásad právních – vzhledem k rozšíření MS a jeho multikulturálnosti – redukuje se množství sdílených zásad; dále ale také ubývá mezer v MP (viz smluvní normotvorba)

jednostranné právní akty
čl.38 Statutu MSD s nimi jako s prameny MP nepočítá, také část nauky je za pramen nepovažuje
neslučitelnost případných normativních účinků se zásadou svrchované rovnosti – - jednostranné akty nemohou vyvolávat právní účinky bez souhlasu druhého subjektu – pak takový akt je jen nabídkou a souhlas adresáta je její akceptací (konsensuální teorie) – MSD odmítl
podle jiných je jednostranný právní akt jen zdrojem závazků, ne zdrojem práva, nicméně nikdo nepopírá jejich reálný význam v teorii i praxi MP

jednostranné akty států
vyjadřují vůli nebo souhlas státu vytvořit právní závazky nebo jiné právní účinky na základě MP

autonomně mohou podle okolností působit:
- notifikace – veřejné formální oznámení určité skutečnosti, v případech, když podmiňuje platnost jiných navazujících aktů

- uznání – zbavuje stát, který jistou skutečnost uznal, možnosti později její platnost zpochybnit

- protest – protestující stát se brání tomu, aby určitá skutečnost vůči němu byla později vztahována jako platná (aby nečinnost nebyla interpretována jako konkludentní uznání)

- zřeknutí se – stát se předem vzdává určitého práva či nároku, činí ho nezpůsobilým se ho později dovolat

- příslib – stát se zavazuje k určitému jednání bez záruky obdobného plnění ze strany druhých států

závěry MSD ve věci Jaderných pokusů (1974): jednostranný právní akt se může stát pramenem práv a povinností MP, nevyžaduje k platnosti přijetí jinými státy, důvodem závaznosti je postulát dobré víry, MP nevyžaduje náležitosti formy, akt ale musí být veřejný, jeho závaznost závisí na vůli jednajícího státu být jím v budoucnu vázán, k jeho změně nemůže dojít svévolně (porušovalo by zásadu dobré víry)

akty MO
analýzu právních účinků aktů MO komplikuje terminologická nejednotnost – pro hodnocení není pojmenování rozhodné, následky vyvozovány z: obsahu, okolností vypracování, podmínek schválení, následné praxe členů MO – čtyři okruhy následků:
- závazné normy chování – oprávněny vydávat některé MO, pro regulaci vnitřních poměrů MO, někdy i pro členské státy – daly souhlas v zakládajícím statutu – odvozují tak svou platnost od M smlouvy
- mohou ovlivnit smluvní normotvorbu – vstup MO v zájmu společné interpretace – - nelze ale považovat za výklad autentický (jen smluvní strany), ale vysoká autorita - - zásada dobré víry
rezoluce a deklarace VS OSN často anticipovaly pozdější smluvní vývoj – podklad pro smluvní normotvorbu
- často se stávají součástí obyčejotvorného procesu (formulují společné představy de lege ferenda), mohou M praxi vyvolat nebo ji sjednotit, jindy deklarují existenci opinio iuris
- právně nezávazná doporučení – závaznost vylučuje souřadnost vztahů mezi subjekty MP – nevylučuje, aby tyto akty vyvolávaly určité dílčí pr. následky – v míře, kterou je třena specifikovat případ od případu, označovány za soft-law

soudní rozhodnutí
doplňkové, spíše materiální prameny – působí na vědomí normotvůrců
soudní výroky – netvoří právo, pouze platné právo aplikují, MP závazné – relativní – zavazují pouze strany, ne třetí státy ani samotný MSD v dalším rozhodování (ne precedent), nicméně na dřívější rozsudky často poukazuje – podpora konzistentnosti a stability judikatury

