Ústavněprávní aspekty rozdělení Československa.
2. Ústavněprávní aspekty rozdělení Československa.
Ústavní situace 1989 až 1992
V letech 1989 až 1992 přijaly parlamenty ( Federálního shromáždění ČSFR , Česká národní rada , Slovenská národní rada ) řada ústavních zákonů , které znamenaly postupné a obsahově podstatné změny ústavy. Byla přijata Listina základních práv a svobod , ústavní zákon o Ústavním soudu , zákon o politických stranách , jenž založil pluralitní demokracii.
Parlament ( federální shromáždění ČSFR ) zvolené v roce 1990 bylo politicky zamýšleno nejen jako právní parlament zvolený v soutěžních pluralitních volbách , ale také jako parlament určený ke zpracování a přijetí nové ústavy. Během procesu přípravy nové ústavy mělo dojít ke krystalizaci politologické struktury Československa a ve dvou republikách ke stabilizaci politického systému.
Vývoj ústavního systému v Československu po roce 1989 znamenal i akceleraci vztah Čechů a Slováků. Tento problém gradoval okamžikem zřejmých výsledků voleb do všech parlamentů v červnu 1992. Volební výsledky ukazovaly , že v obou republikách zvítězila politická seskupení , která mají odlišné ekonomické , sociální a zahraniční zájmy.
Postup dělení Československa
Veřejné mínění však ve většinovém názoru myšlenku rozpadu Československa nepřijímalo a trvalo na referendu. Existovala však snaha po ústavnosti tohoto postupu. Smyslem bylo vytvořit ústavní prostor pro ústavní rozhodnutí o rozdělení Československa. Probíhala postupná decentralizace federalizace federace ústavním přenosem kompetencí z federace na republiky. Byly však současně , a to podstatě od počátku září 1992 připravovány smlouvy mezi Českou a Slovenskou republikou jako způsob řešení vztahů mezi oběma nástupnickými subjekty v jednotlivých oblastech společenského života.