Ústavněprávní obsah práva na vzdělání, akademická samospráva.
Ústavněprávní obsah práva na vzdělání, akademická samospráva.
– čl. 33 L
– patří mezi hospodářská, sociální a kulturní práva
– přes prováděcí zákonodárství
odst. 1 – Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon
– právo na vzdělání má každá FO; nikomu nelze ve vzdělání bránit, stát má povinnost to zajistit; Listina má na mysli vzdělání především na školách
– pojem vzdělání – není v ÚZ ani běžném zákonu definován; jde ale o širší pojem, než vzdělání na školách
– povinná školní docházka se rovněž vztahuje na každého
– těchto práv se lze domáhat jen v mezích zákonů, kt. tento článek provádějí; čl. 33 není bezprostředně platný
– odráží závazky ČR z MS (Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva o právech dítěte,…); dále má také usilovat o rozvoj školského systému; zpřístupňovat dětem informace v oblasti vzdělání; opatření, aby kázeň ve škole byla slučitelná s lidskou důstojností dítěte; opatření k podpoře školní docházky
– Listina nestanovuje délku povinné školní docházky => školský zákon 29/1984; v současnosti je rozsah školní docházky určen jeho novelou 171/1990
– judikát ÚS vyhlášeny ve Sbírce pod č. 165/1995 – vykládá pojem bezplatné vzdělání -> stát nese náklady na zřizování škol, jejich provoz, nevyžaduje školné za poskytování vzdělání na ZŠ a SŠ; stát nese podstatnou část nákladů, není ale jeho povinností nést je všechny