významné účinky:
- uzná-li MSD určité pravidlo za obyčejové – vliv na další chování států, pozitivně ovlivní efektivitu takového pravidla
- inspirují kodifikační činnost, tím nepřímo dotvářejí obsah kodifikačních úmluv
- autorita pro ostatní M tribunály
rozsudky ES pro LP – také zavazuje jen strany a v dané věci (státy nejsou právně zavázány změnit VP předpisy, které jsou v rozporu s Úmluvou o LP – většinou tak ale činní dobrovolně)

názory nauky MP
nepatří mezi formální prameny, menší vliv než rozhodnutí M soudů, ale vzhledem k množství nepsaných pravidel v MP – vliv nauky při jejich zjišťování a při systematizaci MP
nauka měla větší význam v minulosti – Hugo Grotius – koncepce mare liberum předznamenala vývoj mořského práva
tradičně větší prestiž ve státech germánsko-románské právní kultury než ve státech anglosaských
M soudní dvory se uchylují k citaci z děl vědců jen zcela výjimečně, zatímco strany běžně

ekvita
MSD se může odchýlit od platného MP (pokud souhlasí strany) a rozhodnout pomocí ekvity
možnost hodnotit obsah platných norem podle toho, zda jsou spravedlivé
dosud žádná strana nesvolila – zůstává jen teoretickou možností, a sotva kdy se využije, protože by soudce postavila nad státy jak jako spotřebitele, tak jako tvůrce MP
ekvita ale vstupuje do rozhodovacího procesu také jako podstatný prvek interpretace praeter legem (pravidla MP neposkytují dostatečně přesný a jasný návod pro řešení individuálního sporu)
zásady spravedlnosti používány při výkladu M obyčejových pravidel – stanovení výše náhrady škody, za niž stát odpovídá
užita také v mořském právu – delimitace pevninských mělčin mezi dvěma státy

17. Výklad mezinárodních smluv

2010-07-26T00:26:00.000-07:00

myšlenkové postupy, jimiž se podle pravidel poznání, zejm. logických a jazykových, zjišťuje skutečný smysl ustanovení MS a jejich právní účinky
- k výkladu oprávněn každý, koho se MS právně týká:
o autentická interpretace - pouze smluvní strany společně - odlišný výklad = spor:
o dohoda (výměna diplomatických nót, případně konkludentně)
o rozhodčí nebo soudní orgán - závazný výklad pro strany sporu, závazný pouze enunciát a nikoliv jeho zdůvodnění
pro výklad malý význam nauka – míšení lege lata a lege ferenda
o interpretace - dříve používání jedné ze tří metod:
o subjektivní metoda - rozhodující je úmysl, skutečná vůle stran v době sjednání MS
o objektivní metoda - rozhodující je text MS bez ohledu na vůli stran
o teleologická metoda - rozhodující je účel a cíl smlouvy
o obecné interpretační pravidlo (čl. 31 VÚ)- kodifikovaná vykládací pravidla jsou normativní povahy a interpret je povinen se jimi řídit: zjišťování úmyslu stran z textu smlouvy (vychází z názoru, že text smlouvy odráží úmysl, vůli stran), a to:
- odst. 1: použitím základních interpretačních postupů:
o v dobré víře - vyplývá přímo z širší nadřazené zásady pacta sunt servanda
o v souladu s obvyklým významem, který se dává výrazům ve smlouvě
- tj. gramatický výklad
o obvyklý význam použitých výrazů zjišťovat v souvislosti, v kontextu
- tj. systematický výklad
o s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy

- odst. 2: použije se: - celý text smlouvy (+ event. přílohy)
o + veškeré dohody, ke kterým strany dospěly při sjednávání M smlouvy
o + veškeré písemné akty, které strany vydaly v souvislosti s uzavřením M smlouvy

