III. Struktura právní normy
Strukturou právní normy nazýváme složení právní normy z jednotlivých skladebných částí a vztahy mezi nimi. Klasickou strukturu právní normy tvoří hypotéza, dispozice a sankce (H +D + S). H+D+S Komentář: Nastanou-li podmínky (okolnosti) skutečnosti předvídané hypotézou právní normy, má se realizovat dispozice (vlastní pravidlo chování). Tento mechanismus je zabezpečen hrozbou sankce, která nastoupí, jsou-li splněny podmínky hypotézou právní normy předvídané a pravidlo se nerealizuje. Hypotézou označujeme podmínky, na jejichž existenci (naplnění, splnění) je vázána. Hypotéza může být relativně konkrétní či relativně abstraktní. Hypotézy mohou být také jednoznačné a alternativní. Všechny podmínky uváděné v jednoznačné hypotéze musí nastat, zatímco u altenativní hypotézy (a nebo b nebo c) stačí, naplní-li se jedna z nich. Dispozice je vlastní pravidlo chování (konkrétní subjektivní práva a povinnosti subjektů). U norem trestního práva hypotézy a dispozice splývají. Sankce je újma, nepříznivý důsledek, který je spojen s porušením dispozice (je-li naplněna hypotéza). Sankce mohou být občanskoprávní a trestněprávní, dále soukromoprávní a veřejnoprávní. Právní norma nemusí obsahovat všechny tři tyto části, pouze dispozice musí být v každém případě přítomna. Podle přítomnosti hypotézy rozlišujeme normy podmíněné a nepodmíněné, podle přítomnosti sankce na perfektní a imperfektní. = existují tyto kombinace q nepodmíněné právní normy imperfektní (D) q nepodmíněné právní normy perfektní (D+S) q podmíněné právní normy imperfektní (H+D) q podmíněné právní normy perfektní (H+D+S) Hypotézy a sankce mohou být formulovány buď taxativně nebo demonstrativně. Taxativní vymezení je vymezení přesné, úplné, konečné (výčet). Demonstrativní vymezení je příkladné (např., zejména.)…