- odst. 3: nutno vzít v úvahu také:
o veškeré pozdější dohody mezi stranami, pokud se týkají interpretace M smlouvy
o + pozdější praxi při aplikaci M smlouvy, která svědčí o určité dohodnuté interpretaci smluvními stranami
o + každé relevantní pravidlo MP aplikovatelné mezi stranami
o + doplňkové interpret. prostředky (když to nestačí k jednoznačnému výkladu) - čl. 32:
- přípravné práce = veškeré materiály, které jsou v nějaké míře průkazné pro průběh vzniku konečného znění M smlouvy - diplomatická korespondence, zápisy z jednání, přijaté nebo odmítnuté návrhy účastníků, memoranda, usnesení konference, ...
- okolnosti uzavření smlouvy = jakékoli faktické okolnosti, které mohou být průkazné pro úmysl stran v době uzavření smlouvy
o výklad smluv sepsaných ve více jazycích (čl. 33):
- cílem je zjistit smysl abstraktní smlouvy jakožto vyjádření shodné vůle stran, nikoli jejích jednotlivých jazykových znění
- všechna autentická znění mají zásadně stejnou platnost
- domněnka, že podle souhlasné vůle stran mají všechny autentické texty stejný smysl
- cílem výkladu je nalezení tohoto smyslu, který odpovídá úmyslu stran
- postup:
o 1. srovnávání jednotlivých textů + použití všech přípustných interpretačních postupů (základních i doplňkových) - pokud stále rozpor - ad. 2
o 2. výklad, který nejlépe sbližuje všechny texty se zřetelem k předmětu a účelu smlouvy

16. Výhrady k mezinárodním smlouvám

2010-07-26T00:23:00.000-07:00

výhrady (reservation) ke smlouvě - jednostranné prohlášení jakkoli formulované nebo označené, jež bylo učiněno státem při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení smlouvy nebo při přistoupení k ní, jímž se zamýšlí vyloučit nebo pozměnit právní účinky určitých ustanovení smlouvy při jejich aplikaci vůči tomuto státu (čl. 2 VÚ)
dříve potřeba souhlasu všech stran, jinak se nestal subjekt stranou smlouvy – změna po 2. sv. Válce – nárůst počtu mnohostranných smluv
nelze u dvoustranných smluv - byla by to vlastně nová oferta
jen u smluv mnohostranných - podmínky (čl. 19):
nepřípustná výhrada neslučitelná s předmětem a účelem smlouvy
ve smlouvě možnost zakázat jakékoli výhrady nebo povolit pouze určité výhrady (např. taxativním výčtem - jiné výhrady zakázány)

důsledky pro platnost smlouvy:
- stát přijímající M smlouvu s výhradou se stává stranou smlouvy ve vztahu k těm smluvním státům, které jeho výhradu přijaly, a to ve znění pozměněném výhradou

- pro stát, který přijal výhradu jiného státu, platí smlouva ve znění pozměněném výhradou

- mezi státem, který učinil výhradu, a státem, který výhradu odmítl, právní poměr ze smlouvy nevzniká a smlouva mezi nimi nenabude platnosti

- jestliže výhrada byla odmítnuta všemi smluvními stranami, nemá přijetí smlouvy s výhradou žádné právní účinky a vyhrazující stát se vůbec nestává stranou smlouvy

15. Suspendování a ukončení platnosti mezinárodních smluv

2010-07-14T07:43:00.000-07:00

platnost MS - mezi stranami vzniká právní poměr předvídaný smlouvou
účinnost MS - strany jsou povinny smlouvu provádět

suspendování MS - dočasné přerušení účinnosti smlouvy, nemá vliv na její platnost
stejná pravidla jako při skončení platnosti MS

způsoby ukončení platnosti a suspendování MS:
- uplynutí dohodnutého času

- splnění smlouvy - smlouvy s jednorázovým plněním, nebo s plněním se opakujícím, s omezeným počtem úkonů nebo obsahovým množstvím, u některých smluv i po splnění nadále trvají právní účinky – cese území (právní titul pro delimitaci státních hranic)

- dohoda stran - potřeba vzájemného souhlasu všech smluvních stran (může být i mlčky)

- rozvazovací podmínka - např. vznik určité budoucí skutečnosti (zřídka)

- sjednání nové smlouvy - novace - jestliže strany projevily úmysl starší smlouvu plně nahradit nebo jestliže obě smlouvy jsou navzájem tak neslučitelné, že je nelze současně aplikovat

- výpověď či vystoupení ze smlouvy - ukončení platnosti M smlouvy na základě projevu vůle jedné strany nebýt dále vázána smlouvou
zásadně jen v případě, že to smlouva sama předvídá nebo s tím všechny strany souhlasí
výpověď či vystoupení se notifikuje stranám nebo depozitáři

- snížení počtu smluvních stran - samotné snížení počtu smluvních stran nestačí k automatickému ukončení platnosti M smlouvy, pokud smlouva ve speciálním ustanovení neobsahuje něco jiného (příkladem Úmluva o trestání genocidy – minimum 16, pak konec)

- hrubé porušení smlouvy - hrubé porušení dvoustranné M smlouvy dává poškozené straně právo dovolávat se ukončení platnosti M smlouvy nebo jejího suspendování, a to celé M smlouvy nebo její části
hrubé porušení – odmítnutí plnit nebo porušení podstatných ustanovení s ohledem na předmět a cíl smlouvy
mnohostrannou M smlouvu, kterou jedna smluvní strana hrubě porušuje, mohou všechny ostatní smluvní strany po vzájemné dohodě suspendovat nebo ukončit její platnost, a to buď smlouvu zrušit úplně, nebo jen ve vztahu k porušovateli, kterého mohou ze smlouvy vyloučit
strana mnohostranné M smlouvy, která je porušením přímo dotčena, je oprávněna smlouvu ve vztahu k porušovateli pouze suspendovat
neuplatní se v případě, že smlouva má zvláštní ustanovení o právech a povinnostech smluvních stran v případě porušení – př. možnost vyloučení člena OSN

- podstatná změna okolností (rebus sic stantibus):
doložka rebus sic stantibus - pravidlo obecného MP, které se aplikuje tehdy, když smlouva sama nemá pro tento případ žádné nebo alespoň dostatečně jasné ustanovení

- její použití pouze tehdy, když:
■ změna je podstatná
■ změna má za následek radikální změnu v rozsahu závazků, které mají být podle smlouvy ještě plněny
■ trvalost původních poměrů tvořila podstatný základ souhlasu stran ke smlouvě – nemůže se dovolávat strana, která změnu způsobila
■ lze se jí dovolávat proti jakékoli M smlouvě s výjimkou dohod, které stanovily státní hranice

- nemožnost plnění - předmět nezbytný pro plnění smlouvy později definitivně zmizí nebo je zničen

- ukončení platnosti se však nemůže dovolávat ta strana, která svým jednáním zmizení nebo zničení předmětu způsobila
bude-li nemožnost plnění jen dočasná, lze se jí dovolávat jen jako důvodu pro suspendování smlouvy

- rozpor s nově vzniklým kogentním pravidlem - neplatnost ex nunc – právní vztahy vytvořené před vytvořením pravidla zůstávají nedotčeny

- vyjití z užívání (desuetudo) – M smlouva se trvale neprování a oprávněná strana se s tímto stavem spokojuje, nebo lze mluvit o tacitní dohodě o ukončení

procedura při ukončování platnosti a suspendování MS:
1969 - Vídeňská úmluva o smluvním právu - čl. 65-68
vždy písemná forma sdělení - notifikace ostatním smluvním státům - musí být přesně uvedena opatření, která hodlá notifikující strana učinit a vyložen právní základ, o který svůj nárok opírá - možnost podat námitky - lhůta má být zpravidla delší než 3 měsíce
mezinárodní spor - urovnat mírovými prostředky (čl. 33 Charty OSN) - pokud neurovnáno do 1 roku, pak:
- MSD - pokud je předmětem počáteční nebo následná neplatnost smlouvy pro domnělý rozpor s kogentní normou

- smírčí řízení - v ostatních případech - gen. tajemník OSN má seznam smírčích soudců - každá strana jmenuje 2 členy komise (1 vlastní, 1 z jiného státu) a ti 4 pak jmenují ze seznamu předsedu komise - komise si stanoví pravidla řízení - do 1 roku vypracuje zprávu (má pro sporné strany povahu doporučení)
nejsou-li námitky, může notifikující stát provést bez dalšího zamýšlená opatření
akt, kterým se smlouva prohlašuje za neplatnou a její platnost za ukončenou nebo kterým se provádí vystoupení ze smlouvy nebo její suspendování, musí být vyhotoven jako dokument, který se zasílá ostatním stranám a je podepsán hlavou státu, předsedou vlády nebo MZV

14. Důvody neplatnosti mezinárodních smluv

2010-07-14T07:39:00.000-07:00

podmínky vzniku platné smlouvy: smluvní strany musí být způsobilé k uzavření, předmět možný a dovolený, řádně projevená vůle být vázán smlouvou

způsobilost smluvních stran
státy – jako plnoprávné subjekty MP, je atributem státní suverenity – plná (jakékoliv smlouvy), původní (náleží státu, protože je státem)
stát federálního typu (MP povahy) – smluvní způsobilost sama federace, možná odvozená a omezená způsobilost jednotek federace (podle ústavy), federace vnitrostátního typu – jen federace
konfederace – členským státům ponechána, jako celek jen pokud ji k tomu členské státy zmocní
částečná způsobilost – subjekty, které ztratily svou suverénní subjektivitu: Svatá stolice (M konference o humanitárním, diplomatickém právu, konkordáty o administrativních věcech katolické církve), povstalecká strana, některé politické územní útvary
neměly kolonie (smlouvu uzavírala metropole)

předmět smlouvy
fyzická nemožnost plnění – už v době uzavření M smlouvy – neplatná smlouva (nulitní akt) - musí jít o absolutní nemožnost – v praxi: nezaviněný omyl (v dobré víře nevěděly) nebo případ podvodu (jedna strana věděla)
nezbytný soulad se základními zájmy M společenství
- kogentní normy: nulitní od počátku, pokud byla v době uzavření v rozporu s kogentní normou

- cíle a zásady organizace světové kolektivní bezpečnosti (OSN) – statut požaduje svou právní nadřazenost vůči smlouvám členských států – dle Charty OSN smlouvy, které jsou s ní v rozporu, zůstávají formálně v platnosti, ale v případě střetu jsou účinky závazků z těchto smluv pozastaveny proti závazkům Charty – požaduje neúčinnost závazků, které jsou v rozporu s Chartou
řádný projev vůle stran – zásada svobodného souhlasu (VÚ)

- pravomoc uzavírat M smlouvy – státy prostřednictvím orgánů – oprávnění nebo řádně zmocnění zástupci – každá strana má právo prověřit oprávněnost
určuje VP – ústava: hlava státu (před definitivním přijetím závaznosti většinový souhlas parlamentu), vláda, ministerstvo zahraničí
plná moc – vydává orgán, který má ústavní pravomoc činit sám tyto akty (deleguje pravomoc)
MP pravidla (zevšeobecnění VP a praxe) – kodifikováno ve VÚ - právo všestranného zastupování (hlava státu, vláda, MZV – všechny úkony) dále: vedoucí diplomatické mise, pověřený zástupce na M konferenci nebo u MO – jen přijetí textu, pro podpis nutná zvláštní plná moc
hlava státu, vláda, MZV – presumpce pravomoci – výjimka: stát se může dovolávat porušení VP jako důvodu neplatnosti, pokud je toto zřejmé, zřejmost musí být objektivní (logický úsudek a znalosti, které lze předpokládat), nebo výslovné upozornění

- plná moc – oficiální dokument, vydaný státním orgánem reprezentativní povahy, opravňující k provedení jednotlivých nebo všech právních aktů směřujících k uzavření M smlouvy, musí být řádné – orgán, kterým má pravomoc akt provést

- všeobecné (více M smluv) nebo zvláštní

- písemné - státy mohou po vzájemném souhlasu od požadavku předložení plných mocí ustoupit – pokud ne (a není plné moci) – akt neplatný od počátku, podobně i když plnou moc překročí – může být zhojeno ratifikací, konfirmací (platnost ex tunc)

vadný projev vůle - neplatnost:
- absolutní - nulitní, nicotná a neplatná od počátku
- relativní - napadnutelná, případně neplatná ex tunc

důvody vadného projevu:
- omyl
- faktický omyl – omyl ve skutečnosti
- omyl ve formulaci textu – chybné označení, nesprávný výraz nebo obrat – ne vliv na platnost, omyl se netýkal vůle stran, ale jen jejího vyjádření – musí být plněna dle skutečné vůle stran v době uzavření smlouvy
- jednostranný nebo společný omyl – právní účinky stejné – poškozený stát se může dovolávat neplatnosti – ex tunc
stát se může dovolávat omylu, jestliže skutečnost předpokládal a ta byla nezbytným základem souhlasu
domáhat se neplatnosti nemůže strana, která jednáním k omylu přispěla nebo na možnost omylu byla upozorněna
- podvod – cílem jednání jedné strany je vytvořit u druhého státu dolózní omyl, aby dala souhlas ke smlouvě (předstírání neexistující skutečnosti, nepravdivé prohlášení, předložení zfalšované mapy...), vyskytuje se zřídka (Mnichov 1938 – neměla úmysl dodržet)
- korupce – poskytnutí neoprávněných výhod představiteli státu, aby zneužil svých plných mocí ve prospěch druhé strany – korumpující musí být stát (ne soukromá osoba), příčinná souvislost mezi korupcí a souhlasem, lze pokládat za zvláštní případ podvodu - stejné důsledky (neplatnost ab initio po namítnutí)
- použití síly a hrozba silou (proti státu i zástupci státu) – nedošlo ke svobodě projevu vůle – smlouva nulitní (ipso iure), tudíž nelze zhojit ani ratifikací

13. Náležitosti vzniku platné mezinárodní smlouvy

2010-07-14T07:36:00.000-07:00

smluvní strany musí být způsobilé k uzavření, předmět možný a dovolený, řádně projevená vůle být vázán smlouvou

způsobilost smluvních stran
státy – jako plnoprávné subjekty MP, je atributem státní suverenity – plná (jakékoliv smlouvy), původní (náleží státu, protože je státem)
stát federálního typu (MP povahy) – smluvní způsobilost sama federace, možná odvozená a omezená způsobilost jednotek federace (podle ústavy), federace vnitrostátního typu – jen federace
konfederace – členským státům ponechána, jako celek jen pokud ji k tomu členské státy zmocní
částečná způsobilost – subjekty, které ztratily svou suverénní subjektivitu: Svatá stolice (M konference o humanitárním, diplomatickém právu, konkordáty o administrativních věcech katolické církve), povstalecká strana, některé politické územní útvary
neměly kolonie (smlouvu uzavírala metropole)

předmět smlouvy
hranice volnosti vůle stran:
fyzická nemožnost plnění – už v době uzavření M smlouvy – neplatná smlouva (nulitní akt) - musí jít o absolutní nemožnost – v praxi: nezaviněný omyl (v dobré víře nevěděly) nebo případ podvodu (jedna strana věděla)
nezbytný soulad se základními zájmy M společenství
- kogentní normy: nulitní od počátku, pokud byla v době uzavření v rozporu s kogentní normou
- cíle a zásady organizace světové kolektivní bezpečnosti (OSN) – statut požaduje svou právní nadřazenost vůči smlouvám členských států – dle Charty OSN smlouvy, které jsou s ní v rozporu, zůstávají formálně v platnosti, ale v případě střetu jsou účinky závazků z těchto smluv pozastaveny proti závazkům Charty – požaduje neúčinnost závazků, které jsou v rozporu s Chartou

řádný projev vůle stran – zásada svobodného souhlasu (VÚ)
- pravomoc uzavírat M smlouvy – státy prostřednictvím orgánů – oprávnění nebo řádně zmocnění zástupci – každá strana má právo prověřit oprávněnost
určuje VP – ústava: hlava státu (před definitivním přijetím závaznosti většinový souhlas parlamentu), vláda, ministerstvo zahraničí
plná moc – vydává orgán, který má ústavní pravomoc činit sám tyto akty (deleguje pravomoc)
MP pravidla (zevšeobecnění VP a praxe) – kodifikováno ve VÚ - právo všestranného zastupování (hlava státu, vláda, MZV – všechny úkony) dále: vedoucí diplomatické mise, pověřený zástupce na M konferenci nebo u MO – jen přijetí textu, pro podpis nutná zvláštní plná moc
hlava státu, vláda, MZV – presumpce pravomoci – výjimka: stát se může dovolávat porušení VP jako důvodu neplatnosti, pokud je toto zřejmé, zřejmost musí být objektivní (logický úsudek a znalosti, které lze předpokládat), nebo výslovné upozornění
- plná moc – oficiální dokument, vydaný státním orgánem reprezentativní povahy, opravňující k provedení jednotlivých nebo všech právních aktů směřujících k uzavření M smlouvy, musí být řádné – orgán, kterým má pravomoc akt provést
- všeobecné (více M smluv) nebo zvláštní
- písemné; státy mohou po vzájemném souhlasu od požadavku předložení plných mocí ustoupit – pokud ne (a není plné moci) – akt neplatný od počátku, podobně i když plnou moc překročí – může být zhojeno ratifikací, konfirmací (platnost ex tunc)

skutečný souhlas smluvních stran
směřuje k tomu, aby obsah smlouvy napříště platil jako právní závazek
je-li vadný – nevyjadřuje souhlas – neplatný (absolutně – od počátku nebo relativní - napadnutelný)
důvody vadného projevu vůle:
- omyl
- faktický omyl – omyl ve skutečnosti
- omyl ve formulaci textu – chybné označení, nesprávný výraz nebo obrat – ne vliv na platnost, omyl se netýkal vůle stran, ale jen jejího vyjádření – musí být plněna dle skutečné vůle stran v době uzavření smlouvy
- jednostranný nebo společný omyl – právní účinky stejné – poškozený stát se může dovolávat neplatnosti – ex tunc
stát se může dovolávat omylu, jestliže skutečnost předpokládal a ta byla nezbytným základem souhlasu
domáhat se neplatnosti nemůže strana, která jednáním k omylu přispěla nebo na možnost omylu byla upozorněna
- podvod – cílem jednání jedné strany je vytvořit u druhého státu dolózní omyl, aby dala souhlas ke smlouvě (předstírání neexistující skutečnosti, nepravdivé prohlášení, předložení zfalšované mapy...), vyskytuje se zřídka (Mnichov 1938 – neměla úmysl dodržet)
- korupce – poskytnutí neoprávněných výhod představiteli státu, aby zneužil svých plných mocí ve prospěch druhé strany – korumpující musí být stát (ne soukromá osoba), příčinná souvislost mezi korupcí a souhlasem, lze pokládat za zvláštní případ podvodu - stejné důsledky (neplatnost ab initio po namítnutí)
- použití síly a hrozba silou (proti státu i zástupci státu) – nedošlo ke svobodě projevu vůle – smlouva nulitní (ipso iure), tudíž nelze zhojit ani ratifikací